TRH REALIT Mezi veřejností je rozšířen názor, že fyzické osoby z řad cizinců nemohou v Česku kupovat nemovitosti. Je to omyl. Jeho příčinou je pravděpodobně roztříštěnost současné právní úpravy. Vsoučasné době upravuje nabývání nemovitostí v České republice zejména § 17 devizového zákona v platném znění.
TRH REALIT Mezi veřejností je rozšířen názor, že fyzické osoby z řad cizinců nemohou v Česku kupovat nemovitosti. Je to omyl. Jeho příčinou je pravděpodobně roztříštěnost současné právní úpravy.
Vsoučasné době upravuje nabývání nemovitostí v České republice zejména § 17 devizového zákona v platném znění. Předpisy týkající se této oblasti jsou však roztříštěné. Navíc platná právní úprava není v souladu se Smlouvou o přistoupení k Evropské unii.
Ve zmíněné smlouvě si Česko vymínilo, že po dobu pěti let budou zachována omezení ohledně objektů takzvaného „vedlejšího bydlení“ a po dobu sedmi let ohledně zemědělského půdního fondu. Po podpisu přístupové smlouvy však naši zákonodárci přijali novou vnitrostátní úpravu, která sjednané podmínky zmírnila. Stalo se tak právě formou novely devizového zákona. Mimochodem, nabývání nemovitostí cizozemci (pojem používaný devizovým zákonem) připadalo v úvahu již na základě předcházející novely devizového zákona, i když pouze ve výslovně stanovených případech - u fyzických osob se jednalo například o stavbu na vlastním pozemku nebo nabývání do společného
vlastnictví manželů.
OMEZENÍ PRO ZEMĚDĚLSKOU PŮDU
Nemovitosti, které nejsou součástí zemědělského půdního fondu, mohou nabývat všichni cizinci, kteří jsou držiteli průkazu o povolení k pobytu pro příslušníka členského státu Evropských společenství, cizinci s trvalým pobytem v České republice a cizinci, kteří mají vedle jiného také české státní občanství.
Mohou tedy získat do svého vlastnictví i takzvané „objekty vedlejšího bydlení“, na něž se vztahovala výjimka sjednaná v přístupové smlouvě. Protože zmíněný pojem náš právní řád nezná, bylo nutné vysvětlit jej výkladem. Za objekt vedlejšího bydlení lze považovat například byty, rodinné domky, chaty či stavby určené k individuální rekreaci, včetně zastavěných pozemků, jakož i pozemky určené k zástavbě těmito stavbami.
Takzvaní cizozemci mohou nabývat i pozemky, které tvoří zemědělský půdní fond. Okruh oprávněných osob je zde však užší. Musí jít o fyzické osoby s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropského společenství (můžeme také používat pojem „občan EU“), pokud jsou evidovány jako zemědělští podnikatelé a pokud jejich trvalý pobyt v České republice trvá minimálně tři roky. Všichni ostatní cizozemci mohou nabývat pozemky ze zemědělského fondu jen v některých případech - zejména jedná-li se o pozemek, který tvoří jeden nedílný funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlastnictví.
**ROZHODUJE TRVALÝ POBYT
Jedním z důležitých předpokladů k nabývání nemovitostí v Česku cizozemci je tedy trvalý pobyt. Průkaz o jeho povolení občanům Evropské unie vydává cizinecká policie na základě žádosti o povolení k přechodnému pobytu (podle §87a zákona o pobytu cizinců na území ČR), pokud žadatel hodlá na území Česka pobývat přechodně po dobu delší než tři měsíce. Policie pak rozhoduje ve správním řízení, přičemž zájemcům lze doporučit přiměřenou dávku trpělivosti. Hladkému průběhu prospěje jednání prostřednictvím písemně zmocněného zástupce - přinejmenším s ohledem na nutnou znalost zákona o pobytu cizinců.
Průkaz o povolení k pobytu se vydává na časově omezenou dobu, možné je však jeho prodloužení. Případný nákup nemovitosti je třeba realizovat tak, aby zmíněný průkaz nepozbyl platnosti před podáním návrhu na vklad vlastnictví do katastru nemovitostí.
Prakticky srovnatelné podmínky jako u občanů členských zemí Evropské unie platí i pro státy Evropského hospodářského prostoru, do kterého náleží také Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Jejich občané se musí při nákupu nemovitostí prokázat povolením k pobytu v délce alespoň 90 dnů. Na základě dvoustranné dohody mají stejná práva i občané USA - při nákupu se musí prokázat platným vízem. NAKUPOVAT MOHOU I ČEŠI V CIZINĚ K nejasnostem dochází i z opačného pohledu. Řada zahraničních realitních kanceláří, notářů a advokátů žije v mylné představě, že občané České republiky nemohou nakupovat nemovitosti v jejich zemích. Podobné případy se vyskytly například v Itálii či Rakousku. Prokázali jsme však, že na naše občany - díky členství v Evropské unii - se zásadní omezení nevztahují. Každý stát EU(kromě nově přistupujících zemí, které si vymínily výjimky) je totiž povinen respektovat zásadu volného pohybu kapitálu v rámci Unie, čímž se samozřejmě rozumí i investice do nemovitosti.
Přesto je vhodné kupovat nemovitost prostřednictvím zkušené realitní kanceláře, která zaručí, že smlouva bude vyhovovat vnitrostátním legislativním podmínkám konkrétní země. Například ve zmiňovaném Rakousku je nutné v kupní smlouvě použít vhodné formulace, které pak umožní pořídit si bez problémů pěkný apartmán v Alpách, mnohdy za cenu srovnatelnou s podobnými objekty třeba v Krkonoších.
Autorka je advokátka, pracuje ve společnosti Rellox
