Cremaster

Sedm hodin divnosti rozdělilo filmový svět: kritici jsou buď nadšeni, nebo pobouřeni

Sedm hodin divnosti rozdělilo filmový svět: kritici jsou buď nadšeni, nebo pobouřeni. Cyklus Cremaster newyorského výtvarníka Matthewa Barneyho je ale možná epochálním dílem umělecké kinematografie a bude jedním z vrcholů letošního karlovarského filmového festivalu.

I když sotva najdete výstavu současného umění, na které by se nepromítalo alespoň jedno video, mezi světem filmu a umění stále vede jasně vymezená hranice. Jako by platilo nepsané pravidlo, že filmy, na které chodíme do kina – hollywoodské spektákly stejně jako umělecké snímky –, se nehodí do galerií, a naopak videoart že nepatří do kin. Zatímco z kina do galerie nějaký film občas přece jen pronikne, v opačném směru to nefunguje. Popravdě řečeno, málokterý videoartový snímek by velké plátno vůbec snesl. Devětatřicetiletý Matthew Barney, jenž bývá označován za nejvýznamnějšího amerického umělce své generace, je prvním výtvarníkem, který toto pravidlo prolomil a jehož filmy se dostaly do „běžné“ distribuce.

Svět sám pro sebe

Máme se na co těšit. Barneyho téměř sedmihodinový opus Cremaster, ve kterém se skoro nemluví, by šel popsat jako něco mezi Wagnerovým Prstenem Nibelungů, filmy Davida Lynche a Hvězdnými válkami. Pětidílný cyklus vznikal v průběhu osmi let. Jako první Barney v roce 1994 natočil Cremaster 4 – čtyřicetiminutový snímek odehrávající se na ostrově Isle of Man – a celý soubor završil v roce 2002 tříhodinovým Cremasterem 3, jehož děj je situován do New Yorku. Číselné značení snímků má v rámci celku svou logiku, ale jednotlivé díly na sebe přímo nenavazují. Barney pracuje s komplikovaným symbolickým jazykem, který sice na mnoha místech odkazuje k antickým a keltským mýtům i americké pop kultuře, avšak zůstává především jeho vlastní imaginativní řečí. Vysvětlit, co který symbol, která postava znamená, lze v podstatě jen odkazem na jiný symbol, jinou postavu cyklu.
O čem tedy Cremaster je? Jednoduchá odpověď zní: Nikdo přesně neví. Cremaster je jméno svalu, který v závislosti na okolní teplotě drží varlata blíže či dále od těla. V ženském těle se tento sval objevuje také, ale pouze v zárodečné podobě. Jelikož v prvních týdnech embryonálního vývoje je lidský plod bezpohlavní, používá Barney cremaster v symbolické rovině jako atribut mužské sexuality. Celý cyklus má být příběhem uvědomování a poznávání vlastní tělesnosti.
Další rovinou je příběh míst, na kterých se jednotlivé filmy odehrávají. Vedle již zmiňovaného ostrova Isle of Man uprostřed Irského moře a New Yorku, konkrétně mrakodrapu Chrysler Building a Guggenheimova muzea, to jsou fotbalový stadion v Barneyho domovském Boise v Idahu, centrum mormonské církve a Velké solné jezero ve státě Utah a opera a řetězový most v Budapešti. Klíčovými postavami jsou stepující satyr, vrah Gary Gilmore, slavný kouzelník Harry Houdini, Architekt a velmistr Svobodných zednářů, Královna tesknící po svém milém a další.
Některé z postav jsou ryze symbolické, jiné mají základ v reálných osobnostech a některým dodává další rozměr ještě to, kdo je hraje. Otcovskou postavu Architekta například ztvárnil sochař Richard Serra, Královnu nejslavnější ze všech „Bond-girls“ Ursula Andressová. Kouzelníka Houdiniho, jenž byl možná dědem Garyho Gilmora, hraje spisovatel Norman Mailer, který Gilmorův příběh (Gilmore byl v roce 1977 prvním popraveným po znovuzavedení trestu smrti) popsal v románu Katova píseň. Sám Barney se převtělil hned do několika různých postav: Gilmora, tančícího satyra, znetvořeného uchazeče o vstup do zednářské lóže či Královnina milence.

Rychlá cesta vzhůru

Matthew Barney se narodil v roce 1967 v San Francisku, vyrůstal však v hlavním městě státu Idaho, dvousettisícovém Boise. Jako úspěšný středoškolský hráč amerického fotbalu byl přijat na elitní univerzitu Yale. Fotbalovou kariéru však záhy vyměnil za práci v modelingu. Objevil se prý například v reklamní kampani značky Ralph Lauren. Původně se připravoval na medicínu, ale po dvou semestrech si svůj hlavní obor změnil na výtvarné umění. Po získání bakalářského titulu přesídlil do New Yorku, kde si jej všimla vlivná galeristka Barbara Gladstoneová. Pak už vedla Barneyho cesta jen strmě vzhůru.
Hned první samostatná výstava, kterou měl na jaře 1991 v Los Angeles, mu vynesla titulní stranu v časopise Artforum. V následujícím roce byl pozván na výstavu Documenta v německém Kaslu. V roce 1993 získal cenu pro nejlepšího umělce pod 35 let na bienále v Benátkách a o tři roky později Hugo Boss Award, americkou obdobu Turnerovy ceny. V roce 2003, rok po dokončení posledního filmu z cyklu Cremaster, uspořádalo Guggenheimovo muzeum v New Yorku jeho retrospektivu, což je věc u umělce jeho věku – šestatřicáté narozeniny oslavil až několik týdnů po zahájení výstavy – zcela nevídaná.
Zatímco na natočení prvního filmu z cyklu Cremaster Barneymu stačilo dvě stě tisíc dolarů, dnes již na své filmy potřebuje miliony. Jejich produkci financuje společně se svou galeristkou prodejem fotografií jednotlivých filmových scén, soch a objektů, z nichž většina se k filmům také vztahuje. Filmy vydal rovněž v limitované edici deseti kusů na CD-romu – jeden díl údajně přišel na 380 tisíc dolarů. Dnes jejich cena může být i vyšší. Samostatná fotografie z Cremastru 1 se loni na aukci již prodala za téměř 230 tisíc dolarů.
Nejnovějším Barneyho počinem je film Drawing Restraint 9, který měl premiéru na loňském filmovém festivalu v Benátkách a který v Karlových Varech taktéž uvidíme. Hlavní ženskou roli v něm ztvárnila umělcova životní partnerka, zpěvačka Björk, která k dvouapůlhodinovému snímku napsala hudbu. Příběh je opět vysoce stylizovaným symbolickým podobenstvím, jehož sdělení nelze snadno dešifrovat. Děj filmu se odehrává na palubě japonské velrybářské lodi. Björk a Barney zde absolvují přípravu na tradiční šintoistickou svatbu a v závěru filmu se sami změní v obří kytovce. Nejčastěji zmiňovanou scénou je sekvence, ve které se oba milenci vzájemně porcují obřími noži, zatímco jejich kajuta se postupně zaplňuje jakousi viskózní kapalinou.

Král není nahý

Komplikovanost děje a nesrozumitelnost používaných symbolů některé kritiky vedou k odsudku, že Barneyho filmy nenabízejí nic víc než barokně přebujelou výpravu. Po obsahové stránce že jsou však ve skutečnosti banální a myšlenkově prázdné. Prestižní časopis New Yorker například o filmu Drawing Restraint 9 napsal, že jde o „nesnesitelně prázdnou podívanou“ a přehlídku orientálního kýče, vedle které hollywoodský velkofilm Gejša vypadá jako etnografický dokument.
Barneyho obhájci naopak zdůrazňují komplexnost a intenzitu jeho díla. Příběh i téma jsou nakonec ale až druhotné, podobně jako třeba v opeře jde prý hlavně o bezprostřední zážitek. Kritik britského Guardianu při prvním uvedení celého cyklu v Londýně Cremaster prohlásil za nejvýznamnější umělecký film od Buñuelova Andaluského psa a za dílo stejně epochálního významu, jakým ve své době byla báseň Pustina od T. S. Eliota. Svou recenzi zakončil slovy: „Je to svět stejně skutečný jako sen a nepochopitelný mimo svůj vlastní filmový prostor. Můžete o něm teoretizovat, analyzovat jej, vyprávět o něm historky, ale jeho kouzlo je v tu chvíli již pryč.“
Pravdu nakonec mohou mít příznivci i odpůrci Barneyho díla, neboť jejich hodnocení se spíše míjejí, než že by byla vzájemně protichůdná. Pokud se člověk nechá okouzlit silnou vizualitou Barneyho snímků, jistě v nich následně najde i hlubší významy. Když k nim naopak bude přistupovat s podezřením, zda si s ním umělcem jen nehraje, snadno dospěje k závěru, že celé je to jedna velká lež. Barney se ani tak nesnaží divákovi něco sdělit, jako jej v táhnout do své fantazie. Zaleží na každém divákovi zvlášť, zda na tuhle hru přistoupí, či nikoli.

41. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary O filmech a lidech 30. června – 8. července Karlovarský filmový festival letos nabídne divákům více než 230 celovečerních hraných a dokumentárních filmů, z toho patnáct ve světové premiéře a 39 v mezinárodní či evropské premiéře. Festival zahájí světová premiéra filmu Čas, který osobně uvede jeho autor, slavný korejský režisér Kim Ki-duk. Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos filmu převezme v Karlových Varech herec a režisér Andy García a producent a režisér Robert K. Shaye, zakladatel a jeden ze šéfů společnosti New Line Cinema, která produkovala například Pána prstenů. Mezi dalšími významnými hosty se objeví například herec a režisér Danny Huston, který v rámci retrospektivy Pocta Johnu Hustonovi uvede šestici filmů svého otce. Světové premiéry
v mezinárodní soutěži celovečerních hraných filmů

• Osud (El destino – Argentina/Španělsko, režie Miguel Pereira)

• Kráska v nesnázích (Česká republika, režie Jan Hřebejk)

• Vánoční strom (Obarnata elha – Bulharsko/Německo, režie Ivan Čerkelov, Vasil Živkov)

• Repríza (Reprise – Norsko, režie Joachim Trier)

• Mrazivé město (Valkoinen Kaupunki – Finsko, režie Aku Louhimies)

• Zimní cesta (Winterreise – Německo, režie Hans Steinbichler)

Dávkování divnosti
Cremaster 1 a 2 5. července - Divadlo Karlovy Vary (11.00)
Cremaster 3 6. července - Kino Čas (12.00)
Cremaster 4 a 5 3. července - Kino Čas (21.30)
7. července - Kino Čas (12.30) (Podrobné informace o festivalu a kompletní program naleznete na adrese www.iffkv.cz.)