Ekonom ElErian rozebírá skupiny zemí, které netáhnou za společný provaz
Mohamed ElErian ve svém příspěvku rozebírá mimoběžný vývoj v „systémově významných“ ekonomikách. Řekněme, že jde o země, které jsou zkrátka velké a v souhrnu ovlivňují globální makroekonomické veličiny. Amerika a Indie jsou podle ElEriana „skupinou dvou“, tedy dvěma zeměmi, jejichž hospodářství je ve fázi expanze.
Hrubý domácí produkt Spojených států letos překročí 18 bilionů dolarů v běžných cenách a bude pořád o půlku větší než čínský a osmkrát větší nežli indický. Spojené státy a Čína jsou země, které mají dostatečnou váhu na to, aby dokázaly každá zvlášť zahýbat se světovými cenami jako vývozce i jako dovozce. Kdežto Indii se to podaří sotva, s výjimkou pár komodit jako čaj nebo rýže.
Takže i když Indie poroste dvakrát rychleji než Spojené státy a zhruba stejným tempem jako Čína, bude přírůstek jejího HDP v absolutním vyjádření zhruba pětinový oproti Číně.
Proč ElErian řadí Čínu do samostatné kategorie? Přes vysokou zadluženost, která za veřejný sektor, firmy a domácnosti překročila hranici 250 procent, se zjevně neobává „tvrdého přistání“ a potíží v podobě splasknutí nemovitostní bubliny. Zadluženost municipalit považuje za zvládnutelnou. Čínské úřady jsou zjevně schopny reagovat – v poslední době například začaly nabízet investorům konverzi vysokoúročených municipálních dluhopisů za méně výnosné, ale bezpečné vládní cenné papíry. Tím jednak dostanou dlužníky v podstatě pod přímou kontrolu, jednak zamezí kontaminaci trhu panickými výprodeji. Pozoruhodné je také protikorupční tažení čínského prezidenta Si Ťinpchinga, od něhož se očekávalo, že přijde a zase v klidu uhasne jako všechny kampaně předtím. Jenže ono už trvá dlouho a zasáhlo i do vysokých pater stranické politiky. Dokonce i potomkům otců zakladatelů a účastníků Dlouhého pochodu bylo podle týdeníku The Economist řečeno, že mají ilegálně nahromaděná aktiva zase potichu odevzdat státu a přestat provokovat okázalou spotřebou, ať nemusí být pošpiněna památka velkých jmen z dějin čínské revoluce. Některá města, ba i provincie (třeba Šansi) jsou vyšetřovacími vazbami funkcionářů tak oslabené, že nedokážou ani dost rychle stavět náhradníky. Třetí ElErianovou skupinou je poněkud nesourodá směs obsahující Brazílii, část zemí eurozóny a Japonsko, které spojuje pouze velmi pomalý růst a riziko dalšího oslabení.
V nejkřehčí pozici je Brazílie, kterou letos podle všeho nejen čeká recese, ale otřásají jí obrovské protesty obyvatelstva. V půlce března byly v největším brazilském městě Sao Paulu v ulicích údajně dva miliony lidí a organizátoři slibují další masové akce na 12. dubna. Kořeny protestů spočívají dílem v nespokojenosti s politikou brazilské vlády, která je pod tlakem trhů a musí snižovat vysoký deficit státního rozpočtu (přes sedm procent HDP), aby nepřišla o rating a zabránila dalšímu oslabení měny. Protože má dojít i na daně a škrty v dávkách, není divu, že se protesty zesilují rozhořčením z všudypřítomné brazilské korupce.
Kdo ví, zda Brazílie nepřejde do čtvrtého tábora, k zemím typu Rusko či Řecko, jejichž vůdci Vladimir Putin a Alexis Tsipras mají nesrovnatelně vyšší popularitu než Dilma Roussefiová, ale další vývoj je zatížen velkou dávkou nejistoty. Naposledy se pokusila HDP v Rusku předpovědět Světová banka, podle níž by měl letos klesnout o 3,8 procenta a v příštím roce stagnovat. Kudy půjde dál ekonomika v Řecku, to si netroufne předpovídat nikdo. Řecká vláda sice poslala šestadvacetistránkový koncept reforem, aby přesvědčila věřitele o uvolnění zadržované poslední tranše 7,2 miliardy eur. Sázka na zvýšení DPH na turisty oblíbených ostrovech a podobné finty na zvýšení daňových příjmů však je až příliš optimistická. Naopak strukturální reformy, kupříkladu na trhu práce, které by mohly přispět ke zvýšení potenciálního tempa růstu, v něm nenajdete. Privatizace se v dokumentu objevuje, ale ve sníženém odhadovaném výnosu. Naopak chce vláda zvedat minimální mzdy a zavést třináctý důchod, což byly její předvolební sliby. Tohle se věřitelům nebude líbit.
Možná, že Tsipras bude muset využít nabídku na vytvoření vlády národní jednoty, s níž přišel vůdce opozice Antonis Samaras, jehož v lednu v premiérském křesle vystřídal. Ekonom vystudovaný na Harvardu ovšem Tsiprasovi připomněl, že nemůže čekat záchranu od zemí, které prošly podobným programem, mají před volbami, nebo od těch, které jsou chudší než samotné Řecko, když místo přihlášení se k závazkům, na něž přistoupila předchozí (Samarasova) vláda, zkouší přemluvit k investicím do řeckých bondů Íránce, Rusy nebo Číňany. Koupit nějaký přístav, nějaký monopolní podnik nebo pronajmout dobře umístěnou základnu, o tom by se možná dalo diskutovat, ale že by v Teheránu, Moskvě nebo v Pekingu měl někdo chuť „házet dobré peníze za špatnými“ a kupovat bondy země, jež je na prahu dalšího krachu, to nemají ani v těchto metropolích ve zvyku. Tsiprasovi to už nějak objasní.
NOMINÁLNÍ HDP (v bil. USD)
ODHAD LETO-NÍHO RUSTU HDP (v %)
Při stejném tempu růstu představuje celý indický roční přírůstek HDP asi tolik, co čínský za necelé tři měsíce.
V nominálních dolarech je americká ekonomika zhruba stejně velká jako čínská, japonská a ruská dohromady. Nikterá mista v Eíni jsou vyietoovacími vazbami funkcionáou tak oslabena, že nedokážou ani dost rychle stavit náhradníky.
Eína V paritě kupní síly je ovšem už dneska čínská ekonomika vetší než americká. Zpomalování růstu kompenzuje čínský prezident Si “in-pching okázalým bojem pro korupci, která jako všude jinde velmi vadí.
Brazílie se už druhým rokem válí v marasmu korupčních skandálů, pomalého růstu a masových protestů.
Rusko čeká letos velmi špatný rok, který vystřídá stagnace. Prezident Putin se však těší mimořádně vysoké podpoře.
* Odhady velmi nejisté Zdroj: Svitová banka, MMF
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK zamecnik@mf.cz