Vládní baťoh by byl dobrý základ, ale klíčové budou další reformy
Co se stane, když snížíte daně? Vybere stát více, či méně peněz? Ekonom Arthur Laffer proslul teorií, podle níž se mohou příjmy státu za určitých okolností zvýšit. Takzvaná Lafferova křivka, která tento jev znázorňuje, bývala v kruzích české pravice poměrně populární. Jisté je, že vláda Mirka Topolánka na příznivý Lafferův efekt příliš nevsadila. Ve svém návrhu reformy daní a změn sociálního systému, ke kterému se má Parlament vyjádřit v červnu, se nevydala cestou radikálního snižování daní z příjmů, jež by nekompenzovala zvyšováním jiných daní.
Ministr financí Miroslav Kalousek dal přednost konzervativním výpočtům. „Těším se na Lafferův efekt,“ řekl Kalousek s trochou nadsázky v rozhovoru pro týdeník EURO. Jako ministr financí však musím počítat konzervativně, dodává lidovecký politik. Stejně počítají experti evropských institucí i počítal strůjce proslulé slovenské reformy Ivan Mikloš. Na Slovensku po zavedení rovné daně přesto nakonec vybrali více, než předtím vypočítali. „Kalousek národohospodář“ podle vlastních slov doufá, že to tak dopadne i v Česku díky nynější reformě daní. Jako odpovědný ministr však na to spoléhat nemůže.
Je zajímavé, že ministr Petr Nečas nabízí trochu jiný pohled na věc. „Klidně bych si na Lafferův efekt vsadil,“ říká. Snížil by tedy daň z příjmu firmám na devatenáct procent okamžitě, nikoli postupně během tří let. Nečas by byl dokonce ochoten akceptovat o něco vyšší deficit veřejných financí. Ministr práce však zároveň uznává, že odpovědnost nese ministr financí a nehodlá mu dávat „knížecí rady“.
Nemá-li nikdo prodělat.
Právě daň z příjmu firem se bude snižovat pomaleji, než by mnozí podnikatelé očekávali. Devatenácti procent (místo dnešních čtyřiadvaceti) dosáhne až v roce 2010. Vláda v tomto směru tedy ani nesplní své vládní prohlášení, podle něhož měla vzniknout jednotná sazba daně z příjmů právnických i fyzických osob. Je přitom už dobře známé, že sazba daně z příjmu lidí má být patnáct procent ze superhrubé mzdy, která zahrnuje i sociální a zdravotní pojištění. Někteří ekonomové (například Pavel Mertlík v MF Dnes) upozorňují, že daň z příjmu korporací se v Česku podílí na celkovém daňovém břemeni více než jinde v Evropě. Strůjci současné daňové reformy se přesto zaměřili více na snižování daní pro lidi - zvlášť těch s vyššími příjmy. Kalousek plnil politické zadání, podle něhož neměla na daňové reformě prodělat žádná skupina obyvatel.
Možnost, že by daň z příjmu firem klesla na 19 procent hned od příštího roku, si Kalousek představit nedokáže. To by šlo pouze tehdy, kdyby se podstatně výrazněji šetřilo i v rozpočtových výdajích. Dodejme, že v tomto případě by ovšem Kalousek zase naopak udílel knížecí rady vicepremiérovi Nečasovi, který by musel dále škrtat v sociální oblasti. Trojka reformátorů v čele s premiérem Topolánkem však také musí počítat s tím, že jejich balík musí být politicky průchodný - v ODS i v KDU-ČSL, také ve Straně zelených a pak rovněž v Poslanecké sněmovně.
Trojice proti schodku.
Topolánek, Nečas i Kalousek se však zcela shodují v tom, že reforma má především vést ke snižování rozpočtového schodku. Z tohoto pohledu se Česko může vydat správným směrem, byť příslušné maastrichtské kritérium pro zavedení eura ještě v příštím roce nesplní. Celkový schodek se podle metodiky Eurostatu bude pohybovat těsně nad hranicí tří procent hrubého domácího produktu.
Sázka na pozitivní Lafferův efekt by ve skutečnosti byla více než riskantní. Růst daňových příjmů, který předčil očekávání, se už projevil v minulých letech - především díky silnému růstu ekonomiky. Nyní už asi s žádnými zázraky počítat nelze. Navíc sazby daní z příjmů nebyly v Česku zase až tak vysoké, aby samy o sobě hospodářský růst nějak zásadně brzdily. A podnikatelé považují za mnohem větší problém vedlejší náklady práce - tedy povinné odvody zaměstnavatelů na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců. Ty alespoň prozatím zůstávají na stejné úrovni - kromě odvodů u nejlépe placených zaměstnanců.
Pokud jde o daň z příjmu firem, Česko si naopak povede (jestliže reforma projde) v mezinárodní konkurenci velmi dobře. Už nyní je efektivní zdanění firem, které investují do výzkumu, podobné jako na Slovensku. A s odpočty na vědu a výzkum se podle Kalouska počítá i do budoucna, takže pravděpodobně znatelně klesne i efektivní zdanění. Na druhé straně už nebude možné počítat do nákladů úroky z úvěrů, jež firma splácí. Ministerstvo financí tak chce zabránit znevýhodňování firem - třeba malých či začínajících podniků, které se zadlužují méně a investice hradí z vlastních prostředků (více na straně 76).
Vyroste labuť?
Reformnímu balíku, s nímž půjde vláda do sněmovny, se také říká batoh (tak o něm mluvil Topolánek), tlusťoch (údajně nikoli podle poslance Tlustého, ale protože je to tlustý spis) či omnibus. Nečasovi nevadí, bude-li někdo tento omnibus přirovnávat k ošklivému káčátku. Reforma je kompromis a každý k ní může mít své výhrady. Jediná alternativa spočívá v tom, že nebude vůbec žádná. Mimochodem - Kalouskova argumentace je v tomto ohledu navlas stejná.
Na druhé straně ministr Nečas naznačuje, že by byl rád, kdyby z káčátka jednou vyrostla nádherná labuť. To by bylo možné v případě, že poslanci „tlusťocha“ nakonec schválí a vláda prosadí i další etapy reformy - tedy především celkové zefektivnění sociálního systému. Daně z příjmu firem se ostatně budou během příštích tří let dále snižovat, takže bude nutné - zcela konzervativně - šetřit ještě podstatně více než v roce 2008. Nyní navržená daňová reforma je výnosově víceméně neutrální pouze v prvním roce, později už by mohl být daňový výpadek velmi znát. Tím spíše, že vláda chce postupně redukovat rozpočtový deficit na 2,3 procenta HDP v roce 2010.
Další etapy Nečasovy reformy vypadají nadějně. Momentálně - v Topolánkově „batohu“ - jde zatím například o opatření, která zastaví automatickou valorizaci sociálních dávek, omezí okruh příjemců některých podpor, určité dávky (pastelkovné či příspěvek na zvýšené životní náklady) a také vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci zruší. Pokud se však Topolánkova vláda a s ní ministr Nečas propracují k dalším reformním etapám, pokusí se zavést systém, v němž mají mít na sociální dávky právo jen ti nezaměstnaní, kteří se rekvalifikují, vzdělávají a případně vykonávají veřejně prospěšné práce. Reformována pak má být například i lékařská posudková služba, která rozhoduje o nárocích na invalidní důchody, příspěvky na péči i nemocenskou. Jednotná lékařská posudková služba podle Nečase umožní úspory v řádech miliard korun.
Jak zapojit Tlustého.
Zcela revoluční myšlenkou pak má být v Nečasově pojetí zavedení negativní daně, díky níž by se proplácely peníze chudším lidem, jejichž sleva na dani bude vyšší než samotná daň. Celý systém spočívá ve snížení sociálních dávek, které nahradí právě negativní daň. V konečném důsledku by tak měl vzniknout stav, kdy bude za všech okolností výhodnější pracovat než žít ze sociálních příspěvků. Prvním krokem k negativní dani je postupný přechod od odečitatelných položek u daní z příjmu lidí ke slevám, které se odečítají až od samotné daně. První opatření v tomto směru už učinili v době svého vládnutí sociální demokraté a nynější „omnibus“ tento trend posiluje.
Petr Nečas chce do prací na přípravě negativní daně zapojit Vlastimila Tlustého. Ministr Nečas odmítá podezření, že to činí jen proto, aby získal podporu bývalého ministra financí pro schválení současného reformního balíku. Tlustý dává hlasitě najevo svou nespokojenost s tím, že nynější vláda opustila jeho myšlenku rovné daně ze všech příjmů i přidané hodnoty. Ve skutečnosti mají zatím platit sazby čtyři - jedna pro daně z příjmu lidí (patnáct procent), druhá pro daně z příjmu podniků (22 procent v roce 2008) a další dvě pro daň z přidané hodnoty (19 a devět procent). Vicepremiér Nečas však zdůrazňuje, že Tlustého chce zapojit kvůli něčemu jinému: tento propagátor zcela rovné daně v minulosti vykonal mnoho práce na různých propočtech a v ODS má nadále na starost veřejné finance.
Ministr práce pak také navrhuje, aby on sám společně s Tlustým zastupovali občanské demokraty v nové komisi pro penzijní reformu. Do té by podle Nečase měly vyslat po dvou zástupcích všechny parlamentní politické strany. Kromě toho by byli v komisi i odborníci z ministerstva práce. Nečas chce pro svůj návrh důchodové reformy získat širokou politickou podporu, aby taková reforma přežila i případné změny na politické scéně. Penzijní reforma tak podle Nečase nemá být zařazena přímo do balíku reforem veřejných financí, daní a sociálních dávek, který má vláda v úmyslu prosazovat v Poslanecké sněmovně i proti vůli opozice.
Ideálně přebytek.
Právě další etapy důchodové reformy patří k tomu nejdůležitějšímu, co by měla Topolánkova vláda učinit. Není žádným tajemstvím, že kvůli stárnutí obyvatelstva vznikne obrovský tlak na veřejné finance - v příštích letech i desetiletích. Nynější snaha postupně snižovat rozpočtový schodek o jeden či dva procentní body v následujících několika letech je z tohoto pohledu nedostatečná. Vláda by spíše měla co nejdříve usilovat o vyrovnané hospodaření, či dokonce o rozpočtový přebytek. V dalších etapách důchodové reformy by se měly také snížit odvody na sociální pojištění, které dnes nejvíce tíží podnikatele.
Přestože další reformy sociálního systému zatím nemají přesný časový scénář, Petr Nečas slibuje svižné tempo. Rozhodně podle vlastních slov nemíní se všemi kroky (které se zatím nevejdou do „tlusťocha“) čekat až na začátek roku 2009. Různá reformní opatření mohou odstartovat už v průběhu příštího roku.
Vicepremiér připouští, že s blížícím se termínem příštích parlamentních voleb může reformní úsilí ochabovat. Slibuje, že proto nehodlá tempo nijak brzdit.
Silnice nebo penze?
V jednom ohledu však Nečas se svým názorem ve vládě neprorazil. Navrhoval, aby příjmy z privatizace už v příštích letech nešly na dopravní infrastrukturu, nýbrž právě na reformu penzijního systému. V tomto ohledu nicméně nadále platí formulace z vládního prohlášení Topolánkova koaličního kabinetu - privatizační peníze budou dotovat stavbu silnic či dalších komunikací maximálně příští dva roky.
Veškeré další plány by však byly k ničemu, kdyby poslanci současný „omnibus“ odmítli. Zahyne ono narozené hezké či ošklivé káčátko (záleží na úhlu pohledu), nebo ho předtím někdo zašlápne?
Tak či onak, Topolánkově vládě nelze vyčítat, že by nechtěla plnit své politické závazky. Ministr financí Kalousek zdůrazňuje - naším cílem bylo snižovat deficit, provést daňové úpravy a zachovat nižší sazbu daně z přidané hodnoty. S těmito záměry by neměla mít problém ani opozice. Pokud jde o daně, sociální demokracii bude samozřejmě vadit menší progrese u daní z příjmu lidí. Je však také nutné dodat, že Kalousek a spol. našli způsob, jak progresivní zdanění v menší míře zachovat - díky vysokým slevám na dani. V příštích týdnech se ukáže, zda to byl rozhodující krok pro získání přízně aspoň několika současných či bývalých socialistů.
