Odložené plastové pytlíky a tašky se časem vypaří
Britská firma Symphony Environmental přelstila i velkého mága. Zatímco David Copperfield nechá mizet zabalené lokomotivy, kouzlem Symphony je, že mizí onen obal. Záleží na množství přidaného aditiva D2W (degradable to water, tedy rozkádající se na vodu). Rychlost rozkladu se dá při výrobě fólie nastavit od dvou měsíců do šesti let. V Česku se v zastoupení firmy stará o rozšíření této technologie a jejích výrobků sdružení Ecoplastic, které se v krátké době má stát regulérní firmou s působností i na Slovensku a posléze v dalších státech východní Evropy.
Nový fenomén.
Na rozdíl od polyetylenových sáčků, které najdete ve skládkách nebo v příkopě ještě za sto let, se plastové sáčky a tašky nabízené Ecoplastikem po čase neškodně rozloží. Potvrzuje to mnoho studií z let 1998 až 2003.
Až do vynálezu aditiva EPI TDPA firmy EPI Environmental Products a obdobného aditivia D2W firmy Symphony nebylo nic podobného známo. Ve srovnání s biologicky rozložitelnými plasty na bázi škrobu, celulózy či kyseliny mléčné jsou nové plasty vůči biologickým činitelům naopak značně odolné. Vodu odpuzují, takže nejen chrání zabalené zboží vůči vlhkosti jako běžné polyetylenové sáčky, ale znemožňují i přístup rozkladných biologických činitelů.
Rozklad plastového obalu nastává až po vymezené době funkčnosti působením tepla, UV záření či mechanického napětí. Až poté, co je plast narušen oxidací, je schopen přijímat vodu a stává se biologicky rozložitelným. Expert Antonín Slejška ze společnosti CZ Biom uzavírá tuto část svého posudku: „Během biologického rozkladu je plast mineralizován až na základní prvky a molekuly – především oxid uhličitý a vodu“. Obal se tedy „odpaří“ a zůstane po něm jen hromádka minerálů.
Nové fólie mají všechny vlastnosti, které od plastových obalů požadujeme: jsou pevné, vodě odolné a trvanlivé. Teprve až uplyne doba jejich použitelnosti, tyto vlastnosti ztrácejí a začínají se rozkládat – odpadový pytel po osmnácti měsících, sáček na chleba po půl roce.
Mouřenín posloužil.
Zákon o obalech s žádnou podobnou obalovou hmotou přirozeně nemohl počítat. Vyžaduje, aby hmoty byly recyklovatelné, energeticky využitelné nebo organicky rozložitelné. Nový plast se do třetí kolonky vtěsná těžko, protože je biologicky rozložitelný až poté, co rozklad zahájí teplo nebo UV záření. Přestože je v závěru kompostovatelný a v konečném rozkladu s těmito látkami srovnatelný, jeho základní degradace není biologická, ale oxidativní, termická či fotolytická. Nebo všechno dohromady.
Na druhou stranu může být plast s tímto aditivem plně recyklovatelný. Autorská dvojice Mason-Scott ve své studii z roku 2003 zdůrazňuje, že plasty s aditivem D2W jsou s principy recyklace kompatibilní a v recyklačních systémech nečiní žádné potíže. Recyklovaný plast v nich získá zpět své původní vlastnosti.
Nový plast ovšem vyvolává terminologické problémy, protože se mezi biodegradabilní látky příliš nehodí. A tak Slejška razí pro českou terminologii pojmenování oxo-rozložitelný či oxo-degradabilní.
Pro spotřebitelský pohled však krkolomnou terminologii nepotřebujeme. V kontejneru s jinými plasty je ten nový stejně recyklovatelný, na kompostu stejně kompostovatelný, mezi energeticky využitelnými látkami stejně spalitelný. Dostane-li se do nesprávného kontejneru a je vyvezen na skládku, rozloží se. Beze stop časem zmizí i z příkopu. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít.
Jen k opakovanému použití se nový obal příliš nehodí. Zavěšen pod strop může překvapit – životnost ve velkém teple brzy skončí a uložené předměty spadnou.
Výhody bez odezvy?
Obal zůstává obalem, a přestože umí sám včas a beze stop zmizet, vztahují se na něj zákonná ustanovení, včetně povinnosti zabezpečení zpětného odběru. Gabriela Setunská z ministerstva životního prostředí upozorňuje, že uložení na skládku zákon za organickou recyklaci nepovažuje. A zřejmě ani na předponu oxo nebude do zákona vpravena výjimka. Takže i tyto obaly bude třeba sbírat, a nezajistí-li si to výrobce či plnič obalů sám, pak tedy i platit za poskytnutou službu autorizované společnosti EkoKom. Ve srovnání s „věčnými“ plasty to může vypadat velice nespravedlivě. „Ale co takový papír – taky shoří, taky se na skládce rozloží, přesto se sbírá a recykluje,“ upozorňuje expertka Zeleného kruhu Eva Tylová.
Odměnou za vynález „rozložitelného pytlíku“ může být jen obliba zákazníků, a tím pádem i obchodních organizací. „Ta se v různých zemích velice liší. Nejoblíbenější jsou v Itálii, která je zvyklá na tradici škrobových obalů,“ vysvětluje Jan Řezáč z Ecoplastiku. „V Británii využívá tento typ plastových tašek většina řetězců, včetně prodejen Tesco, které jsou i v Česku,“ doplňuje Řezáč. Je optimistou, přestože má za sebou zkušenost s nabídkou obalů pro infikované prádlo do nejmenované české nemocnice. Přestože se obaly při praní rozpustí, takže by se nebezpečného prádla nemusela dotknout ruka, nemocnice nabídku odmítla, protože by pracovníci prádelny nemohli spočítat přebírané kusy…
