České poště vzrostou náklady i ztráta, čeká ji velká reorganizace Liberalizace v oblasti poštovních služeb není český výmysl, ale požadavek Evropské unie stanovený v tzv. Třetí poštovní směrnici. Česká republika se tak připojuje v nejzazším termínu k ostatním státům EU a zcela otevírá svůj poštovní trh. Tato úplná poštovní liberalizace začala v Česku platit letos 1. ledna. Klade si za cíl zvýšení efektivity poskytování poštovních služeb prostřednictvím větší konkurence na trhu za předpokladu nezměněné kvality poskytovaných služeb. Není nutné zdůrazňovat, že se jedná o velmi ambiciózní úkol nejen na úrovni České republiky, ale celé Evropské unie.
V českém prostředí jde o dokončení liberalizačního procesu, který postupně otevíral jednotlivé segmenty poštovního trhu konkurenci. Posledním, ale velmi významným trhem, který se liberalizuje, je trh poštovních listovních zásilek o hmotnosti do 50 gramů a zároveň do ceny 18 korun za kus. Tento trh byl do konce minulého roku vyhrazen pouze pro dominantního poštovního hráče, státní podnik Českou poštu. Klesající ziskovost Ačkoli se laikovi může zdát liberalizace tohoto trhu jako pouhá formalita, opak je pravdou. Trh listovních zásilek do hmotnosti 50 gramů a ceny do 18 korun představoval pro Českou poštu dlouhodobý a jistý zdroj příjmů. Celý trh s těmito zásilkami dosahoval ročního objemu kolem 500 milionů kusů a v tržbách čtyř až pěti miliard korun, tedy přibližně čtvrtiny celkových tržeb České pošty.
Po liberalizaci tohoto trhu lze očekávat nejen snížení podílu, a tedy i tržeb České pošty, ale také tlak na snížení cen i významný pokles ziskovosti. Navíc je nutné připomenout, že tento trh má svůj vrchol již za sebou a setrvale klesá v jednotkách procent ročně. Jedná se o tradiční službu, která je postupně vytlačována novými způsoby komunikace, jako jsou e-maily, zasílání a přijímání zpráv prostřednictvím datové schránky, či další digitalizovanou komunikací.
Pokud někdo očekává od liberalizace zlepšení služeb či kratší fronty u poštovních přepážek, pak jsou tato očekávání spíše lichá.
O trh poštovních služeb pro běžné občany se v tuto chvíli nejedná, hraje se o obsluhu firemního segmentu (bankovní instituce, pojišťovny či dodavatelé v energetice a vodárenství), kde se také odehraje klíčová finanční bitva, která bude mít své vítěze i poražené. Boj o tento segment bude mít navíc vliv i na další listovní a balíkové poštovní trhy, kde Česká pošta poskytuje své služby. Příčinou je zejména nákladová struktura České pošty a skutečnost, že i poštovní služby lze vnímat jako síťové odvětví. Klíčem k ziskovosti v těchto odvětvích je maximalizace vytížení vybudované distribuční sítě. Případný pokles poštovní hmoty nebude možné přímo úměrně promítnout do redukce nákladů.
Kdo liberalizaci zaplatí?
Nad dopadem liberalizace České pošty by se dalo mávnout rukou, to by tu ale nesměla být ještě jedna zásadní skutečnost. Česká pošta má totiž nadále povinnost zajišťovat základní poštovní služby, jejichž rozsah je součástí nového poštovního zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění zákona 89/2012 Sb. Tato povinnost byla České poště až do konce minulého roku kompenzována prostřednictvím výhrady na trhu listovních zásilek do hmotnosti 50 gramů a ceny 18 korun. Tento vyhrazený trh je ale nyní liberalizován, a je otázkou, jak se Česká pošta vyrovná se ztrátou, která jí nyní vznikne. Ztráta, v tomto případě označovaná jako čisté náklady univerzální neboli základní služby, je v podstatě vyjádřením požadavků kladených poštovním zákonem na parametry základní listovní služby, které lze označit za netržní, a tedy nehrazené zákazníkem.
Možností, jak tyto čisté náklady kompenzovat, by mohl být velmi diskutovaný kompenzační fond, kam by přispívali všichni poskytovatelé poštovních služeb. Bohužel tento způsob se zdá více než nepravděpodobný. Nejenže funkčnost kompenzačních fondů je dle příkladů z Evropy blízká nule, ale ani kompenzační fond v telekomunikacích nebyl v tomto směru zcela úspěšný. Vracíme se tak zpět k otázce, kdo onu liberalizaci vlastně zaplatí. KlíČovÉ vÝzvY Je pravděpodobné, že stávající situace bude postupně dopadat na hospodaření České pošty, která jako státní podnik bude muset požádat o dofinancování státní rozpočet. Výše případných kompenzací závisí nejen na efektivitě České pošty, ale významně také na politické vůli a profesionalitě politických zásahů do poštovního trhu. Kolik peněz nakonec půjde ze státního rozpočtu, závisí na schopnosti politiků přiblížit nastavená pravidla fungování a řízení České pošty soukromému podniku. Stávající situace není nijak růžová, schopnost České pošty vyrovnat se s níže uvedenými výzvami bude určovat, jak hluboko si všichni sáhneme do kapes v souvislosti s poštovní liberalizací.
Mezi klíčové výzvy, které rozhodnou, lze jmenovat nutnost úspěšné transformace sítě poštovních poboček, která je svým rozsahem a strukturou naprostým evropským unikátem.
Financování takto rozsáhlé poštovní sítě navíc ztěžuje i relativní objemová nevyspělost poštovního trhu, který je ve srovnání počtu zásilek na jednoho obyvatele zhruba poloviční než v Německu.
Také zákon o veřejných zakázkách je významnou překážkou pro rychlá a fl exibilní rozhodnutí, která jsou nezbytná při aktuálních tržních změnách. Problémem je nejen zdlouhavost a komplikovanost procesu výběru dodavatele, ale také nejistota, zda se vůbec podaří dodavatele vybrat a proces dokončit v plánovaném termínu. Mementem těchto komplikací je například výběrové řízení na nákup strojů pro třídění balíkových zásilek, které se již rok řeší na úrovni Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Nově vzniklé legislativní požadavky přímo nereflektují možnosti nabídky ani úroveň poptávky. Existenčním faktorem pro Českou poštu proto bude schopnost vyrovnat se s požadavky a nároky nového poštovního zákona a odvaha jasně a zřetelně hájit ekonomickou racionalitu. Je nutné, aby v poštovnictví nedocházelo k výkladu legislativy pouze z právního, ale také z ekonomického pohledu.
Retailový trh listovních zásilek není hlavním předmětem zájmu konkurence, nicméně Česká pošta bude muset nezbytně zvýšit úroveň zákaznického servisu, a to nejen pro velké klienty, ale v konečném důsledku i pro jednotlivce s cílem zefektivnit kontakt prostřednictvím dalších služeb.
Česká pošta jako největší zaměstnavatel v zemi s více než 33 tisíci zaměstnanci bude muset projít vnitřní reorganizací, která bude reflektovat plně tržní prostředí. Tato reorganizace bude velmi bolestný, dlouhodobý a komplikovaný proces.
ČesKÉ poŠtĚ Hrozí vYsoKÉ ztrÁtY Pokud se nepodaří České poště vyrovnat se s těmito výzvami, pak lze v následujících letech očekávat poměrně razantní propad v hospodaření. Provozní ztráta České pošty by v roce 2017 při nezměněných nákladech a pokračujícím poklesu velikosti nově liberalizovaného trhu listovních zásilek mohla dosahovat 1,2 až 2,9 miliardy korun.
V Evropě vidíme v postliberalizačním období příklady jak úspěšných, tak i neúspěšných pošt. Platí přitom, že úspěšná může být jen racionálně řízená a inovativní pošta působící v podnikatelsky vstřícném prostředí.
Pokud chce Česká pošta být konkurenceschopným podnikem a nepropadnout se do vysokých ztrát, musí včas zareagovat a najít cestu, jak úspěšně vzdorovat řadě faktorů, ať už se jedná o klesající trend využívání tradičních poštovních služeb, rostoucí konkurenci, dynamický rozvoj elektronické komunikace nebo přísnou legislativu upravující činnost státního podniku. ?
PŘÍLIŠ HUSTÁ SÍŤ
Srovnání počtu obyvatel a poštovních poboček
v Česku a okolních zemích
Počet Počet Průměrné pokrytí
obyvatel poboček (počet obyv./
(mil.) pobočku)
Rakousko 8,5 1 900 4 600
Německo 81,0 13 000 6 500
česká republika 10,5 3 250 3 200
Zdroj: Ernst & Young
O autorovi| PETR KNAP • vedoucí partner Ernst & Young pro veřejný sektor ANTONÍN RAIZL • manažer Ernst & Young pro služby veřejného sektoru
