Přesně před rokem vstoupila Česká republika do Evropské unie. Z pohledu Hospodářské komory jednoznačně převažují výhody tohoto kroku nad nevýhodami. Argumentem pro takové tvrzení je například výsledek zahraničního obchodu v loňském roce.
Export prakticky u všech sledovaných komodit zaznamenal velmi výrazný růst, pozitivní vliv se projevil také na růstu hrubého domácího produktu.
Prvním květnem 2004 padly pro naše podnikatele poslední bariéry pro obchodování se zeměmi Unie. Naskytly se další možnosti jak se podílet na evropské ekonomice, firmy se mohou účastnit výběrových řízení v ostatních zemích i při unijních institucích. Také za hranicemi Evropské unie mohou podnikatelé zakládat firmy mnohem snáz než dříve.
Na tomto místě je ale nutné přiznat, že někteří podnikatelé přípravu na vstup do Unie podcenili - například v oblasti norem, které jsou po nich směrnicemi Unie požadovány. Navíc stejně, jako mohou naše firmy pronikat na trhy dalších států v rámci jednotného trhu, vstoupila řada zahraničních subjektů na trh český, což se mohlo v některých oblastech podnikání či regionech projevit zvýšenou konkurencí.
Jedním z největších problémů, který se netýká pouze české ekonomiky, ale celého společného trhu, je otázka textilního průmyslu. Ten se dostal do nesnází tím, když od začátku letošního roku došlo v celní politice EU k liberalizaci vztahů s Čínou. Řada českých firem zabývajících se textilní a oděvní výrobou jednoduše nemůže cenám z Asie konkurovat, některé z nich již byly touto situací donuceny výrazně omezit svoji výrobu.
Podnikání v rámci jednotného trhu je sice na jedné straně uvolněné, na straně druhé jsou tu ale přechodná období, která si některé ze členských států prosadily. Také národní legislativy, které v některých případech nepřímo diskriminují firmy ostatních zemí, kladou na zahraniční konkurenci množství požadavků, které ji v podstatě znemožňuje na trh vstoupit. Takový přístup často hraničí s porušením principu základních svobod jednotného trhu.
Přechodná období české podnikatele nějak zvlášť netrápí, především proto, že nejsou věcně oprávněná. Ze strany států, které si je vymohly, jde spíše o politická gesta. Důkazem je to, že ani před vstupem, ani po vstupu nebyly například naplněny kvóty počtu pracovníků, kteří mohou získat v těchto zemích pracovní povolení. Naše firmy se kvůli přechodným obdobím musí potýkat nanejvýš se zvýšenou byrokracií, vyřídit musí mnohem více administrativních náležitostí, pokud chtějí zaměstnat svého zaměstnance v zahraničí. Problémy také vznikají při dodávkách zařízení, která vyžadují montáž na místě. V rozporu s unijní legislativou se místní orgány nezřídka snaží postihovat podnikatele, kteří si pro tuto činnost přivezou vlastní zaměstnance ze své firmy v Česku.
