Nežijeme ve světě bez rizik a je otázkou, zda komunistický čínský kapitál je nebezpečnější než třeba ten salafistický ze Saúdské Arábie
Halasný čínský výsadek v Praze vyvolal zvědavost a otázky, kdo to k nám vlastně přichází. A první zkoumání přineslo i drobet znepokojení. Vazby nejvyššího představitele CEFC na nejvyšší politické a vojenské struktury komunistické země jsou evidentní a hodně silné. CEFC se deklaruje jako pátá až sedmá největší čínská privátní společnost, ale až tak úplně privátně nevypadá. Alespoň podle výsledků zkoumání týdeníku Euro, které přinášíme v tomto vydání.
Je to překvapující a máme se toho bát?
To, že nejmocnější finanční skupiny v Číně mají nějaké komunistické pozadí, je přece asi všem jasné. A to, že v silně nacionalistické zemi má velkou moc armáda, je také obecně známo. Z tohoto pohledu je dost významné, že českým partnerem čínské superfirmy je finanční skupina J&T vlastnící banky působící u nás i na evropském trhu, a tudíž se Číňané budou muset před dohledovými autoritami ČR a Evropské unie svléknout donaha a prokázat původ peněz, s nimiž do země přicházejí. Kdyby si koupili přímo EPH nebo třeba Unipetrol, nikdo by se v jejich politických vazbách moc vrtat nemohl, maximálně by se v médiích objevilo pár pochybovačných a podezřívavých článků. To, že CEFC zvolila cestu, kterou zvolila, znamená, že si hodně věří, protože Číňané opravdu vědí, co je čeká, a nikdy by nešli do předem prohrané války. A to musejí počítat i s tím, že součástí zejména řízení před evropským dohledem budou i politické tlaky, jimž se bude čelit hůře s partnerem z bezvýznamného Česka, než kdyby měli v zádech silnou německou či francouzskou finanční skupinu.
Nicméně ať je to tak či onak, měli bychom si vyjasnit, k čemu nám čínský kapitál může být dobrý i přes jistá bezpečnostní rizika, a k čemu ne. Rizika vždy byla, jsou a budou. Nežijeme ve světě bez rizik a je otázkou, zda komunistický čínský kapitál je nebezpečnější než ten salafistický saúdskoarabský, kterého jsou v Evropě mraky.
V případě CEFC a Česka bychom si měli vyjasnit, vzhledem k tomu, že půjde zejména o energetické aktivity, zda to zvyšuje, či snižuje naši energetickou bezpečnost. Podle dostupných pramenů mají Číňané podepsané memorandum o porozumění s ruským Gazpromem, což by mohlo vést k úvahám, že zde budou prosazovat i jeho zájmy v rozporu se zájmy naší energetické bezpečnosti. Na druhé straně mají obrovské kontrakty na odběr zemního plynu v zemích Blízkého východu a ve Střední Asii, takže to s tím porozuměním nemusí být až tak horké. Gazprom může být nakonec tím, kdo bude tahat za kratší konec, protože s čínskou kartou hraje jako s alternativou ke svým stále klíčovým evropským dodávkám. A teď by o tu kartu mohl přijít, protože bude mít Číňana nejen na východním konci své trubky, ale i na konci západním, což pro něj není úplně nejkomfortnější pozice. Připomeňme, že J&T, respektive její EPH vlastní Eustream, tedy slovenskou část plynovodu, jímž stále proudí velký díl evropských dodávek Gazpromu.
Když se to vezme kolem a kolem, je těch politických a ekonomických otázek, na něž bychom při příchodu velkého čínského kapitálu měli hledat odpovědi, mnohem více a jsou o dost důležitější než skutečnost, zda k těm, co tu už máme, dorazí ještě pár dalších čínských rozvědčíků. l
Těch politických a ekonomických otázek, na něž bychom při příchodu velkého čínského kapitálu měli hledat odpovědi, je mnohem více a jsou o dost důležitější než to, zda k těm, co tu už máme, dorazí ještě pár dalších čínských rozvědčíků.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz