Trump chápe, že v zájmu USA je, aby Apple mohl prodávat své výrobky v Evropě. Když zavře hranice, Evropa by sem neměla pustit iPhony, říká Clemens Fuest, šéf vlivného mnichovského institutu Ifo
V Evropě je rozšířený názor, že její budoucnost spočívá v centralizované Evropské unii, ve federálním uskupení států na způsob USA. Jsem hluboce přesvědčen, že federální eurozóna by nepřežila. Buď se eurozóna decentralizuje, nebo nepřežije vůbec, říká Clemens Fuest, prezident think tanku Ifo, výrazně ovlivňujícího německou hospodářskou politiku.
Bude tady podle vás euro i za deset let?
Ano, i když to může být jiná eurozóna, pravděpodobně tady euro bude.
Zdá se, že se Evropa pomalu rozpadá. Neočekávaně přišel brexit, v Itálii, Francii i dalších zemích výrazně posilují krajně pravicové politické strany. Zmenší se eurozóna?
Jediný scénář, který si dokážu představit, vypadá tak, že se dostanou k moci politické strany, které budou chtít eurozónu opustit, protože přesvědčily voliče, že špatný hospodářský vývoj nějak souvisí s členstvím v měnové unii. Například v Itálii je velmi silné Hnutí pěti hvězd, a jestli se dostanou k moci, nemůžeme vyloučit, že se rozhodnou euro opustit.
Italský příjem na hlavu je nyní o sedm procent nižší než v roce 2000, kdy euro začínalo. To je skutečně nepříznivý vývoj. Myslím, že země, které si v eurozóně nemohou udržet prosperitu, se v určitém momentu mohou rozhodnout odejít. I když však Hnutí pěti hvězd volby vyhraje, neznamená to automaticky, že odejdou. Budou to ale určitě zvažovat.
Itálie nedávno schválila záchranný plán pro churavějící banky ve výši 20 miliard eur, ale nesplácených dluhů mají podle odhadů za 365 miliard. Jak tohle podle vás dopadne?
Situace italského bankovního systému je do velké míry odrazem situace v italské ekonomice, která je velmi špatná. Když máte firmy, které neprodávají výrobky a nejsou konkurenceschopné, pak to také nevyhnutelně pocítí banky ve svých rozvahách. Bojím se, že to půjde pomalu. O potížích italského bankovního sektoru se ví roky. A nic se nestalo. Hodně bude záležet, jak se k tomu postaví evropský bankovní dohled.
Politicky můžete volit mezi tím, že přijmete odpisy dluhů a poukážete na obrovské náklady už dnes, nebo den zúčtování odsunete do budoucna. Bankovní manažeři a politici mají vždy silnou motivaci tvrdit, že situace není tak špatná, a problém odsunout. Očekávám tedy, že to budou odsouvat donekonečna.
Dá se to odsouvat nějakou dobu, ale když se ekonomice dlouhodobě nedaří, musí přijít moment katarze...
Hodně lidí doufá, že v Evropě přijde nějaké zázračné ekonomické oživení, možná kvůli Trumpovi nebo něčemu jinému, a ekonomika se zvedne. Lidé doufají a čekají. Myslím, že to není dobrá strategie, jak se s tím vyrovnat.
Když Itálie či další země opustí eurozónu, euro podle všeho posílí. Poškodí to německou ekonomiku, která je založena na vývozu?
Ne. Německu by posílení měny prospělo.
Nemyslím, že je současný měnový kurz pro Německo dobrý. Je dobrý pro německý exportní průmysl, ale Německo je víc než jen vývoz. Slabé euro prodražuje dovoz a křiví německou ekonomiku tak, že v ní roste exportní průmysl a naopak se zmenšuje sektor služeb. Německo je pak zranitelnější vůči otřesům ve světě. Ze slabého eura profitujeme jen krátkodobě.
Doporučil byste Česku, aby přijalo euro?
Určitě ne. Eurozóna nemá stabilní instituce, nedoporučoval bych to.
Jakou cestu do budoucna doporučujete eurozóně ve své nové knize Odysseův komplex, která vyjde v únoru?
V Evropě je rozšířený názor, že její budoucnost spočívá v centralizované Evropské unii, ve federálním uskupení států na způsob USA. Podle této myšlenky je federalizace nezbytná, aby eurozóna přežila. Myslím, že to není pravda. Jsem hluboce přesvědčen, že federální eurozóna by nepřežila. Buď eurozóna decentralizuje, nebo nepřežije vůbec.
Decentralizovaná na způsob Německa?
Mnohem decentralizovanější. Předně bychom si měli uvědomit, že máme měnovou unii svrchovaných států. Pro ně je přijatelné na evropské úrovni sdílet měnovou politiku, takže můžeme mít společnou centrální banku, můžeme mít také společný bankovní dohled. Tyto oblasti jsou poměrně technické, takže lidé se kvůli tomu nebudou rozčilovat.
Pak potřebujeme více kapitálu v bankách a omezit je vtom, aby nemohly držet vládní dluhopisy vlastních zemí. Jestli to neuděláme, eurozóna nikdy nebude stabilní. Jedině když budeme mít spolehlivý bankovní systém, kde banky nejsou závislé na úvěruschopnosti svých zemí, můžeme mít eurozónu, kde mohou předlužené země restrukturalizovat své dluhy. Taková je budoucnost.
Při různých příležitostech jsme viděli, že fiskální pravidla země nerespektovaly a systematicky je porušovaly. Taková je skutečnost. Musíme se smířit s tím, že když se země dostanou do fiskální krize, přijdou jejich věřitelé o peníze. Není to příjemné, ale je to přijatelné. Nepřijatelné však je, když nějaká země vydá dluhopisy, peníze utratí a musejí to zaplatit daňoví poplatníci jiných zemí. To se stalo v Řecku.
Takže země budou moct zkrachovat?
Přesně tak. Měli bychom inadále pokračovat ve fiskální koordinaci a mít fiskální pravidla, ale musíme si uvědomit, že Brusel zmůže jen velmi málo, když země překročí nastavená pravidla. Země i investoři musejí vědět, že když země ztratí přístup na kapitálový trh a nebude si moct půjčit, přijde restrukturalizace veřejného dluhu. To je zásadní. Pomůže to v celém procesu obnovit tržní disciplínu.
V případě Řecka byly největšími věřiteli německé a francouzské banky. Právě ty by přišly o peníze?
Ano, ato je i odpověď. Musíme omezit banky, aby nemohly držet vládní dluhopisy. Jinak nemá eurozóna budoucnost. Je to velmi jednoduché.
Myslíte, že je to přijatelné pro vaše politiky?
Musejí si vybrat. Buď budou mít eurozónu, nebo banky, které budou financovat národní vlády. Nemohou mít obojí. Taková je volba.
Zabývá se tím německá vláda?
Německá vláda je velmi otevřená myšlence, aby banky zbavila možnosti financovat vládní dluh. Opakovaně se pro to vyslovovalo ministerstvo financí.
Jaký je výhled německé ekonomiky?
Pro Česko je to důležité, protože vývoj vaší ekonomiky nás výrazně ovlivňuje.
Pokud jde o růst, jsme v situaci neobyčejné stability. Růst možná není dost silný vzhledem k podmínkám, v nichž fungujeme. Při nízkých úrokových sazbách a slabém kurzu eura bychom snad mohli čekat rychlejší růst. Naši ekonomiku táhnou v zásadě vládní výdaje, hlavně na uprchlíky, a do určité míry také domácí soukromá spotřeba.
I přes skromný růst máme nízkou nezaměstnanost, což vytváří pro Německo poměrně komfortní situaci. Otázka je, jak dlouho to bude trvat. Když se situace nevyhrotí ve Spojených státech, Německo problémy mít nebude.
Každopádně Evropa je hluboce rozdělená. Napětí panuje nejen mezi Němci a Řeky, Evropou a Velkou Británií, ale také mezi Německem a USA. Prezident Donald Trump útočí na automobilky BMW a Mercedes a chce zdanit dovozce aut do Spojených států. Co podle vás jeho protekcionistická politika přinese?
Existuje obrovský odpor ke globalizaci. Když Trump skutečně prosadí svou hospodářskou politiku, bude to naprosto zásadní změna a samozřejmě velké riziko pro Německo kvůli naší velké závislosti na zahraničním obchodu. Jeho návrat k nacionalismu a odmítání mezinárodních organizací, pravidel a dohod, jako například Světové obchodní organizace či Transpaciflckého partnerství, celý tento vývoj je velmi nebezpečný.
Napáchá to skutečně hodně škod a v jistém smyslu je tragédie, že se touto cestou vydal a lidé ho touto cestou nechali jít. Musíme počkat, jak daleko zajde, ale myslím, že toto je do budoucna největší riziko.
Váš kolega Marcel Fratzscher nedávno prohlásil, že USA už nejsou stabilním místem pro investování a německé firmy by se měly víc soustředit na Evropu. Souhlasíte?
Ne. Spojené státy zůstávají nejdůležitějším obchodním partnerem Německa a neřekl bych, že je riskantní tam investovat. Donald Trump nechce investory vyvlastňovat a zrušit v Americe tržní ekonomiku.
Je nesmysl dál vyostřovat debatu. Měli bychom počkat a na neveřejných jednáních dát současně jasně najevo, že Evropa se nesmíří s protekcionismem, a jestli Trump zavede represivní cla na evropské zboží, přijde odveta. Neznamená to, že bychom měli přestat obchodovat.
Soustředil bych se na princip reciprocity. Evropa by měla Trumpovi říct: Jestli zabráníte našim firmám v přístupu na váš trh, pak zabráníme americkým firmám v přístupu na evropský. Je byznysmen a ví, co znamená reciprocita.
Problém je, že nikdo si není jistý, jaký je rozdíl v tom, co Trump říká a co ve skutečnosti udělá.
Velmi dobře chápe, že vzájmu USA je, aby Apple mohl prodávat své výrobky v Evropě. Když zavře americké hranice, Evropa by měla zavřít své hranice pro iPhony. Měli bychom tento princip odvety oznámit s cílem vyhnout se mu. Nechceme podporovat Trumpův protekcionismus.
Vypadá to, že vám dělá mnohem větší starosti vývoj ve Spojených státech než vztahy mezi Evropou a Velkou Británií...
Británie není protekcionistická. Chtějí obchodovat a chtějí mezinárodní směnu. Jen nechtějí být komandováni z Bruselu. Podceňují však jednu věc: obchod v moderní ekonomice vyžaduje určitý stupeň politické integrace. Jinak to nefunguje.
Musíte se smířit s tím, že váš parlament není plně nezávislý například při určování standardů výrobků. Když chcete obchodovat, je nezbytná určitá shoda na standardech výrobků. Omezení národní svrchovanosti a schopnost obchodovat se v moderní ekonomice doplňují.
Německá ekonomika rostla, jak jste zmínil, i díky výdajům na imigranty. Jak se dosud integrovali?
Od počátku bylo jasné, že integrace imigrantů zabere hodně času, hodně let. Nebude to jednoduché. Lidé, kteří prohlašovali, že velká migrační vlna povede k hospodářskému boomu, určitě neměli pravdu. Nebylo to věrohodné. Nicméně existuje šance, že se imigranti, kteří v Německu zůstanou a budou se ochotni naučit jazyk a získat vzdělání, integrují. Současně je možné, že hodně uprchlíků vlastně nechce zůstat a odejdou zpět do Sýrie, až skončí válka. Taková byla zkušenost za války na Balkáně v 90. letech. Hodně lidí se vrátilo.
Budete tedy dál vydávat peníze na uprchlíky?
Ano, je to především humanitární pomoc. V Evropě potřebujeme nějakou smysluplnou azylovou politiku. Jasné však je, že skončil masivní nekontrolovatelný příliv uprchlíků do Německa.
Už nejsou zváni?
Ne. Už nejsou zváni.
| Clemens Fuest (48) |
|---|
| Jeden z nejvýraznějších německých ekonomů. Je prezidentem institutu Ifo, think tanku při mnichovské univerzitě, který má podstatný vliv na utváření německé hospodářské politiky. Předtím působil jako profesor na Oxfordské univerzitě (2007 až 2013), předsedal Radě ekonomických poradců na německém Federálním ministerstvu financí (2007 až 2010) a byl prezidentem Centra pro ekonomický výzkum (2013 až 2016). Je ženatý, má tři děti. |
O politice Donalda Trumpa čtěte více:
