Staňme se architekty svých osudů
Většina lidských, etických a morálních pravidel chování u nás vzala za své. Je normální nekrást? Je normální pomáhat druhým v nouzi? Je normální starat se o své vzdělání, zdraví a zaměstnání? Je normální uzavírat smlouvy podáním ruky a dodržovat je? Je normální přát sousedům štěstí? Zdá se, že už ne. Promiňte mi následující plurál, vy se jistě chováte jinak. Korupce a zlodějna se šíří jako pandemie. Podvádíme, pomlouváme kdekoho, závidíme kdekomu. Ke státu natahujeme ruku a zneužíváme, co se dá. Tyto jevy se nestaly masovými v posledních dvaceti letech, ale nemůžeme se stále vymlouvat na čtyřicet let komunismu. Absurdity „proč si kupovat drahé právníky, když si mohu koupit levné soudce“ se mění na „proč si kupovat drahé právníky, když si je mohu vyrobit“. Nedávné heslo „kdo nekrade, okrádá rodinu“ končí rezignací „kdo nepodplácí, je blbec“.
Neděláme s tím nic, návštěvy kostelů nebo rodinné výlety se změnily na návštěvy stánků konzumu. Kritéria a symboly úspěchu platí podle toho, co kdo vlastní nebo jak velký je papaláš. Změna k „normálu“ je během na dlouhou trať. Chybějí učitelé, kteří se vrátí k poslání, ne jen k výkonu povolání. Trápí nás naprostá absence vzorů. Etičtí, čestní lidé, kteří něco dokázali, nemají šanci. V této fázi je nezbytné zastavit lavinu. Je třeba zavést pravidlo, že krádež se nevyplácí. Švýcarské soudy nebo americký daňový úřad nemilosrdně najdou a potrestají každého podvodníka. Korupce musí být okamžitě trestána, padni komu padni. Odmítněme financovat ze svých daní ty, kteří zneužívají sociální dávky. Odmítněme podporovat ty, kteří si systematicky ničí vlastní zdraví. Nepodporujme ty, kteří nechtějí pracovat. Nepodporujme odborové bafuňáře jdoucí si za svou politickou kariérou. Nevolme podvodníky, korupčníky, papaláše ovládané lobbisty bez skrupulí. Určitě se tak dostane víc na ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Nechme stát a vládu dělat jen to, co skutečně potřebujeme, a zodpovídat se z výkonu funkce. Vyžeňme policii do ulic, přestaňme přidávat na smetiště, ve které se mění prostředí, v němž žijeme.
Staňme se architekty svých osudů! Nečekejme na volby, začněme hned! Na to nepotřebujeme nový 17. listopad.
