Česku chybí silný reformátorPotřeba soukromých úspor na stáří bude - vzhledem k vývoji státního penzijního systému - narůstat. "Hlavně politická sféra se tomuto problému dosud spíše vyhýbá," říká Ivo Foltýn. Je generálním ředitelem Penzijního fondu České Pojišťovny a členem prezidia Asociace penzijních fondů ČR.
foto: Profit - Martin Siebert (2x)
Česku chybí silný reformátor Potřeba soukromých úspor na stáří bude - vzhledem k vývoji státního penzijního systému - narůstat. „Hlavně politická sféra se tomuto problému dosud spíše vyhýbá,“ říká Ivo Foltýn. Je generálním ředitelem Penzijního fondu České Pojišťovny a členem prezidia Asociace penzijních fondů ČR. * Do penzijních fondů dnes přispívá 2,8 milionu klientů. Penzi zatím pobírá sotva pár tisíc z nich. Z hlediska investic sázíte na jistotu. Zdá se tedy, že penzijní fondy mají snadný život.
Nemohu souhlasit. Snadný život rozhodně nemáme. Pohybujeme se ve vysoce konkurenčním prostředí. Klienty musíme nejen získat, ale i udržet. Rozhodně to není snadné - o tom ostatně svědčí i fakt, že z původních 44 fondů jich dnes na trhu zůstalo pouhých 11. Cítíme neustálý velký tlak na efektivitu a na výnosy. * Průměrné výnosy se v posledních letech pohybují mezi dvěma až čtyřmi procenty. To není nijak závratné - ani v období nízkých úrokových sazeb.
Naše investiční strategie je mimo jiné limitována i legislativně. V každém okamžiku musíme klientům garantovat jistinu. Jinak řečeno: hodnota prostředků vložených do fondů - tedy úložek klienta a státního příspěvku - se v žádném případě nesmí snížit. Nemůžeme tedy příliš riskovat. Investovat do finančních instrumentů s vyšším očekávaným výnosem, ovšem také s vyšším rizikem, mohou penzijní fondy pouze v omezeném rozsahu.
* Přinesla v tomto ohledu změny nedávná novelizace zákona o penzijním připojištění? Ano. Dnes můžeme vstupovat na kapitálové trhy všech zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). To slibuje jak zvýšení výnosů, tak i možnost větší diverzifikace investičního portfolia. Bylo to už zapotřebí. Zatímco počty klientů penzijních fondů už nestoupají takovým tempem jako dříve, hodnota námi spravovaných aktiv roste exponenciálně. Český kapitálový trh ovšem mnoho příležitostí nenabízí - je už pro nás dnes malý. * Vzrostou tedy výnosy?
S nějakým razantním, skokovým růstem nelze počítat. Jak jsem již říkal - musíme volit spíše konzervativní investiční strategie. Výnosy dnes mírně převyšují inflaci. Její převyšování nám nejspíše půjde ještě o trochu lépe. Jiná věc by byla, kdybychom mohli našim klientům nabídnout více možností, více investičních profilů - podobně jako třeba podílové fondy. Větší riziko by přineslo možnost větších výnosů. Takto fungují penzijní fondy v anglosaských zemích. My bychom to uvítali.
* Jak se na vašem podnikání projevil vstup do Evropské unie?
Rádi bychom prosadili harmonizaci příslušné legislativy v rámci celé Unie, což by nám umožnilo operovat i v zahraničí. Unifikace právních předpisů pro prodej finančních či pojišťovacích produktů je již hotová a díky tomu mohou banky a pojišťovny s relativně nízkou mírou překážek podnikat v kterékoli zemi EU. Na to my zatím čekáme - legislativa pro oblast penzijního připojištění je bohužel dosud velmi roztříštěná.
* Penzijní fondy - stejně jako stavební spoření - dnes stojí na jakési pomyslné křižovatce. Jak byste zhodnotil současný stav a jeho další vývoj?
Počet lidí, kteří se do systému penzijního připojištění zapojili, je i v porovnání se západní Evropou enormní. Například Penzijní fond České pojišťovny získal za letošní leden až září 85 tisíc nových klientů, což je více než za celý loňský rok. To nás těší, ale skutečností je, že nyní půjde hlavně o naše aktiva - tedy majetek, který pro klienty spravujeme. Jak jsem už říkal, jeho hodnota rychle roste, ale průměrná výše měsíční úložky je nízká.
* Proč ji hodnotíte jako nízkou?
Mám na mysli „nízká“ vzhledem ke snadno odhadnutelným potřebám klienta v jeho postproduktivním věku. Dnes lidé do penzijních fondů ukládají 2 až 2,5 % být něco kolem 10 %. Teprve pak bude mít pro klienta v důchodu penzijní připojištění smysl - v souvislosti s vývojem cen, věku dožití a především úrovně důchodů.
* Průměrná úložka je 383 koruny měsíčně, nejspíš ale odpovídá celkové úrovni příjmů, která je v České republice rovněž nízká. Jak chcete dosáhnout toho, aby lidé spořili více?
Věcným argumentem je klesající hodnota státních penzí. Ty nedávno ve svém průměru (i přes valorizaci) spadly pod magickou hranici 40 % průměrného příjmu. O tuto skutečnost by se měla opírat i osvěta vedená v maximálně širokém měřítku. A to nejen ze strany asociace a jednotlivých fondů, ale i ze strany státu. Pro většinu politiků je to ovšem téma nepopulární - od nich veřejnost spíše slyší ujišťování, že na důchody bude za všech okolností. Takže je to jenom na nás.
* To je snad v pořádku - každá osvěta něco stojí a stát má pokladnu chronicky prázdnou. Naopak fondy peníze mají a koneckonců jde o jejich vlastní zájem.
Nutnost individuálních úspor na stáří je zjevná. Je to problém celospolečenský, nejde jen o záležitost fondů. Spořit na stáří lze přece mnoha způsoby. Neměl bych to asi s ohledem na zájmy instituce, kterou reprezentuji, příliš zdůrazňovat, ale neexistuje jenom penzijní připojištění. Možností individuálních úspor je více a i tady je největší zárukou úspěchu diverzifikace. A ještě k té osvětě: penzijní fondy s veřejností komunikují permanentně a mnoha způsoby. Ale ze zkušeností a průzkumů také víme, že naši klienti na masivnější propagační kampaně reagují jednoznačně negativně. Mají totiž pocit, že se zbytečně utrácejí peníze, které si spoří na důchod.
* Nevede cesta ke zvýšení úložek přes zaměstnavatele a jejich příspěvky?
Dynamika nárůstu počtu klientů, kterým na penzijní připojištění přispívá zaměstnavatel, je velmi vysoká. Je to trochu zpožděný důsledek novely daňových zákonů. Je patrné, že ve firmách nějakou dobu příslušné daňové úlevy testovali, ale dnes už mají jasno a jejich zájem rychle roste. Určitě i proto, že v podnikové sféře není zapotřebí pojem „daňová úleva“ moc vysvětlovat. To naopak neplatí pro drtivou většinu populace, která ho nezná nebo mu nerozumí - daňovou agendu jim totiž kompletně zpracovává zaměstnavatel.
* Kolika klientům zaměstnavatelé přispívají? Dnes je to 650 tisíc lidí. To představuje zhruba 23 % z celkového počtu klientů penzijních fondů . * Jsou mezi těmito firmami především zahraniční společnosti? To už dávno není pravda. Zahraniční firmy byly v tomto ohledu tahounem na počátku systému daňových úlev. Nyní už jde především o tuzemské společnosti, a to včetně těch středních i malých. Dokonce bych řekl, že penzijní připojištění je jakýmsi lakmusovým papírkem jejich záměrů a serióznosti. Přicházejí k nám ty firmy, které mají vizi a věří ve svůj dlouhodobý úspěch na trhu. V takových podnicích zároveň vědí, že toho mohou dosáhnout jedině skrze své pracovníky. Takže usilují o stabilní a motivované zaměstnance. * Daňové úlevy pro podniky i pro klienty samotné jsou výsledkem práce politiků. K tomu je nutné přičíst ještě státní příspěvek. Nedělá tedy stát pro penzijní připojištění už dost? Před chvíli jste si na politiky stěžoval. Unikátně vysoký počet našich klientů je skutečně do značné míry dán státní podporou - daňovými úlevami a státním příspěvkem. Příspěvek ovšem nebyl za uplynulých deset let ani jednou valorizován. Daňové úlevy penzijnímu připojištění také nepochybně prospívají. Ale na druhou stranu: ochota a možnost spořit si na stáří je také přímo úměrná celkové daňové zátěži. Současná daňová (odvodová) povinnost občana ČR dosahuje až 48,5 % z hrubé mzdy. To představuje skutečně velmi malý prostor pro individuální úspory. Jde tedy o posílení práva každého z nás rozhodovat o svých příjmech. * Zaostává Česko v otázce reformy penzijního systému za okolními zeměmi? Penzijní systém potřebuje zásadní reformu - ať už z důvodů ekonomických, rozpočtových nebo demografických. Právě tady vidím největší politický dluh. Schází nám odhodlaný reformátor, silná osobnost, která by z penzijní reformy udělala své téma. I s tím rizikem, že v dalších volbách třeba neuspěje. Česká politika ale příliš podléhá krátkodobým úvahám od voleb do voleb. Přitom v okolních zemích, ať už mluvíme o Slovensku nebo o P olsku, Maďarsku a v poslední době především o Rusku, takové osobnosti mají. ING. IVO FOLTÝN, MBA**
Narodil se v roce 1970. Studoval na Vysokém učení technickém v Brně (fakulta strojní), Vysoké škole ekonomické v Praze (fakulta podnikohospodářská) a na University of Chicago - Graduate School of Business. Svou profesní kariéru zahájil v roce 1994 jako analytik kapitálových trhů v PPF investiční společnosti. V letech 1995-1996 působil jako project manager v PPF Capital Management. Od roku 1997 je předsedou představenstva a generálním ředitelem Penzijního fondu České pojišťovny. Od roku 2001 je též náměstkem generálního ředitele České pojišťovny pro životní pojištění. Aktivně působí v Asociaci penzijních fondů ČR, kde je členem prezidia.silný reformátor
