Ostravská hudební přehlídka opět překvapila a vybočila z kolejí. Hlavní, páteční, noci se na velkých scénách zmocnila rychlá taneční hudba a uzmula si vlastně celé Colours.
Letošní ročník nejlepšího domácího festivalu rezonoval hned od prvního dne, který bývá jen zahřívacím a kdo tedy nedorazí, nemusí příliš litovat. Což neplatilo. Kdo nepřišel hned na start, může si teď v klidu trhat žíly. Hip-hopoví všežravci N.E.R.D totiž do Ostravy přijeli v rámci svého turné a na obří hlavní scéně vykouzlili špičkovou událost zaoceánských rozměrů.
Koncert stojící na potrhaných beatech, ostrých kytarových rifech a divokých rapperech ani na chvilku nezastavil. Síla vystoupení se zhmotnila v surovém opusu Everyone Nose, kdy se nedalo jinak ačlověk musel nahlas řvát “all the girls standing in the line for the bathroom.”
Co se ale ukázalo jako velký zádrhel - což dokazují reakce nespokojených českých fanoušků - je fakt, že frontmanem kapely je rapper a producent Pharrell Williams. Jindy otevření posluchači s širokým rozhledem sem jakoby přišli sosat Williamsovy sólo hity v čele s Happy, ale těch se jim - až na krátkou sekvenci složenou z písní Get Lucky (Pharrell Williams plus Daft Punk) či Blurred Lines - nedostalo. Tohle totiž nebyl Williamsův koncert, ale špičkové představení kapely N.E.R.D, vážení.
Nepřekonáno, co se týče žen, zůstalo i velmi vstřícné vystoupení zpěvačky Beth Ditto. Tvář projektu Gossip se ukázala ve vynikající formě. Když se totiž propojila její bezprostřednost s diskotékovými rytmy a živou kapelou, k dokonalému zážitku z hudby mnoho nechybělo.
A podobně přelomově dopadla i páteční noc. I přes unylejší start. Soulová princezna Joss Stone zahrála dobrý koncert klubové atmosféry, takže se u něj dalo příjemně popíjet a v klidu sledovat večer padající na stále rychleji rezivějící Dolní Vítkovice, britská kometka Jessie J zase nudila a zněla podle očekávání - jako z vašeho autorádia.
Večer si tak uzmuli dva muži. Nejdřív Jon Hopkins, jehož promyšlené rovné beaty propíchly každého. Dumavější část publika se mohla do libosti utápět v ambientních sekvencích, ostatní našli východisko v houseovém tempu.
Jestliže Hopkins naservíroval sofistikovanou podobu taneční hudby, berlínský DJ a patriot Paul Kalkbrenner se s tím nemazal. I když na sebe nechal poměrně dlouho čekat - což se na Colours of Ostrava často nestává -, hlavní scénu hned od startu svého setu zavalil tunami energie. Tanec rašil všude. Odpočívat se nedalo. A v momentu, kdy Kalkbrenner vygradoval svou beatovou pyramidu songem Sky and Sand, se dostavila festivalová extáze.
Jestli se dají letošní Colours nějak shrnout, pak poměrně jednoduše. Opět překvapily. Prim hrála taneční muzika světové ligy. Právě skončený sedmnáctý ročník festivalu tedy přinesl revoluci. A ten osmnáctý ji příští červenec určitě přinese taky.
