Je pochopitelné, že ministerstvo dává přednost mikrovlnnému "vrabci v hrsti"
Ministerstvo dopravy bychom mohli napadnout za lecjaký krok, ale tvrdit, že zadávací řízení, jehož cílem je vybrat generálního dodavatele elektronického mýtného systému, je neprůhledné, není fér. Stejně scestná je kritika úřadu za to, že má na dodavatele příliš tvrdé požadavky. Lze určitě polemizovat s celkovou strategií tohoto projektu, s podmínkami v zadávací dokumentaci, ale mýtný tendr musíme zatím hodnotit jako nadstandardně informačně otevřený. Nezbývá než doufat, že tento trend vydrží až do finále. Kéž by se pro celou státní správu stalo pravidlem, že bude při každé soutěži automaticky zveřejňováno složení hodnotící komise, jména uchazečů o zakázku a jejich cenové nabídky, že bude na webu vystavena kompletní zadávací dokumentace a zástupci zadavatele budou kdykoliv ochotni veřejně obhajovat svá rozhodnutí a vysvětlovat nesrovnalosti. Diskusní fórum, které resort ministra Milana Šimonovského minulé úterý k tendru uspořádal, ale opět ukázalo, že debata o optimální podobě mýtného systému se v Česku scvrkává téměř výhradně na technologická řešení. Je příznačné, že největší prostor nakonec dostali zástupci pražské firmy Princip, která má údajně před dokončením unikátní „lehkou satelitní palubní jednotku“. Právě tato jednotka, pokud by skutečně fungovala, by stoupencům družicové technologie umožnila splnit snad nejkontroverznější podmínku tendru, která nařizuje, aby zájemci o zakázku státu nabídli minimálně jeden typ snadno namontovatelné takzvané OBU jednotky, jejíž instalaci do nákladního auta zvládne i řidič, aniž by musel jezdit na několik hodin do servisu (jak je tomu v „satelitním“ Německu). Můžeme spekulovat, zda se zadavatel právě tímto požadavkem nesnažil skrytě diskvalifikovat družicové projekty, což si jeho kritici myslí (protože prý věděl, že žádnou takovou jednotku nikdo nebude schopen včas sériově vyrábět), či skutečně jen hájil zájmy uživatelů (autodopravců), jak tvrdí samo ministerstvo. Určitě si ale Šimonovského lidé museli být vědomi, komu tím nahrávají. Vypadá možná zpátečnicky a podezřele, že ještě dnes někdo inklinuje k mikrovlnnému řešení se stovkami měřicích bran tyčících se nad vozovkou (jehož výhody převažují jen na uzavřených dálnicích, ale na silnicích nižších tříd, kde je spousta křižovatek, svůj náskok ztrácejí), když i Evropská unie dává budoucnost družicové technologii. Ano, je to neprogresivní, ale jaká je alternativa? Německý satelitní systém zatím vzorem být nemůže. I reportáže televize ZDF jasně ukázaly, jak vysoké procento neplatičů se po německých dálnicích pohybuje, přičemž 96 procent černých jízd zůstalo neodhaleno. Přestože vystoupení generálního ředitele společnosti PVT Jiřího Fabiána na diskusním fóru zavánělo ve vztahu k zadavateli až patolízalstvím (jeho firma se tendru účastní po boku rakouského mikrovlnného Kapsche), nezbývá než s ním souhlasit, že nejdůležitější vlastnost jakéhokoliv systému je spolehlivost. Ten satelitní v tuto chvíli spolehlivý není a vytváří prostor, v němž podvodníci získávají konkurenční výhodu. Navíc nejsme tak bohatí, abychom mohli z české silniční sítě dělat nějakou pokusnou evropskou laboratoř. To se ale týká i výrobků českých firem, byť je určitě veřejným zájmem, aby se maximum mýtných komponentů vyrábělo doma. Jak dlouho bychom ale museli čekat, než firma Princip své unikátní dílo dokončí? Měsíc, rok, dva? I z tohoto pohledu se jeví jako politicky obhajitelné, když ministerstvo dává přednost mikrovlnnému vrabci v hrsti před satelitním holubem na střeše (přestože to veřejně nechce přiznat, aby nebylo nařknuto z porušování principu technologické neutrality). Čekat, až se chyby satelitního systému odstraní, až se vytvoří celoevropské standardy a bude dokončen družicový projekt Galileo, znamená ročně přijít přibližně o deset miliard korun, které „leží na silnici“ a mohly by sloužit k její obnově. Rakušané a Němci by nás považovali za hlupáky. Situace je bohužel taková, že zvolené řešení nejspíše nebudeme moci považovat za definitivní, jelikož dříve či později se začnou zpoplatňovat i všechny silnice nižších tříd (a postupně asi veškerá vozidla), na což už mikrovlny nebudou stačit. Mikrovlnná technologie je jízda slepou ulicí, z níž budeme muset za pár let vycouvat a vydat se jiným směrem. Zní to prapodivně, ale jiné varianty jsou ještě méně rozumné a méně proveditelné. Pro Českou republiku může být náplastí - snad dostatečnou - že se jí tato jízda bohatě vyplatí. Jednu věc je ale třeba Šimonovskému a celé vládní koalici určitě vyčíst. Když už se pánové dokázali dohodnout na nezbytnosti rychlého zprovoznění systému, jak mohli dopustit, že nejsou připraveny a schváleny příslušné zákony? Není logické a férové, že se tak spěchalo s tendrem, přičemž po vyhlášení vítěze soutěže a podpisu smlouvy se bude lelkovat. Smlouva nebude účinná a bude se čekat, až budou novely příslušných právních předpisů schváleny Parlamentem a uveřejněny ve Sbírce zákonů. Ti, kteří se do soutěže rozhodli nepřihlásit, protože si nebyli jisti, že striktní termíny dodrží, se budou cítit oklamáni.