Rekonstrukci motolského dětského komplexu zdraží zvýšení DPH
V utajeném režimu předložila ministryně zdravotnictví Marie Součková do vlády novou verzi materiálu o rekonstrukci a dostavbě dětské části Fakultní nemocnice v pražském Motole. Využila možnosti učinit tak bez připomínkového řízení a dohodla se s premiérem Vladimírem Špidlou na projednání v nejbližším možném termínu. Tedy ve středu 10. března, místo původně plánované koncepce reformy zdravotnictví.
Boží prst.
Urychlenému rozhodnutí o osudu silně zchátralého centra dětské medicíny celostátního významu mezitím zřejmě začal fandit i pánbůh. Havárie, ke které došlo minulý týden, se v médiích rozrostla do katastrofy, při které se měly bortit stropy a nemocnice se půlit vedví. Jak konstatoval ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík, šlo o „obyčejnou“ havárii, jakých se tam, bohužel, přihodí čtyřicet do roka. Nicméně opětovné projednávání ve vládě má dobrou psychologickou přípravu. Co kdyby se v komplexu pro sedm set dětských pacientů jednou stalo něco opravdu hrozného?
Daňový bumerang.
S materiálem ministerstva zdravotnictví nebylo předběžně seznámeno ani ministerstvo financí. Přitom právě na základě jeho připomínek byl dokument 11. února vrácen Marii Součkové k dopracování. Ministerstvo financí požadovalo především návrhy způsobu financování investice, jejíž celkový objem by měl dosáhnout 4,8 miliardy korun. Informace týdeníku EURO potvrzují, že premiér Vladimír Špidla měl v této souvislosti poznamenat, že jak to zná, mohlo by být z pěti miliardy brzy osm, ne-li víc.
Něco na tom je. Motolská nemocnice má sice podle Ludvíkova vyjádření hotový kompletní projekt dostavby a rekonstrukce dětské části včetně stavebního povolení. Investice byla ale kalkulována ještě před zvýšením daně z přidané hodnoty na stavební práce. Kdyby se do konečné ceny promítlo čtrnáctibodové zvýšení DPH v plném rozsahu, vrostly by rozpočtové náklady o šest set milionů korun na 5,4 miliardy.
Dávné téma.
To je reálné potvrzení pravdivosti přísloví, že čas jsou peníze. O špatném stavu dětské nemocnice v Motole se ví mnoho let. Někteří z poslanců tam procházeli studijní praxí. Teprve po roce 2000 se ale začaly objevovat konkrétní návrhy řešení, které troskotaly na nárocích na státní rozpočet. Včetně zatím posledního pokusu, poslaneckého návrhu na vydání zákona o přijetí úvěru Českou republikou. Na základě této iniciativy sněmovna loni v květnu přijala usnesení, v němž ukládá vládě předložit alternativní řešení.
PPP.
Ředitel Ludvík tvrdí, že návrhy způsobu financování poslané kabinetu připravil odbor investičního rozvoje ministerstva zdravotnictví. Sám prý je nezná. Za pravděpodobně správnou považuje informaci týdeníku EURO, že Marie Součková jde do vlády s několika variantami řešení problému: od financování prostřednictvím státního rozpočtu, přes dodavatelský úvěr až po nejméně pravděpodobnou variantu zbourání dětské nemocnice v Motole a postavení nové na zelené louce.
Aneta Kupková z ministerstva zdravotnictví týdeníku EURO sdělila, že mezi navrhovanými formami financování je i „využití pro financování a realizaci určité části rekonstrukce dětské části fakultní nemocnice v Motole principu PPP (Public Private Partnership)“. Její využití by považoval za nejvhodnější i Miloslav Ludvík. Motolská nemocnice má podle něj nyní roční odpisy ve výši 550 milionů korun ročně, a kdyby byla schopna stoprocentně odepisovat, zvládla by investici sama. V rámci PPP by stavbu financoval soukromý investor a stát by investici splácel postupně, dejme tomu během třiceti let. Investor by inkasoval benefity, například z využití naddimenzované kotelny, energetického systému, ubytovacích kapacit (motolská nemocnice má v ubytovnách 1500 lůžek) a podobně.
Všechno najednou.
Podobný postup není ve světě neobvyklý a využití PPP v poslední době propaguje i česká vláda. Pro začátek je ale více než pětimiliardová investice příliš velká a její dělení by bylo komplikované. To nahrává další možnosti rozložení plateb – dodavatelskému úvěru – který by měl ovšem kratší dobu splatnosti a pro státní rozpočet by byl dražší.
Případné fiskální nároky motolské investice zatím nebyly zaregistrovány ve státním systému programového financování. Je to podmínka pro to, aby mohla být čerpána alespoň jedna miliarda korun, se kterou už rozpočet počítá, a to při čerpání rozloženém do čtyř let. Ministerstvo zdravotnictví mělo představu, že vláda nejprve uvolní tuto miliardu (přesně 1,069 miliardy korun), Motol přidá 268 milionů a za to bude do roku 2007 postaveno energocentrum, koridory, část vertikál, v nichž jsou vedeny sítě a přístavba jednoho z křídel nemocnice.
To je nazýváno první etapou celkové rekonstrukce a dostavby dětské části Fakultní nemocnice Motol. V jejím průběhu by se dodatečně rozhodlo o způsobu financování a realizace dalších etap. To však zákon neumožňuje. Pokud má vláda ve středu rozhodnout, musí to být o celém projektu. Je to dobře, protože čím déle se bude stavět, tím to bude dražší. Motolská dětská nemocnice se za socialismu stavěla od roku 1964 do roku 1977, a jak to dopadlo.
Kuloárně se hovoří ještě o jednom způsobu financování, který by se nepochybně líbil ministerstvu financí, protože by neznamenal zátěž pro státní rozpočet: prodat jinou pražskou nemocnici, kterých je prý beztak nadbytek, a z výnosu opravit Motol. Jako o adeptu prodeje se hovoří, ne první rok, o Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Veřejně se ale nikdo k takové úvaze nepřizná. Uskutečnění podobného plánu by mimoto bylo tak kontroverzní a dlouhé, že to už bude opravdu lepší sáhnout do rozpočtu.
