Představa, že se budeme moci po vstupu do EU pohybovat po evropském kontinentu svobodně a bez překážek, se bude týkat spíše turistických výletů. Ti, kteří se budou chtít přestěhovat do jiného členského státu, se budou muset ozbrojit trpělivostí. Čím dál tím častěji je možno například pozorovat, že se Nizozemci stěhují do Německa.
Vzhledem k tomu, že je Nizozemí nejhustěji zalidněný stát v Evropě, je půdy v zemi větrných mlýnů, tulipánů a sýrů relativně málo, a proto je drahá. Situace v Německu je v tomto směru příznivější. Za stejnou cenu lze pořídit pár metrů za hranicemi téměř dvakrát větší dům s rozsáhlou zahradou. Není tedy divu, že občanů Nizozemí, kteří každý den přejíždějí hraniční čáru, přibývá. Situace se zlepšila hlavně od toho okamžiku, kdy si mohou nizozemští občané uplatnit v daňovém přiznání určitou část nákladů na pořízení bydlení v Německu. Dojíždění za prací se sice prodlouží každý den o pár kilometrů, ale i tak se bydlení v Německu celkově vyplatí. Na „bludné Holanďany“ ale čekají nástrahy, o kterých se jim ve společném evropském prostoru ani nezdálo. Chtějí-li pas, tak nestačí jet pár kilometrů za hranice jako v předchozích letech. Musí jet na konzulární oddělení Nizozemska stovky kilometrů do vnitrozemí Německa. Pracovníci konzulátu pošlou formuláře nazpátek do Nizozemí, kde se pasy vyrobí, a hotové doklady si je nutno vyzvednout opět na konzulátu. Problémy také mohou nastat při volbách do zákonodárného sboru. Současně se změnou trvalého bydliště totiž občan přestane figurovat na místním seznamu voličů svého bývalého bydliště, což znamená opět cestování navíc. Komplikace se nevyhnou ani motoristům. Fyzické osoby dostanou na silniční vozidlo německou poznávací značku a tento vůz už pojišťovací společnost v Nizozemí nepojistí. A to nemluvě o desítkách formulářů, které je nutno vyplnit při vyřizování trvalého pobytu v Německu. Podobné je to samozřejmě pro německé občany, kteří se chtějí usadit v Nizozemí. Tento příklad pouze uvádí na pravou míru někdy idealistické a nepřiměřené představy o tom, že by se v rámci Evropské unie mohl člověk volně pohybovat, jak se mu zlíbí. Není to pravda ani v nejmenším. Národní byrokracie, která má obyvatelstvo velmi dobře podchyceno, bude i nadále komplikovat jednotlivcům život desítkami formulářů, nařízení a povinných hlášení. Zboží a kapitál jsou na tom v porovnání s obyvateli EU daleko lépe. Člověk se díky nesmrtelnému úřednímu kolosu může stát téměř cizincem ve vlastní zemi, přestože bydlí pouze pár kilometrů za hranicemi, které ve skutečnosti ani žádnými hranicemi nejsou.
