Počet superúředníků se zvláštním posláním roste. Jejich práci nikdo neřídí
Kdyby se měla udílet medaile za počet zvláštních zmocněnců, ministerstvo zahraničí by bralo zlatou. Za jediný týden v úřadě stihl nový šéfdiplomat Lubomír Zaorálek přibrat další dvě úřednická libera, takže jejich počet v Černínském paláci vzrostl na rekordních devět. K sedmi zmocněncům, kteří pracovali pod Zaorálkovým předchůdcem Janem Kohoutem, se zařadil ještě šéf Odboru střední Evropy na MZV Jiří Čistecký, který má nově na starost problematiku holokaustu, a především Juraj Chmiel.
Někdejší ministr pro Evropu čelil v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek obvinění ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku, kterých se měl dopustit jako velvyslanec v Austrálii. Loni v říjnu ale definitivně očistil své jméno před soudem, ukončil neplacené volno a vrátil se na MZV ve funkci zvláštního zmocněnce s podivným úkolem. Na starost má „mezinárodní dimenzi EU“.
Zaparkovaní exministři Chmiel svůj návrat může brát jako osobní zadostiučinění poté, co se znelíbil někdejšímu šéfdiplomatovi Karlu Schwarzenbergovi. Jeho comeback ale ukazuje na rozšířený nešvar české politiky. Až příliš často jsou zmocněnci nikoli lidé, kteří svoje zařazení mimo struktury úřadu potřebují pro svou náročnou meziresortní agendu, ale úředníci, pro něž se zatím nenašel jiný vysoký post. Ostatně dalším „zaparkovaným“ exministrem na MZV, který čeká na další uplatnění, je někdejší šéf obrany Karel Kühnl, od loňského října zmocněnec pro krajanské záležitosti.
Do druhé zmocněnecké kategorie patří naopak ti, kteří se ocitli v nemilosti a náhle se s nimi přestalo počítat. Jako příklad nám může posloužit opět ministerstvo zahraničí. Nově zřízený post zvláštní zmocněnkyně pro vyjednávání dohody o volném obchodu mezi EU a USA zastává od loňského července Veronika Kuchyňová Šmigolová. Vysoká úřednice MZV přitom na toto místo byla odejita poté, co strávila necelé tři týdny v křesle náměstkyně ministra. Měla ovšem smůlu – těsně před svým odchodem ji jmenoval Karel Schwarzenberg, a tak se stala snadnou obětí jeho nástupce Jana Kohouta.
Zatímco sesazování nepohodlných vysokých úředníků by měl zabránit nový služební zákon, který koncem ledna prošel Poslaneckou sněmovnou, dočasné trafiky v podobě zmocněneckých židlí, kam je možné převelet i ty, s nimiž se nová garnitura v úřadech chce rozloučit, zůstanou i nadále. Jsou totiž plně v režii ministra, který zmocněnce jmenuje.
Formálně jsou ministrovi vyslanci zařazeni ke konkrétnímu ministerskému odboru, ale nemají s ním žádný pracovní vztah. A služební zákon činnost superúředníků, kteří mají mimo jiné pravomoc jednat jménem šéfa resortu prakticky kdekoli, nijak nereguluje.
Každý ministr si tak může najmenovat nové zmocněnce a přidělit jim často obskurní portfolia. Třeba někdejší ministr dopravy Radek Šmerda v roce 2011 jmenoval automobilového závodníka Karla Lopraise zmocněncem pro bezpečnost silničního provozu. „Pan Dakar“ vydržel ve funkci rok. Jeho úlohu propagátora organizace BESIP, která pod ministerstvo dopravy spadá, mezitím převzal herec Martin Dejdar – tentokrát už bez titulu zmocněnce, který by si mohl vytisknout na vizitky.
Výzkum není věda Živelné a nekoordinované jmenování uvolněných úředníků je záludné v tom, že může vést k překrývání funkcí. Kromě ministerských zmocněnců existují ještě ti vládní, kteří mají pravomoc chodit na jednání kabinetu a vyjednávat jménem Česka v zahraničí.
Ve vládě premiéra Bohuslava Sobotky je jich sedm, posty pro lidská práva a dostavbu dálnice D1 jsou však momentálně neobsazené.
Mezi zbylými pěti najdeme třeba vládního zmocněnce pro evropský výzkum, kterým je někdejší rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm. Ve třinácti bodech, které definují jeho působnost, bychom však slovo věda hledali marně, přestože oba pojmy spolu úzce souvisejí. Propagaci české vědy a hledání zahraničních kontaktů má na starost MZV, které si na tento úkol zřídilo post svého zmocněnce.
V Černínském paláci sedí také superúředník pro kybernetickou bezpečnost. Přestože v Brně před třemi lety vznikl úřad s téměř totožným názvem – Národní centrum kybernetické bezpečnosti.
Noví trafikanti Na druhé straně je fakt, že kompetenční spory nejsou tím, co by funkci zmocněnců degradovalo. Jejich status stahuje ke dnu úplně jiná věc – zbytečnost funkce, která je v mnoha případech více politickou trafikou než smysluplným úřadem. Příkladem může být exministr průmyslu a obchodu Jiří Cienciala, který se koncem ledna ujal nové role vládního zmocněnce pro Moravskoslezský a Ústecký kraj.
A zřejmě nebude posledním trafikantem. Poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD) už do Strakovy akademie poslal dopis, v němž píše, že Cienciala toho má moc a problematický kraj na severu by si zasloužil svého vlastního emisara při vládě. Prezident Miloš Zeman se minulý měsíc během své spanilé jízdy po Karlovarsku zase zmínil, že i tento region je zralý na svého zmocněnce.
Vláda, která vznikla proto, aby ukázala, že spravovat zemi lze efektivně a levně, se tak brzy může dostat do situace, kdy bude mít každý kraj svého zmocněnce při vládě.
S vlastní kanceláří a aparátem. Jednu nepopiratelnou výhodu by to mělo. Zatímco krajské politiky může smést přeskupení politických koalic, „lžihejtmany“ v podobě vládních zmocněnců může odvolat až nová vláda.
O důvod víc, proč nějaké to zmocněnecké místo přimyslet navíc. l •
Za jediný týden v úřadě stihl nový šéfdiplomat Lubomír Zaorálek přibrat další dva zmocněnce a jejich počet tak vzrostl na devět.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
