Spasitel se zrodil v paleolitu, starší době kamenné, která byla časem první globalizace. Po celém světě lidé vyráběli a užívali stejně opracované valouny. Až teprve dnes, po mnohatisíciletém rozrůznění kultur a produktů, máme zase stejné – například – mobilní telefony.
Foto: archív Profit
Zkušenost dějin říká, že právě od doby kamenné se nepřetržitě klaníme šamanům v roli prostředníků mezi lidmi a bohy. Víra v jedince obdařené zvláštními znalostmi, vyšším posláním nebo schopností zázračně tvořit hodnoty (či peníze z jiných peněz) přetrvává. Nebo už ne?
Mesiáš v konkurzu Letos došlo k nevídanému bankrotu klíčového politického mesiáše, Baracka Obamy. Italský sociolog Vincenzo Susca předtím spatřil kolem prezidenta USA „auru pop-mysticismu“ spásných nadějí. Kromě sociálních reforem bylo jedním z hlavních Obamových úkolů vylepšení image země. Následoval Obamův prudký sešup, promítnutý do ztrát v Kongresu a v popularitě. Vnucuje se, že Spasitel byl opět ukřižován. Ale co když už zelo prázdnotou jeho evangelium? „Je nutné neopomíjet marketing, public relations a veřejné mínění,“ řekl Obama po drtivé listopadové porážce. A to má být vše? A nebylo to náhodou vše, co stálo za Obamovým zvolením? Pozitivnímu vnímání Ameriky zasadily ránu dokumenty zveřejněné na serveru WikiLeaks.
Jeho šéfa Juliana Assange – šamana zvláštního druhu, jenž se ustanovil za zprostředkovatele mezi utajenými špinavostmi mocných a naivní i podezřívavou širokou veřejností – je možné zavřít (a 7. prosince se tak i stalo). Ale není už možné zamést pod koberec fakt, že se na diskurzu americké diplomacie od Bushovy a Clintonovy éry nepohnul chlup. Je zde kontinuita, kterou symbolizuje Robert Gates, ministr obrany konzervativního válečníka George W. Bushe i reformního mírotvorce Baracka „Delano“ Obamy (jak ho vyzývavě přejmenoval Paul Krugman). Jenže díky „Novému údělu“ Franklina Delano Roosevelta, který vyvedl svůj lid z Velké deprese 30. let do „státu blahobytu“, prochází mesiášství tohoto prezidenta opakovaným vzkříšením. John a Robert Kennedyové jsou i po půl století obklopeni „pop-mysticismem“ zavražděných spasitelů. Živý a zdravý Barack Obama je však už vnímán jen jako falešný prorok. A to je vážné. Měl dát „do kupy“ Ameriku, která je pořádacím faktorem světa. Byť možná jen do roku 2020, kdy prý se stane první supervelmocí Čína…
Géniové nevědění Alan Greenspan, který stál v čele americké centrální banky dvě dekády (1987 až 2006), je nezapomenutelný. Na nejvyšší post Federálního rezervního systému byl jmenován pětkrát. Tohoto přítele Ayn Randové, spisovatelky oslavných románů na „podnikatelského ducha“ neujařmeného státní regulací, nazývali „guru“ či „maestro“. Nebylo v byznysu nad uctívanějšího šamana. Burzy napjatě četly i z jeho tváře a gest. To on přifukoval všechny ty bubliny přelomu dvou tisíciletí – od internetového rauše až po ten hypoteční – a přispěl k deregulaci bank.
Jeho slyšení v Kongresu 23. října 2008 vstoupilo do dějin. Podle New York Times „pan Greenspan přiznal příliš mnoho víry v sebeopravnou schopnost volného trhu. I to, že nedokázal předvídat bezohlednou sebedestruktivní sílu hypotečního úvěrování“. Zpráva končila: „Pan Greenspan odmítl přijmout vinu za krizi, ale uznal, že jeho víra v deregulaci je otřesena.“ Šaman je mrtev (alespoň profesionálně). Ať žije šaman! Greenspanův nástupce Ben Shalom Bernanke, stoupenec monetární teorie velkého deregulátora Miltona Friedmana, to od samého začátku nemá lehké. A nejen proto, že francouzský filozof Cornelius Castoriadis označil monetarismus za „pošetilý myšlenkový regres“. Nebo proto, že Velkou finanční krizi neviděl ani Bernanke přicházet. Vůbec mu nepomáhá, že je odmalička génius. Že v 11 letech vyhrál celostátní soutěž v gramatice, v níž chyboval jediným zapomenutým písmenem „s“ ve slově „edelweiss“ (plesnivec alpský čili protěž). Že na střední škole posbíral téměř 100 procent bodů, 1 590 ze 1 600 možných. A že je pokládán za znalce Velké deprese 30. let i japonské stagnace let devadesátých. Stejně se „vrtulník Ben“ stal otloukánkem za „morální hazard“ (záchrana Wall Streetu) a za „shazování dolarů třeba i z helikoptéry“, naposledy tento podzim v protideflační superakci zvané „kvantitativní uvolnění“.
Tržní ekonomika i šamanismus všeho druhu jsou založeny na důvěře. „Důvěru“ v úřadujícího amerického zprostředkovatele lidstva s duchem ekonomické rovnováhy shrnul manažer jednoho investičního fondu krutě: „Doktor Bernanke bohužel nerozumí ekonomice, nerozumí měně a už vůbec nerozumí finančním transakcím. Jediné, čemu rozumí, je tištění dolarů.“ Nezáleží na tom, zda odsudky nad Benem Bernankem (či Barackem Obamou) jsou objektivní a spravedlivé. Podstatné je, že lidská pospolitost, která upírá vlastním šamanům důstojnost šamanství, stojí buď před rozpadem, anebo před Velkou transformací.
Kanárci v dole
Změnu ohlašují „protiohně“, kolem nichž vysedávají šamani disidentští. Například editor těch nejčernějších analýz Marc Faber a autor slavného výroku: „Utrácejte své peníze za prostitutky a pivo! To jsou jediné statky, které Spojené státy ještě produkují.“ Jedním z nejznámějších podvratných živlů je americký ekonom Nouriel Roubini, syn obchodníka s koberci v Instanbulu. Z jeho apokalyptických scénářů nelze vyvodit, zda je liberál, keynesiánec či monetarista, ale výsledky jeho analýz jsou jasné: Ekonomice USA hrozí druhá recese; japonská ekonomika je chudokrevná a dusí se; Latinská Amerika je ohrožena hyperinflací; Řeck
o je ztraceno i přes pomoc EU; Čína není žádná budoucí supervelmoc, ale jen další bublina před explozí. A tak dále.
Potíž s Roubinim & spol. je v tom, že ani tato parta věštců blížící se finanční krizi neviděla. A že její černé divadlo je dnes docela slušný byznys (Roubiniho taxa za přednášku činí 50 tisíc dolarů). Mnohem spolehlivějším indikátorem hrozeb či nadějí zůstávají ti, kteří pro samé zvažování návratnosti svých investic nemají na řečnění čas. Například Warren Buffett, jeden z nejbohatších mužů planety proslulý podnikatelským instinktem, jenž pomohl jeho fondům i na vrcholu krize vydělávat miliardy. Činy tohoto posledního mohykána důvěryhodného šamanismu sleduje Wall Street se stejnou pozorností, s jakou kdysi vnímal mimiku Alana Greespana. A vypadá to špatně. Buffett nedávno prodal za skoro dvě miliardy svá aktiva u výrobce hraček (Home Depot), sportovního oblečení (Nike) či prodejce ojetin (CarMax). A za 600 milionů dolarů nakoupil tituly bank (Wels Fargo, New York Melon) a giganta hygienických potřeb Procter & Gamble. Wall Street strnul. Našli se sice optimisté, kteří Buffettův vstup do dalších dvou bank přečetli jako signál definitivního konce finanční krize. Ale jde o zřetelně konzervativní – velmi opatrnou – strategii.
Procter & Gamble prodává zboží, bez něhož se Američané neobejdou ani za nejhlubší deprese. A banky jsou v hledáčku finančníka prostě proto, že se i nadále nevyplatí investovat do produkce hodnot, ale do výroby peněz z jiných peněz. A do bublin. I v naší nynější době kamenné zůstávají šamani lidmi. A vánoční dárky ani letos nepřinese Ježíšek.
