O mezinárodní dohodě, která by po dvou letech vedla ke zvýšení ceny ropy, jednají v Alžírsku představitelé kartelu OPEC a dalších významných těžařů. Přestože zájem je společný, vyjednávání jednoduchá rozhodně nebudou. Stanice CNN nyní představila čtyři důvody, proč je dohoda o stabilizaci ropného trhu během na dlouhou trať.
Představitelé dvaasedmdesáti zemí rokují tento týden na zasedání Mezinárodního energetického fóra v Alžíru. Mezi hlavními tématy jednání je řešení výzev na trhu se zemním plynem, zajištění energetické efektivity a práce s obnovitelnými zdroji či zabezpečení energetické bezpečnosti. Zdaleka nejvíce pozornosti se však soustřeďuje na vyjednávání o dohodě směřující ke stabilizaci světového trhu s ropou. Ten se již dva roky potýká se strmým propadem cen, čímž způsobuje producentským zemím obrovské rozpočtové ztráty.
Cena ropy od roku 2014 klesla o více než 60 procent, což některé těžaře donutilo k výraznému omezení produkce. Zástupci zemí OPEC a dalších významných těžařů včetně Ruska se v rámci energetického fóra scházejí v naději, že se jim podaří dosáhnout dohody, která by cenu vytlačila zase nahoru. Již jednou přitom jednání na toto téma letos zkrachovala. Dubnové setkání v katarském Dauhá ztroskotalo na neschopnosti členů OPEC přimět k participaci íránské lídry.
Přestože se v posledních týdnech objevuje rostoucí ochota některých zúčastněných států, překážky přetrvávají nadále. CNN přinesla výčet čtyř největších, které cestu za dohodou s největší pravděpodobností zkomplikují.
1) Bez omezení těžby to nepůjde
Cena surové ropy se drží nízko kvůli tomu, že na trhu panuje výrazný převis nabídky nad poptávkou. Velcí těžaři, jako je Saúdská Arábie, pumpují i přes nízkou cenu do oběhu takřka rekordní množství suroviny. Snaží se tak udržet své tržní podíly na úkor zemí s nákladnou těžbou, jako jsou Spojené státy.
Tato strategie však způsobila velké problémy zemím, jejichž rozpočty jsou na exportu ropy silně závislé. V potížích se tak ocitly vlády Ruska, Nigérie a paradoxně i Saúdské Arábie. Přestože si všichni uvědomují, že k růstu cen může vést jedině omezení nabídky, a tedy snížení produkce, rok trvající jednání žádné rozřešení tohoto rébusu nepřineslo.
2) Zmrazit produkci nestačí
Pokud by ztroskotala jednání o snížení produkce ropy, jeví se jako jediné možné východisko zmrazení těžby na současné úrovni. To by však podle CNN stejně nestačilo, neboť již nyní je suroviny na trhu až příliš.
Ještě zásadnější je však otázka, zda-li by se vůbec státy dokázaly dohodnout i na „pouhém“ zmrazení. Například produkce Saúdské Arábie, jež je největším těžařem v rámci OPEC, se momentálně pohybuje těsně pod rekordní úrovní. Na hranici kapacity těží také Rusko a plány na zvýšení produkce naznačili ještě před summitem představitelé Nigérie a Libye.
Podle Mezinárodní energetické agentury přetrvá na trhu převis nabídky i do příštího roku. Může za to zpomalení růstu poptávky po surovině zejména na asijských trzích.
Vývoj ceny ropy Brent od začátku roku 2014
3) Zapojení Íránu nezbytné
Již tak složitou situaci ještě zkomplikovalo lednové zrušení ekonomických sankcí vůči Íránu. Země, jež se může pyšnit jednou z největších zásob černého zlata na světě, totiž začala okamžitě po otevření trhu zvyšovat produkci. Teherán navíc jasně oznámil, že si hodlá zpět uzmout svoji pozici mezi největšími exportéry ropy, ze které ho před lety sesadily právě uvalené sankce.
Takové plány se však pochopitelně nelíbí Saúdské Arábii, zejména pak v případě, pokud by sama měla svoji produkci přiškrtit. Rijád tak už minulý týden podle zákulisních zdrojů nabídl Teheránu kompromis, že svoji těžbu omezí pod podmínkou, že Írán tu svoji alespoň zmrazí. Analytici jsou však k podobným návrhům skeptičtí.
4) Cíl: zdražit, ale ne moc
Čtvrtým zádrhelem je technická stránka případné dohody. I kdyby se představitelé OPEC a dalších zemí nakonec v Alžíru skutečně dohodli, je otázkou, jakou bude mít řešení podobu. Přestože si všichni přejí, aby šla cena ropy nahoru, nechtějí zase, aby surovina zdražila příliš, a umožnila tak produkci i těžařům s vyššími náklady. Například cena nad 60 dolarů za barel by dostala zpět do hry firmy těžící ropné břidlice ve Spojených státech.
Země OPEC pravděpodobně nebudou chtít vyhnat cenu nad tuto hranici, neboť se bojí, že by nabídka na trhu zapojením dražší produkce v konečném důsledku spíše vzrostla, míní analytik Olivier Jakob z výzkumné společnosti Petromatrix.
Dále čtěte:
Když my, tak Írán taky. Saúdové si kladou podmínky k dohodě o těžbě ropy
Moskva a Rijád chtějí stabilizovat ropný trh. Ve hře je i zmrazení těžby
V USA klesají zásoby ropy, světové ceny výrazně rostou
