Třeba jakým způsobem naloží koaliční kabinet Andreje Babiše s důvěrou, již vláda získala díky poslancům KSČM? Ta měla nejdřív náročné podmínky, z nichž vzhledem k historickým konotacím této strany vyčnívá dosazení „svých odborníků“ na místa v dozorčích radách státem ovládaných firem. Zvlášť na ÚV KSČ se to jimi kdysi jen hemžilo. Andrej Babiš si na tu dobu jistě vzpomíná, kdyby na tohle přistoupil, kam by se poděla jeho aura manažerské kompetence?
Vládnout znamená umět přijímat kompromis, který je ve výsledném sledu pořád ještě pro zemi přínosem. Jak to vláda dokáže, když kupříkladu dodnes nevíme, co si počneme po roce 2024, až začnou platit nová pravidla hry, se vším směsným komunálním odpadem? Jistěže je lepší jej neprodukovat, ale jeho množství je v podstatě funkcí ekonomického blahobytu a o něj a o bezpečí jde vládě především.
A tak si na okraj našeho tématu o dilematech s nakládáním s odpady nejen v Česku vzpomínám, jak mi kdysi, ještě v časech Ericha Honneckera, moji přátelé z hlavního města nyní již neexistující NDR vyprávěli o „Wohlstands-Kippe“. Smetišti blahobytu, kam se vyvážel komunální odpad ze Západního Berlína. Bylo to v jistých alternativních kruzích oblíbené místo, kde se dalo důkladně seznámit s tím, co všechno ti lidé „za zdí“ k životu již nepotřebují. Nebylo toho málo OE opravitelnou elektronikou počínaje, přes apartně obnošené džínsy a až po zamaštěné tiskoviny dekadentní buržoazní společnosti OE všechno se dalo nalézt. Jistěže to Volkspolizei neviděla ráda, ale historicky zajímavý příklad recyklace to je.
Zfamfrnělou hlavu budou mít z dojmů po návratu z fotbalového šampionátu v Rusku mnozí zahraniční fanoušci, neboť nabídl neobvykle dobrou organizaci a vesměs velmi vlídné přijetí od tamního obyvatelstva. Nebylo to levné, ale autor naší eseje dospívá k závěru, že se Vladimiru Putinovi tentokrát podařil propagandistický majstrštyk, neboť statisíce „poputčiků“ budou dlouho šířit pozitivní obraz Ruska ve světě. Mnozí z jeho předchůdců se o to snažili, ale takhle masově se to nepodařilo žádnému.
Tož to naši sokolové v Praze pískali, ale to patří také k dlouhé tradici, o níž pojednává náš historický exkurz, z nějž zjistíte, že hrdost a vzdor k téhle organizaci patří. Kéž by jim ta nekupírovaná křídla zůstala navěky.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz