Letošní benátské bienále architektury má velmi aktuální téma: Města. Architektura a společnost. Před rokem, kdy začaly vznikat návrhy na národní pavilony, však znělo trochu jinak: MetaCity. A v této podobě zůstalo i v názvu expozice v česko-slovenském pavilonu. Pojem metacity je však nejen pro laika přinejmenším mlhavý.
Co je tedy metacity? Město, které leží přes původní, hmotnou městskou strukturu, tvořenou domy, stromy a ulicemi. Nehmotná vrstva města. Struktura virtuálních obchodů, bank, kanceláří, kin a koncertních hal, která činí například tradiční protiklad centrum-periferie velmi realitním. Metacity je komunikační síť.
A jak vypadá metacity v české kotlině? Expozici v pavilonu České a Slovenské republiky letos vytvořil architekt Ivan Kroupa se svým ateliérem profesním i školním. Vzhledem k velikosti Prahy, která je z globálního hlediska zanedbatelná, pojali autoři jako metacity celé území České republiky, které je silně urbanizované, a v některých oblastech už hranice mezi městem, krajinou a industriálním územím nejsou zřetelné. V prostoru česko-slovenského pavilonu se rozleze konstrukce z klasického trubkového lešení a promítacích pláten. Vznikne šest komor pro šest projekcí na šest témat spojených s proměnou dnešních měst – město, krajina, periferie, maloměsto, zničená krajina a komunikace. Každá projekce v jednoduchém sledu prezentuje studentské projekty a myšlenky, které sem tam doplňují realizace Ivana Kroupy. V prostoru, který nevyplňuje model vytvořený z lešení, je promítán film – úmyslně amatérsky točený i stříhaný film studentů architektury, který ve velmi pomalém tempu prochází územím České republiky a zastavuje se v místech, do kterých jsou situovány jednotlivé projekty.
Celá instalace má být strohá, jednoduchá, surová. „Klasické trubkové lešení, bez větší technologie, odpovídá situaci v České republice,“ říká Ivan Kroupa. „Uměřený naší realitě a podmínkám je i celý koncept MetaCity CZ, je to spíše dotváření toho, co je. Přechod a příprava pro příští architekty.“
Po minulé architektonické expozici v česko-slovenském pavilonu, která patřila veteránům – Aleně Šrámkové a Ferdinandu Milučkému –, je letošní bienále v rukou nejmladší generace.
ČLÁNKY DO MAILU