Nejvýkonnější jsme v informatice a matematice
Měřit výkonnost vědců a výzkumníků není právě jednoduché. V aplikovaném výzkumu je to snad možné procentem ukončení projektů a jejich využitím v praxi (EURO 26/1999). U výzkumu základního, vzletně badatelského, se většinou používá bibliografie. Ta sleduje publikační aktivitu badatelů a jejich citovanost. U nás jsme se její aplikace poprvé dočkali při rozhodování o redukci Akademie věd. Na celý sektor ji historicky prvně letos použila skupina připravující podklady p ro tvorbu nové vědní politiky. Její výsledky lichotí i děsí zároveň.
Mám hodnotit, a nemám co.
Jeden z doyenů výuky psychologie v Čechách, profesor Kohout, říkával s oblibou svým studentům „mám hodnotit, a nemám co . V podobné situaci si možná mohl připadat hodnotitelský tým, který měl české vládě říci, jak to s českou vědou vypadá.
„V ČR byla bibliometrická analýza doposud spíše zpochybňována, či dokonce odmítána, upozorňují ve svém materiálu autoři studie. Do jisté míry se není co divit. Částečně je na vině již zmíněné hodnocení v rámci Akademie. To hned na začátku devadesá tých let, kdy společenské vědy neměly za sebou žádnou porevoluční historii, hodilo všechny obory do jednoho pytle a hodnotilo je na základě stejných kritérií. Celkem logicky se tak na chvostu ocitly například Ekonomický či Prognostický ústav, které postihlo zrušení.
Potíže s nedostatečně dlouhými časovými řadami pro hodnocení existují dodnes. „Plnohodnotná data pro Československo končí od počátku roku 1993 a definitivně odeznívají v roce 1995. Zatímco plnohodnotná data pro Českou republiku a Slovensko jsou dostupná teprve od začátku roku 1994, upozorňuje studie. To je krátké období především pro hodnocení množství citací z publikovaných textů. Ty potřebují svůj čas, aby se dočkaly ohodnocení „trhem. Citovanost má totiž v čase svoji dynamiku. Česká analýza ale může použít jen data z let 1994 až 1997. Pro analytické účely přitom bývá zpravidla vybírán časový interval s několikaletým zpožděním po zveřejnění publikace, který vykazuje již přiměřeně stabilní ukazatele. Napříkla d v zahraničí používaná databáze National Science Indicators pro přírodní a společenské vědy zachycuje období let 1981 až 1997. Obsahuje počty publikací a citací ze souboru vybraných mezinárodních časopisů, jejichž úroveň je tak vysoká, že zahrnují dlouhodobě více než devadesát procent celkového vědeckého výkonu. V roce 1997 jich bylo přes osm tisíc.
Světová produkce je charakterizována vědeckým výkonem stovky nejaktivnějších zemí. Hodnoty ukazatelů pro tuto světovou databázi posloužily českým hodnotitelům jako referenční.
Výstupů je dost.
Zkoumáme-li samotnou publikační činnost českých badatelů a výzkumníků, nevypadá to zdaleka nejhůře. Můžeme se přitom dobrat dvou výsledků, podle úhlu pohledu.
Ve světě se obvykle hodnotí publikační činnost na počet obyvatel. To ukazuje na relativní výkon země. Podle tohoto ukazatele zcela zaostáváme za nejvyspělejšími zeměmi tradičně investujícími do výzkumu a vývoje, jako jsou USA, Francie či Velká Brit ánie, jakož i za státy, které se vysloveně soustřeďují na kvalitu vědeckých publikací. Mezi ně patří například Švýcarsko, Holandsko, Belgie, Dánsko a skandinávské země. Celkově jsme ve skupině jedenadvaceti sledovaných zemí obsadili nelichotivé osmnácté místo. Za námi zůstalo jen Maďarsko, Polsko a Portugalsko. Důvod je jednoznačný. Věnujeme na výzkum a vývoj méně než většina rozvinutých zemí a v tomto odvětví je u nás zaměstnáno méně pracovn íků.
Proto je pro měření jejich výkonnosti rozumnější používat druhou metodu. Tou je sledování publikační činnosti na výzkumného pracovníka. Nejde tedy o relativní výkon země, nýbrž o jakousi „produktivitu vědců . Tento ukazatel je k nám samoz řejmě lichotivější právě proto, že respektuje nižší výdaje na výzkum a vývoj i nižší počty pracovníků v této sféře. Česká republika je podle něj lepší nejen než Polsko a Portugalsko, ale předstihuje i takové velmoci, jako jsou Fr ancie a Německo. Celkově se potom svým výkonem řadí ke střední hodnotě sledovaných zemí.
Nikdo o nás neví.
Publikační činnost však odráží kvalitu jen tehdy, jsou-li publikace brány vážně. O tom svědčí mimo jiné to, jak jsou citovány. Zde je naše situace tristní. Jsme zhruba na polovině hodnoty dosahované v zemích Evropské unie , byť ohlas trvale roste. Ve výběru jedenadvaceti sledovaných zemí jsme v samém suterénu. Spolu se Slovinskem uzavíráme pořadí. V souboru jednoho sta zemí světa je Česká republika na 45. místě. Před ní je nejenom Maďarsko a Polsko, ale i Litva, Estonsko, Indonésie, Thajsko, Tanzánie či Uruguay. Například Tanzánie se pohybuje na 89 procentech světového průměru, oproti našim 55.
Máme i špičky.
Veškerá plošná hodnocení mají ale tu nevýhodu, že zakrývají, jak se nyní s oblibou říká, ostrůvky pozitivní deviace. Česká republika se ovšem má čím chlubit. Zatímco v astrofyzice jsme asi nijak překvapivě na třicátém místě ve světě a v ekonomice dokonce na osmatřicátém, v takzvaném inženýrství již na čtrnáctém. A aby to nebylo málo, v matematice jsme dokonce osmí a v informatice devátí. V matematice jsme o desetinu lepší než svět, přičem ž nejlepší Norsko má 1,54, a v informatice jsme na světovém průměru, když nejlepší Američané mají 1,37.
Vezmeme-li podíl na světové publikační činnosti toho kterého oboru a porovnáme-li jej s republikovým průměrem, dostaneme se k takzvané relativní aktivitě. V tomto případě je u nás silná dominance chemie a vyšší aktivita, ne ž je světový průměr, v matematice, fyzice a v biologii. Naopak v biomedicíně a klinické medicíně jsme silně pod světovým průměrem. Přitom jde o obory, ve kterých vykazují zvýšenou aktivitu téměř všechny země EU.