Paříž překonává vstupem do vojenských struktur NATO komplex méněcennosti
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy kráčí přes most na Rýnu vstříc svým aliančním partnerům z NATO. Proudové letouny zdobí oblohu barvami francouzské trikolory. Ne, nejedná se o mýdlovou operu. Francie po čtyřicetileté pauze opět vstupuje do vojenských struktur Severoatlantické aliance. Návrat do NATO stvrdilo minulý týden také francouzské Národní shromáždění, které fakticky ukončilo desetiletí degaullovské doktríny izolace a překonalo obavy ze světové hegemonie USA.
Entrée země galského kohouta, jež se má odehrát na dubnových summitech aliance v Kehlu a Štrasburku, bude stejně působivé jako ambice Paříže posílit evropský pilíř NATO a oživit obrannou spolupráci EU. Výhodou při naplňování těchto cílů může být nová americká administrativa Baracka Obamy, která si od spolupráce s Evropu mnoho slibuje.
Tradiční nechuť některých zemí vytvořit obrannou identitu EU naopak upevňují tenčící se veřejné rozpočty pro investice do obrany a hospodářská recese. Trendem se tak stává seskupování financí (pooling) v takzvaných strategických projektech.
Krize nutí spolupracovat
Francie si vytkla během svého předsednictví zvýšit schopnosti EU v Evropské bezpečnostní a obranné politice. Již v září 2007 apeloval francouzský ministr obrany Hervé Morin, aby si Evropané vytvořili společný obranný rozpočet a jednotné velící centrum. Plán narazil na odpor Velké Británie, hlavního spojence USA. Londýnu se nezamlouvala duplicita rozhodovacích struktur s NATO a velícími středisky na národní úrovni, které jsou misím EU k dispozici již dnes. Ačkoli patří Britové mezi průkopníky obranné identity EU, úmysl Francie považovali za zbytečné mrhání penězi. České předsednictví přebíralo pomyslnou předsednickou pásku s omezenějšími ambicemi. Ministerstvo obrany sází především na rozvoj obranných schopností EU. Češi chtějí využít Evropské obranné agentury (EDA) k lepší koordinaci vyzbrojovacích iniciativ evropské sedmadvacítky. Trvalým nedostatkem NATO i EU jsou přepravní kapacity. Pociťují to vojáci v Afghánistánu nebo v nedávno skončené misi EUFOR v Čadu, kde si neexistující infrastruktura vyžádala transport sil a zásobování vzduchem. Proto se Evropané soustřeďují na strategickou leteckou přepravu včetně modernizace vrtulníků Mi. S obnovou sovětských strojů Mi má bohaté zkušenosti i česká firma LOM Praha, která zrekonstruovala 12 vrtulníků Mi 24 pro afghánskou armádu (EURO 11/2009). V těsnější spolupráci věří i Alexander Weis, výkonný ředitel EDA, jenž prezentoval na pražském setkání ministrů obrany EU možnosti, jak ušetřit při koordinaci vyzbrojovacích aktivit. Sám byl prý překvapen, jak pozitivně ministři na finanční argumenty slyšeli.
Afghánistán otestuje soudržnost NATO
NATO, podobně jako EU, prochází krizí identity. V uplynulé dekádě se obě organizace rozšířily co do počtu svých členů i záběru aktivit. Nyní stojí před otázkou: „Jak se znovu stát efektivní institucí pro výzvy 21. století?“ NATO si navíc letos připomíná 60 let od svého založení. Testem tohoto vojenského transatlantického uskupení je mise ISAF v Afghánistánu, jež je prioritním zahraničním tématem prezidenta Obamy. Američané přijedou do Evropy na výroční summit NATO, aby přemluvili evropské spojence k navýšení počtu vojáků v zemi, kde loni vzrostl počet usmrcených vojáků z USA o 35 procent. Z navazující schůzky EU-USA, která má být jedním z vrcholů českého předsednictví, snad vzejde i způsob, jak zefektivnit spolupráci mezi NATO a EU. Doposud bylo nepsané rozdělení rolí takové, že aliance se „starala“ především o vojenské operace vyžadující tvrdou sílu a unie o civilní rekonstrukci a budování administrativních kapacit. Češi si z vojenského hlediska neoddechnou ani s koncem předsednictví. Čeká je operační pohotovost česko-slovenské bojové skupiny, která má být EU k dispozici v druhé polovině roku 2009. Skupina o síle 1500 vojáků je jednotka rychlého nasazení určená pro zvládání krizových misí v zahraničí.