Občas neodolám a čtu diskuze pod články. Je to chvíle, kdy hledím části „českého národa“ do tváře. Nebo i jinam. Není to příjemný pocit.
Foto: Profimedia
Pokud má někdo odvahu vyjádřit slušně názor, strhne se lavina příspěvků upozorňujících, že dotyčného je třeba pověsit, že něco rozkradl, či že je svině, případně udavač. Nebo komunista.
Nejlepší je, když se diskutující jmou rozebírat osobnost autora textu. Nikoliv snad proto, že by byl špatný novinář, ale proto, že píše tak nějak jinak, špatně. Tedy z jejich hlediska špatně. Pamatuju na diskuze, které se rozjely pod články popisujícími situaci v severočeské odnoži jisté politické strany. Svině bylo to nejmírnější, co se v debatě odehrávalo.
Fakt, že v diskuzích čtenáři kritizují – a mnohdy nevybíravě – politiky, snad tolik nevadí. Inu, šli do toho dobrovolně a věděli, co je čeká. Vzájemné útočení diskutujících na sebe je ale pozoruhodný fenomén, vypovídající o frustracemi rozdělené společnosti.
Někdy by mě zajímal psychologický profil diskutujících. Jistě jsou to čestní lidé, kteří mají čistý štít, nikdy nikomu neublížili a jsou i jinak dokonalí. Jen když namísto jména použijí nick, stává se z nich někdo jiný.
Čtu i jiné noviny než české. Ne že by to byl vždycky intelektuální ráj, ale takovou míru útoků a vulgarity jsem jinde neviděla. Možná za to mohou česká média sama, když svým dryáčnictvím přitahují emoce.
Médiím a politice holt rozumí každý. Co s tím? Zakázat diskuze? To by nebyl špatný nápad. Registrace? Od té doby, co Novinky zavedly registraci, úroveň se podstatně zlepšila. Možná instalovat před úřady fackovací panáky. Ale od té doby, co jsem pohlédla na reportáž o tom, že řada našich spoluobčanů neumí číst ani psát, jsem pesimistická. Nedá se s tím nic dělat. Leda až naše generace vymře. Pak už nikdo psát nebude…
