Není pravda, že po nás nákup stíhaček nikdo nechce, prohlásil minulý týden premiér Miloš Zeman v reakci na diplomatickou kritiku ze sídla Severoatlantické aliance. Přítel Blair mu přece před rokem psal, že by měl koupit švédsko–britské gripeny.
To je logika, která vyděsí. Co když přijde dopis třeba od přítele Schrödera, že by česká armáda měla koupit torpédoborec z německých loděnic. To bychom asi museli zrušit Ukrajincům víza, aby měl kdo kopat při rozšiřování Vltavy.
Celá logika nákupu stíhaček je postavená na hlavu a původně se zdálo, že to ve skutečnosti ani nikdo nechce. Jen vojenští letci vytrvale tvrdili, že se naše armáda bez nových letadel nedokáže ubránit. Jak se bude bránit, když kvůli tomu výhodnému kaufu nezbude na patrony či na benzin do tanků, už neříkali.
Už dnes se Česká armáda kromě jiného potýká s nedostatkem financí. Tedy po pravdě řečeno, nepůjde nejspíše ani tak o nedostatek financí jako o šlendrián, s nímž se s miliardami hospodaří. Stamiliony utracené za horu padáků vhodných akorát tak k přešití na luxusní trenýrky jsou jen jednou z jiskřiček vojenského táboráku založeného z peněz daňových poplatníků.
Nakonec vláda poměrně překvapivě rozhodla, že se tendr vypíše. Proti prý hlasovali jen ministři Mertlík, Gross a Březina. Kdosi prohlásil, že hlasování rozdělilo kabinet na skupiny těch, kdo budou ještě v produktivním věku, až se tahle legrace začne splácet, a na ty druhé.
Nutno říci, že je to opravdu hodně drahá legrace. Cifra sto miliard korun zahrnuje podle všeho jen holá letadla. Kde je výcvik pilotů, vybudování pozemních pracovišť, nezbytný servis? To vše vyhání cenu za nadzvukovou flotilu mnohem výše.
Nyní je vymalováno. V NATO si klepou na čelo, co to ti Češi zase provádějí, generální tajemník Robertson se přijel do Prahy zeptat, zda to myslíme vážně, ale nic se neděje. Jen Mertlík zase řekne, že na to v kase není, a dostane hned přes papulu od Grégra, že je to přece výborný obchod, když nám ty offsety krásně oživí ekonomiku. Co na tom, že dosažitelné zkušenosti říkají, že to s tím účinkem offsetů na prosperitu průmyslu nebude až tak horké.
Možná by měl Grégrovi někdo spočítat, jak by oživilo ekonomiku, kdyby těch sto miliard vláda věnovala třeba na daňové prázdniny. Za ty prachy by žádná firma v republice nemusela platit daně celé dva roky. To by byl třesk. A těch volebních hlasů. Jak to tak vypadá, nejde ani o obranyschopnost, ani o oživení průmyslu, ale spíše o přítele Blaira nebo docela jiné přátele. Drahé přátele.
