Zatímco země Evropské unie a ostatní západní státy dávají od ruské ropy ruce pryč, na opačném koutě planety ji naopak berou všemi deseti. Skrze ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán a námořní tankery putuje denně do Číny na 8,42 milionu tun této sankcionované suroviny, tedy v přepočtu nějakých 1,98 milionu barelů.
Uvedené množství je podle údajů tamních úřadů, na něž se odkazuje zpravodajská agentura Reuters, zhruba o čtvrtinu větší než v dubnu. A protože zároveň představuje i 55procentní nárůst ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, učinil Peking z Ruska – co se černého zlata týče – svého největšího dovozce vůbec.
Ruští exportéři tuto pozici v minulosti již zastávali, posledních 19 měsíců se každopádně z první příčky v ,žebříčku‘ těšila Saúdská Arábie, která ještě na jaře dovážela do Číny 2,17 milionu barelů denně. Nyní je to o devět procent méně. Třetím největším tamním importérem je s 1,1 milionu barelů Irák.
O třetinu levnější
Důvod, proč Rusko předběhlo Rijád co do objemu vyvezené ropy právě nyní, je nasnadě. Moskva ji totiž kvůli západním sankcím za její invazi na Ukrajinu musí prodávat se značnou slevou – ve srovnání se severomořskou ropou Brent, jež byla v době psaní tohoto článku na trhu k mání za cenu 112 dolarů (2643 korun) za barel, zhruba třetinovou. Z pohledu Pekingu se tedy jedná o velice výhodný obchod.
„Slevy oproti severomořské ropě Brent se pohybují v rozmezí 30 až 35 dolarů za barel,“ potvrdil redakci Euro.cz analytik společnosti XTB Štěpán Hájek.
Rusko nepředstavuje zdaleka jedinou sankcionovanou zemi, které se daří svůj hlavní vývozní artikl v Číně udávat. Dle statistik tamních úřadů nakupuje Peking černé zlato též v Íránu, jenž čelí embargu ze strany USA kvůli svému jadernému programu. Jen během uplynulého měsíce odsud Číňané dovezli na 260 tisíc tun surové ropy. Čí strategickou surovinu se naopak, alespoň oficiálně, již před časem rozhodli bojkotovat, je Venezuela. Dle Reuters za to může strach ze zavedení takzvaných sekundárních amerických sankcí.
Tyto druhotné sankce se Washington rozhodl uplatňovat i ve vztahu ke zmíněnému Íránu. Někteří dovozci, a mezi nimi právě i Čína, je nicméně obcházejí tak, že jeho ropu nakupují ve třetích zemích, konkrétně například v Malajsii, uvádí agentura. Aktuálně se zvyšující objem íránské ropy prodávané na čínském trhu je podle ní rovněž důsledkem snah o obnovení mezinárodní dohody mající za cíl tamní jaderný program kontrolovat.
Dohoda jako taková byla podepsána před sedmi lety, přičemž jejími signatáři byli zástupci USA, Ruska, Číny, Francie, Velké Británie a Německa. V roce 2018 od ní ovšem Spojené státy jednostranně odstoupily a Írán opět podrobily ještě tvrdším sankcím, na což Teherán zareagoval jejím porušováním. V uplynulých týdnech se pak zdálo, že by zúčastněné strany mohly dohodu obnovit – i v reakci na nejnovější geopolitický vývoj na Ukrajině. Dosud se tak nicméně nestalo.
Ruská ropa na českých benzínkách
Vedle Číny a jiných zemí proudí ruská ropa nadále i do Evropské unie. Sedmadvacítka na ni sice zkraje měsíce uvalila v rámci šestého sankčního balíčku embargo, to nicméně vstoupí v platnost až koncem roku.
Zástupci EU se podle ČTK nechali počátkem června slyšet, že v důsledku embarga se objem tamní dovážené ropy sníží o celých 90 procent. Opatření nicméně nepočítá se zákazem přepravy této suroviny skrze ropovod Družba, jenž zásobuje Česko, Slovensko či Maďarsko, tedy alespoň dočasně.
„Na český trh se dostává relativně velké množství pohonných hmot z ruské ropy, a to například z Polska nebo Maďarska,“ řekl Hájek. „Řidiči ji tak natankují u čerpacích stanic MOL a Benzina (Orlen). To by se však mělo začít mírně měnit, protože právě polská PKN Orlen již začala s dobrovolným embargem na ruskou ropu a našla nového dodavatele v Saúdské Arábii,“ uzavřel.
