Vatikán
Papež Benedikt XVI. zrušil exkomunikaci čtyř biskupů z Kněžského bratrstva sv. Pia X. To je dobře, slovo exkomunikace nezní v 21. století moc příhodně, přestože si za to mohli tito biskupové sami (jejich vysvěcení nebylo schváleno Apoštolským stolcem). Papež učinil první krok, jímž chtěl „odstranit překážku, která bránila dialogu“ s těmito biskupy. Ti ale stále neuznávají závěry II. vatikánského koncilu. Jeden z nich, Richard Williamson, dokonce veřejně popírá holokaust! Na druhou stranu papež v této souvislosti „zavzpomínal na své četné návštěvy Osvětimi“. Vycházeje ze závěrů II. vatikánského koncilu, který uznal existenci judaismu a přestal obviňovat Židy ze smrti Ježíše Krista, vyjádřil „plnou a neoddiskutovatelnou solidaritu s našimi bratry, nositeli první smlouvy“.
Znepokojující je, že Kněžské bratrstvo sv. Pia X. sice požádalo papeže o odpuštění Williamsonových výroků o holokaustu, ale samo se od nich nedistancovalo. Williamson dostal zákaz mluvit na veřejnosti. Obecně smí biskup ze své církevní autority promlouvat pouze o otázkách víry a mravů, ale jeho osobní názory na světské věci jsou prý jeho soukromou věcí. Takže popírání holokaustu, v mnoha státech trestné, není pro ono obskurní bratrstvo mravní otázkou! Otázkou víry však bezesporu je, protože Williamson „věří“, že žádný holokaust nebyl. Kdyby se chtěl něco o něm dozvědět, mohl jet s papežem do Osvětimi! Nepřijatelné ovšem je také oddělování „soukromých“ a „profesních“ názorů a postojů. Kdyby šel Williamson ve svém volném čase posprejovat synagogu, nebo si s nácky zahajlovat, byla by to také jeho „soukromá věc“?
Neznalost neomlouvá
Velmi nadějná reakce ovšem zazněla z nitra katolické církve, ale z jiného kontinentu. Kardinál Francis George z Chicaga, president Americké biskupské konference, prohlásil, že popírání holokaustu je hluboce urážlivé. Kardinál dokonce vyslovil sympatii s pochopitelným rozhořčením židovské komunity a soudí, že papežovo rozhodnutí bylo učiněno na základě „špatných rad“. Tím asi naráží na trapnou papežovu výmluvu, jíž (zřejmě po vzoru G. W. Bushe) chce hodit svůj problém na hlavu zpravodajcům. Vatikán se svojí nejstarší a nejrozsáhlejší informační sítí papežovými ústy prohlásil, že Williamson se bude muset absolutně, jednoznačně a veřejně vzdát svých názorů na holokaust, které papežovi „v okamžiku zrušení exkomunikace nebyly známy“! Zda jde o informační či manažerský exces Vatikánu, nebo o změnu jeho směřování, může naznačit i osud snah o blahořečení slovenského biskupa Jána Vojtaššáka. Lázně Baldovce v okrese Levoča totiž získaly v roce 1942 spišské biskupství, jehož představitelem byl právě Ján Vojtaššák. Jeho žádost předsedovi Ústředního hospodářského úřadu Slovenského štátu Augustinu Morávkovi začínala takto: „Slovutný pán predseda Ústredného hospodárskeho úradu, spišské biskupstvo chce arizovať takzvané kúpele Baldovce, ktoré sú majetkom Žida Ladislava Frieda… Úctivo prosím o dobroprajnosť…“ Katolická církev by se tak mohla dostat do situace, že prohlásí arizátora za blahoslaveného, a časem třeba za svatého. Představitelé slovenské biskupské konference tvrdí, že proces Vojtaššákovy beatifikace není ukončený. Otázkou ale je, zda vůbec někdy začal, protože papež Jan Pavel II. tuto žádost zřejmě z dobrých důvodů „neakceptoval“.
Česká republika zatím smlouvu s Vatikánem neuzavřela. Vyčkejme tedy, jak se věci vyvinou, kam vlastně kráčí Vatikán a co nedávným konáním a výroky chtěl papež Benedikt XVI. vlastně říci. Na nahnědlém pozadí by se jakoukoliv smlouvu skutečně nehodilo podepisovat. Ostatně z velmi překvapivé a potěšující kritické reakce českého kardinála Miloslava Vlka vůči Vatikánu v této věci lze soudit, že nastalou situaci vůbec nelze bagatelizovat.
