Obvinění oligarchy je zajímavé čtení o metodách privatizace
Generální prokuratura Ruské federace zveřejnila obvinění vůči majiteli ropné společnosti Jukos Michailu Chodorkovskému (EURO 44/2003). Vedle dříve zmiňované kauzy ovládnutí hlavního ruského dodavatele surovin pro výrobu hnojiva společnosti Apatit, kvůli které už sedí ve vazbě Chodorkovského blízký spolupracovník a obchodní partner Platon Lebeděv, je ruský magnát viněn z podvodného získání kontroly nad ruským Vědeckovýzkumným ústavem hnojiv a insektofungicidů profesora J. V. Samojlova a z obrovských daňových úniků. K těm mělo docházet jak v činnosti ropné společnosti Jukos, tak při zdaňování osobních Chodorkovského benefitů. Ve spise o dvaadvaceti stranách A 4 je nejčastěji užívaným termínem „organizovaná skupina pod vedením Chodorkovského“. Jejími členem měl být již v červenci zatčený druhý muž Jukosu Platon Lebeděv a Chodorkovskému podřízení pracovníci, zejména z jeho bankovního domu Menatep.
Michail Chodorkovskij je mimoto obviňován z pohrdání soudem, respektive neplnění jeho pravomocných rozhodnutí, a ze způsobení majetkové újmy prostřednictvím podvodného jednání. Za každý z těchto zločinů by mu podle ruských právníků hrozilo nejméně deset let vězení. Je ale otázkou, jak dopadne případný souboj ruských prokurátorů s nepochybně elitním týmem právníků obou ruských magnátů. Pokud jsou zveřejněná obvinění podložená, jde o zajímavou ukázkou praxe ruské privatizace, která má mnoho styčných bodů s tím, co se dělo v Česku.
Případ Apatit.
Ze značného množství fiktivních společností, které podle mínění ruské prokuratury Chodorkovskij vytvořil s cílem zmocnit se cizího majetku a dopouštět se podvodů, měla údajně význačnou roli firma Volna (Vlna). Jejím generálním ředitelem byl pracovník Mezinárodní finanční skupiny Menatep a založila ji společnost, jejímž generálním ředitelem byl šéf kontrolního a revizního odboru banky Menatep. Společnost Volna a další Chodorkovským údajně účelově vytvořené společnosti Flora, Malachit a Intermedinvest sehrály v roce 1994 hlavní úlohu při získání dvaceti procent akcií Apatitu.
V soutěži vypsané Fondem majetku Murmanské oblasti vystupovaly Chodorkovského společnosti jako konkurenti, ale všechny disponovaly finanční garancí vystavenou bankou Menatep. S nejlepší nabídkou přišel Intermedinvest, kterého „v omyl uvedená“ privatizační komise vyhlásila vítězem. Ruská prokuratura tvrdí, že poté následovalo divadélko, v němž Intermedinvest, Malachit i Flora stáhly své nabídky, takže vítězem nakonec musela být vyhlášena Volna, ačkoliv nabízela nejméně peněz. Chodorkovskij tak údajně získal pětinu Apatitu za nominální, nikoliv tržní, cenu 415 803 tisíc nedenominovaných rublů (denominovalo se až o dva roky později v řádu tisíců, to znamená, že se škrtaly tři nuly – pozn. red.).
Společnost Volna dále slíbila investovat do Apatitu 553 170 milionů rublů, což ale nikdy neučinila. Výpočty ruské prokuratury dokazují, že Michail Chodorkovskij a jeho skupina tak podvodně získali víc než 284 milionů dolarů, což by podle tehdejšího kursu odpovídalo právě 563 170 milionům nedenominovaných rublů.
Drobení.
Murmanský prokurátor z iniciativy Fondu majetku ale už v listopadu 1994 vyzval tamní arbitrážní soud, aby zabezpečil, že Vlna kvůli nesplnění privatizačních podmínek akcie vrátí. Věc se dostala až k arbitrážnímu soudu v Moskvě, který Chodorkovského skupina údajně opět uvedla v omyl dvěma fiktivními platebními příkazy, takže požadavek murmanského prokurátora zamítl. Podle ruské generální prokuratury následoval tradiční scénář drobení majetku: v roce 1996 byl dvacetiprocentní balík akcií rozprodán šesti účelově vytvořeným a Chodorkovským kontrolovaným společnostem.
V roce 1998 ale apelační instance arbitrážního soudu v Moskvě přece jen rozhodla, že Volna musí akcie vrátit. Chodorkovskij a Lebeděv ale údajně až do roku 2002 bránili výkonu rozhodnutí, mimo jiné s poukazem na to, že Volna už akcie nemá. Až loni v listopadu, to už Michail Chodorkovskij dávno ovládal Jukos, byl mezi Volnou a Ruským federálním fondem majetku uzavřen smír poté, co Volna zaplatila patnáct milionů dolarů. Tuto transakci ale prokuratura považuje za neplatnou, protože údajně proběhla na základě nedůvěryhodného ocenění majetku – ve stejné době představovala tržní cena dvaceti procent akcií Apatitu 62 milionů amerických dolarů.
Chodorkovskij a spol. jsou dále obviňováni z toho, že poté, co ovládli Apatit, ho osm let vysávali tím, že produkci prodávali spřízněným firmám za sníženou cenu. Tím měli vlastníkům firmy způsobit škodu značného rozsahu. Jen v letech 2000 až 2002 byla cena údajně neoprávněně snížena o více než šest miliard rublů, což podle současného kursu činí 200 milionů dolarů. Je však zajímavé, že si toho představitelé ruského státu, který v Apatitu drží také dvacet procent akcií, dříve nevšimli.
Případ výzkumák.
Výzkumný ústav hnojiv a insektofungicidů je důležitý ani ne tak kvůli výsledkům práce, jako kvůli mimořádně atraktivním pozemkům v centru Moskvy na Leninském prospektu. Soutěže na prodej 44 procent akcií ústavu se v roce 1995 za skupinu Menatep zúčastnila nastrčená společnost Uollton (jde o ruskou transkripci, kterou lze převést do latinky pravděpodobně jako anglické Wallton – pozn. red.). Byla vybavena bankovní garancí Menatepu ve výši 25 milionů dolarů na budoucí investice do výzkumného ústavu, kterou ve spolupráci s Michailem Chodorkovským údajně vystavil Platon Leběděv. Garance byla fiktivní, protože podle mínění ruské generální prokuratury ji Michail Chodorkovskij nemínil nikdy splnit. Lépe řečeno poté, co firma Wallton výzkumák opravdu získala, poukázala mu v prosinci 1995 tuto částku, ale hned následující den peníze putovaly zpátky do Menatepu, protože se členům zločinecké skupiny podařilo vědce přesvědčit, že to kvůli daním bude lepší. Nato bylo vedení výzkumného ústavu opět uvedeno v omyl a následovalo drobení akciového podílu do tří dalších společností ovládaných Chodorkovského skupinou, které už ale nebyly zatíženy povinností investovat do ústavu. V roce 1997 se Ruský federální fond majetku na základě neplnění investičních závazků domohl toho, že arbitrážní soud zrušil privatizační smlouvu s Walltonem a vyzval ho k vrácení majetku. Místo toho byl akciový podíl údajně postupně rozprodán do čtrnácti dalších skupinou Chodorkovského kontrolovaných firem nazvaných podle drahých kamenů. Tento stav trvá dodnes a generální prokuratura viní Michaila Chodorkovského z toho, že v čele organizované skupiny hrubým způsobem ignoruje rozhodnutí soudu.
Případ Jukos.
Mechanismus údajných daňových úniků společnosti Jukos a osobně Michaila Chodorkovského spis prokuratury podrobně nepopisuje, ale uvádí ohromující čísla. Chodorkovským organizovaná skupina se jenom v letech 1999 až 2000 dopustila daňových úniků za více než sedmnáct miliard rublů, to je podle tehdejšího kursu zhruba 680 milionů dolarů. Mělo k tomu dojít tak, že peníze za zpracování, skladování a prodej ropy proháněla přes nastrčená „eseróčka“ Business Oil, Forest Oil, Mitra a Wald Oil registrovaná v zóně se zvýhodněným daňovým režimem ve městě Lesnaja ve Sverdlovské oblasti.
Dalšího krácení daní se nastrčené společnosti měly dopustit v souvislosti s tím, že místo reálných peněz hradily daně směnkami. Tak Chodorkovského skupina vytvářela fiktivní přeplatky, které inkasovala ve spolčení s pracovníky daňové služby. V Lesné tak podle prokuratury podvodně v roce 2000 získala v roce 128 milionů rublů. Když začaly v Lesné daňové prověrky, byly nastrčené formy spojeny s další spřízněnou společností Perspektiva optimum, zaregistrovanou v Aginsko-burjatském národnostním okruhu. Na ni přešly falešné nároky na vrácení daňových přeplatků, a v roce 2001 tak inkasovala přes 83 milionů rublů. Obdobné podvody s přeplatky údajně organizovala Chodorkovským řízená skupina prostřednictvím další nastrčené firmy Alchanaj, která měla neoprávněně získat přes 170 milionů korun. Poté byly Alchanaj a Perspektiva optimum začleněny do firmy Investprojekt registrované v Šabalinském okrese Kirovské oblasti. Ta měla získat na přeplatcích 24 milionů rublů.
Generální prokuratura rovněž Michaila Chodorkovského viní z toho, že neoprávněně a na škodu akcionářům převedl v letech 1999 až 2000 na účty firem někdejšího mediálního magnáta Vladimíra Gusinského více než dvě a půl miliardy rublů z prostředků Jukosu a dalších Chodorkovským kontrolovaných firem.
Případ konzultant.
Jeden z nejbohatších Rusů se prý nezastavil ani před ryze soukromými podvody. V letech 1998 a 1999 měl požádat moskevskou daňovou správu o vydání patentu osvobozujícího od platby daně z příjmu a snižujícího odvody na penzijní pojištění. Ten je vydáván lidem, kteří podnikají jako fyzická osoba. V obou letech patenty získal. To mu umožnilo nedanit stamilionové příjmy. V daňovém přiznání za rok 1998 měl uvést celkový příjem přes 10,7 milionu rublů, který byl ve zvýhodněném režimu údajně zdaněn částkou pouhých 2004 rublů. Za rok 1999 přiznal podle ruské prokuratury příjem za konzultační činnost ve výši přes 142 milionů rublů, z něhož na dani zaplatil 4008 rublů. Generální prokuratura tvrdí, že v obou letech připravil stát na dani z příjmu a pojistném o téměř 55 milionů rublů.
(Ruská verze obvinění Chodorkovského je k dispozici na adrese: www.euro.cz.)
Magnátova cela.
Michail Chodorkovskij byl okamžitě po svém zatčení 25. října letecky dopraven do věznice ruské generální prokuratury s poetickým názvem Matrosskaja tišina (Námořnické zátiší). Krátce předtím tam převezly blízkého Chodorkovského spolupracovníka a druhého muže společností Jukos a bankovního domu Menatep, v červenci zatčeného Platona Lebeděva. Matrosskaja tišina je staré vězení, disponující celami různé velikosti, pro patnáct, dvacet, ale i šest nebo čtyři lidi. Jak uvedl pro moskevský list Stoličnaja bývalý zástupce náčelníka ruské vězeňské služby Alexandr Zubkov, v současné době není Matrosskaja tišina přeplněná, takže i nový člověk má svou postel. Sedí tam delikventi všech druhů – od kapesních zlodějů po vrahy. Političtí a teroristé jsou v Lefortovu. Přetiskujeme z listu Stoličnaja obrázek čtyřmístné cely, do níž byl údajně Michail Chodorkovskij umístěn. Ruské předpisy povolují, že vězni mohou mít vlastní nátělník nebo tričko, tepláky, tenké i vlněné ponožky, kapesníky, prostěradlo, povlaky na přikrývku a polštář, dva ručníky, přikrývku, zubní kartáček a pastu, mýdlo, holení (kromě kolínské), hřeben, krabičku zápalek, deset krabiček cigaret, lžíci, plechovou misku, hrneček, spirálu na vaření vody, jehlu a nitě, dopisní papír, sešity, obálky, propisovací tužku se zásobními náplněmi, kleštičky na nehty (nůžky jsou zakázány) a úměrné množství potravin – například cibuli, česnek, masoxové kostky, sádlo, těstoviny, cukr, máslo, suchary.
