Co když přijde globální kolaps?

8. 4. 2017

Svět může být blízko další finanční krize. A ekonomické otřesy mohou zrychlit změny, které od základů přetvářejí naši civilizaci. Ďábelsky rychlý pokrok v umělé inteligenci, schizma v exaktních vědách, rekordní zbrojení, nové víry a neznámé viry, chemické zemědělství, imigrace, chladnokrevný farmaceutický průmysl, globální kriminální sítě, islamističtí pošuci, krize rodiny a krize vztahů, divoké počasí, těžká závislost na technologiích... A strach, že „tohle všechno špatně skončí.“

Ano, svět už možná nebude, jaký býval. Tento blog, který dostal název Book of Change, se chce dívat na perspektivy 21. století realisticky. Bez nemístného optimismu a bez přehnané ustrašenosti. Změna má totiž neutrální povahu. Jako život sám.

Kvalifikace pro job proroka

Vždycky jsem měl dojem, že svět není takový, jak se jeví většině lidí kolem mě. Když jsem viděl film Matrix, byla to úleva. Ano, žijeme uvnitř programu! Konečně to celé dává trochu smysl…

To bylo tak. V 80. Letech jsem cvičil na spartakiádě, sbíral céčka a v knihovně mého moudrého otce objevil Starověkou Indii od Dušana Zbavitele, Egypťana Sinuheta a A. C. Clarka. Od té doby jsem přečetl stovky dalších knížek o tom, co možná bylo a co možná bude. A potkával chytré lidi ze všech kontinentů, kteří mi nabízeli svůj pohled na svět.

Už to bude skoro čtvrt století, co jsem začal s novinařinou. Vystřídal jsem práci redaktora zaměřeného na zemědělství, politického komentátora a redaktora první novinové přílohy o počítačích a médiích – to byly ty úžasně optimistické, respektive naivní devadesátky, jejichž bard Francis Fukujama v slavné knize Konec historie velebil vítězství liberální demokracie nad vším ostatním. Prvních deset let milénia - během kterých nadšení ze světlých zítřků postupně mizelo v prachu Dvojčat padlých 11. září 2001 a Lemans Brothers padlých o sedm let později - jsem vedl magazín Lidových novin a založil fashion měsíčník Esprit.

Od roku 2010 jsem v Mladé frontě postupně řídil týdeník o marketingu Strategie, založil měsíčník Právo&Byznys a k ekonomickému deníku vydával magazín ZEN, který vycházel v češtině, ruštině a angličtině. Pro Euro teď připravuji přílohu s názvem Esence a dále v Mf vydáváme čínskojazyčný časopis pro turisty. Přelom roku jsem strávil v Pekingu a v Thajsku. Asie mě baví, že se chová jako mladý člověk. Jak se, na rozdíl od staré Evropy, dívá dopředu. Ale těším se taky na Vídeň, kam jedu v květnu na novinářský kongres. Je tak delikátně úpadková a pohodlná.

Novinařina jsou brýle, kterými sleduji, jak se iluze prolínají se skutečností. Jak z jazyka povstávají kulisy kolem nás. Přečetl jsem tisíce článků a s kolegy v redakcích mých časopisů jsme jich stovky napsali. Články o čemkoliv. Novinařina je pro mě způsobem, jak si nechat platit za to, že poznávám všechno, co mě zajímá.

Jak v malém, tak ve velkém

Svým profesním životopisem jsem tě, milý čtenáři, oblažil, abys věděl, kdo má tu odvahu ti vykládat o „konci světa“. Kdo se tváří, že ví něco, co ti neřeknou slovutní ekonomové a velká média. Mě ale nezajímá ta nekonečná smyčka neurotického seriálu zvaného denní zpravodajství. Babiš proti někomu. Trump proti něčemu. Pohyb akcií o pět procent. Další hysterie kolem uprchlíků. To je jen pěna dní. Mě zajímá to, co je za tím. Kontex velkého příběhu našeho století.

Book of Change píšu proto, že si myslím, že dřív nebo později přijde další finanční krize. A že bude mnohem větší než ta v roce 2008. A že tato krize nespadne ze vzduchoprázdna. Jsme totiž svědky zrychlení změn na všech úrovních našeho života od vztahů v našich soukromých světech až po vztahy mezi civilizacemi. Současná ekonomika postavená na úvěru, onen „kasinový kapitalismus“, jak ho už v raných 90. letech pojmenoval Ralph Darendorf, je nestabilní. To všichni tak nějak víme. A nejde tu jen o ekonomiku.

Náš životní standart je postaven na bankomatech, internetu a mobilu. To ale znamená, že může být problém jakákoliv extrémní situace s počasím, elektrické bouře, technické výpadky, masivní kybernetický útok či nějaký faktor X. Tedy cokoliv nepředvídatelného. Nemáme v ruce reálné peníze, všechno je v bance v podobě čísel. Benzín máme jen ten v nádrži. A na zahradě, pokud nějakou máme, se nepase kráva. Jsme naprosto závislí na Systému. Na Matrixu.

Nemluvím ale o nějaké hrozící apokalypse. Chci jen diskutovat o tom, jak jsme připraveni na změnu. Jak všudypřítomný strach blahobytné západní společnosti, že už nebude blahobytná, zabraňuje normální debatě o tom, jak jsme připraveni na možná rizika: Bankovní prázdniny. Ozbrojené konflikty. Přírodní katastrofy. Nástup robotů. Epidemie… Takový je ale prostě život. A už kousek za našimi hranicemi na východ nebo na jih lidé zažívají velmi kritické podmínky právě teď.

Jak říkal Shakespeare: „Nic není dobré nebo zlé, pouze naše myšlení to takovým činí.“ Krizi můžeme vidět jako vlnu. Ničí, ale taky přináší něco nového. Když se jí postavíme, tak nás smete. Když se budeme tvářit, že nemůže přijít, pak nás smete taky. Ale můžeme vlnu předvídat, přijmout její sílu a prostě na ní naskočit.

Když čtu Financial Times a Chrám kosmu o Egyptě od oxfordského filosofa (a zahradníka) Jeremy Naydlera, když sleduju americké investorské server Money Morning nebo Agora, když sedím na náměstí se sci-fi mrakodrapy v čínském Tian jinu, nebo během předjaří v pustém údolí na Křivoklátsku, vidím stále to samé. Ta samá universální pravidla běhu světa.

Jedno z nich se dá popsat takto: „Jak nahoře, tak dole. Jak v malém, tak ve velkém.“ Tak to stojí ve Smaragdové desce napsané mýtickým Thovtem, základním dokumentu alchymistů. Tato věta je o vnímání světa, ve kterém je absolutně vše propojené do jednoho živoucího celku. Nic nemá větší důležitost a větší nárok na pravdu… Možná to zní moc metafyzicky nebo moc newage, ale ve skutečnosti je to užitečné pravidlo. Pomáhá dívat se na svět bez pokušení všechno hodnotit, kritizovat a vychvalovat. Dívat se na svět neutrálně.

Dívat se na vlnu, která přichází. A nepodělat se z ní. Mít chuť na ní naskočit jako surfař. A jet.

Přečtěte si další komentáře a eseje redaktorů týdeníku Euro: