Myslíte si, že vláda najde odvahu k prosazení rozpočtových škrtů, jak je předpokládá návrh reformy veřejných financí?
- rozhodně ano 13,4 %
- spíše ano 10,7 %
- spíše ne 29,3 %
- rozhodně ne 41,3 %
- nevím 5,3 %
Návrh reformy veřejných financí je jedna věc a realita druhá. Přes dvě třetiny respondentů Manažerského barometru se totiž domnívají, že vláda z nějakých důvodů neprosadí škrty v rozpočtu, které jsou zapotřebí. Buď jí bude scházet dostatek odvahy, nebo politického vlivu. Všichni ředitelé jsou však zajedno v tom, že reforma je nutná: „Tato otázka je opravdu přímo pro vstup do nového roku. Vždyť všichni ekonomové bez rozdílu politické příslušnosti si snad minimálně za posledních pět let všimli, že problém deficitu státního rozpočtu České republiky je strukturální, neboť je způsobován neúměrným podílem mandatorních výdajů na výdajové straně rozpočtu. Naproti tomu strana příjmová se nikterak dramaticky nenaplňuje. Reformy je tedy třeba a již dlouho.“
Mnoho názorů bylo skeptických ke schopnostem vlády a ochotě zahájit změny. „Obávám se, že vláda vedená premiérem Špidlou nenajde dostatek odvahy k tomu, aby sdělila svým voličům, že její předvolební sliby a její program jsou nereálné a nesplnitelné,“ podotýká jeden z manažerů a ani další ministrům nelichotí, „To, co zatím současná vláda předvádí, nedává žádný předpoklad k prosazení jakýchkoliv škrtů. Naopak lze odhadovat, že vládou navržená reforma veřejných financí bude snůškou nahodilých a nic neřešících námětů, které dále zhorší ekonomickou situaci.“ Neodbornost a nerozhodnost byly častými tématy odpovědí: „Česká vláda žádné dobře připravené strukturální reformy s pozitivním dopadem pro státní rozpočet neprosazuje a jsem názoru, že k tomu nemá nejen odvahu, ale ani rozhodnost a důkladnou znalost věci. Když chybí zdravý selský rozum pro rozhodnutí o jednorázové nevýhodné státní zakázce, kterou nehorázně předražená dálnice D 47 bezesporu je, stěží se najde rozhodnost ke komplexnímu řešení strukturálních problémů.“
Někteří ředitelé navíc upozorňovali, že zamýšlené kroky beztak nic neřeší: „To, co vláda nazývá rozpočtovými škrty, je z mého pohledu spíše pokus s něčím začít. Uvidíme, zda je tento pokus začátkem cesty, nebo zda opět skončí ve velké míchačce zájmů, v níž bude identifikace záměru buď zcela nemožná, nebo to bude znovu pouze záplata na právě vzniklou díru na omítce sociální demokracie v jejím pokusu o bezkonfliktní vládnutí.“
Manažeři, kteří na otázku týdeníku EURO odpověděli kladně, svou volbu převážně zdůvodňovali skutečností, že vláda nemá jinou možnost a do škrtů se bude muset pustit, ať chce, nebo nechce. „Myslím si, že vládě nic jiného nezbývá. Nikdo - a to ani stát - nemůže žít dlouhodobě nad poměry. Na příkladu Finska je vidět, že situaci lze zvládnout poměrně rychle, pokud to vláda doopravdy chce. Základní metody jsou prosté a mnohokrát vyzkoušené. Prvním krokem by mělo být snížení nákladů na státní administrativu, zjednodušení státní správy a zvýšení její výkonnosti. Díky pokroku v technologii je třeba e-government zcela reálnou možností. Daňová reforma je další nezbytností, největším problémem je bezpochyby reforma důchodového systému,“ odpověděl jeden z respondentů. Jiný dodává: „Jde jen o to, aby nutnost reforem byla rozpoznána co nejdříve, a ne až v době hluboké finanční krize.“ Jak zmíněné krizi předejít, navrhuje jiný ředitel: „Odvahu vláda prostě bude muset najít. Ne-li, budeme se muset my voliči vážně zabývat tím, zda si chceme a můžeme takovou vládu dovolit.“
Z obou názorových stran se hromadily pesimistické reakce konstatující, že výsledkem bude patrně polovičaté řešení. „Nemůžeme trvale utrácet více, než vyprodukujeme. Bylo by pěkné, kdyby tomu udělala přítrž již tato vláda. Vzhledem k tomu, že se však k tomuto kroku neodhodlala ani „vláda sebevrahů“ (kterým je přece vše jedno), myslím, že to nakonec skončí nějakým kompromisem,“ uvádí jeden z manažerů. A obavy z „kompromisního paskvilu“ s ním sdílejí mnozí kolegové: „Vznikne kompromis s požadavky jednotlivých ministrů, který nakonec bude kosmetickou úpravou dnešního stavu.“
Přece jen se však našlo alespoň jedno optimistické přání do budoucna: „Tuto zemi momentálně nemůže potkat nic lepšího, než když sociálnědemokratická vláda začne - v rozporu se svým bezbřehým předvolebním populismem - krátit rozpočtové výdaje. Jen houšť… Snad pak konečně většina občanů pochopí, že nad poměry se nedá žít donekonečna, a že i stát (onen zdánlivě nekonečně bohatý sponzor) může utratit jenom to, co si vydělá. Že jedinou skutečnou jistotou jednotlivce je on sám, jeho znalosti, schopnosti, dovednosti, odvaha a ochota vzít svůj osud do vlastních rukou. Pokud by k tomu mělo dojít v roce 2003, pak si do nového roku nic lepšího přát ani nemůžeme.“
Pramen: Týdeník EURO – odpovídalo 75 manažerů
