PODNIKATELÉ ČERMÁK A HRACHOVEC - S trochou nadsázky říkají, že nejlíp je jim ještě pořád v kanálu. I přesto, že jsou šéfy podniku, jehož obrat loni přesáhl 800 milionů korun. Vlastimil Čermák i Miloš Hrachovec zasvětili celý život stavbám kanalizací, vodovodů či silnic. K prodeji své firmy na vrcholu expanze je nedávno donutily až neutěšené podnikatelské poměry v Česku.
V roce 1990 začínali s maringotkou a třemi dělníky. Dnes jejich firma zaměstnává na 320 lidí a má obrat přes 800 milionů korun ročně. Ale přesto Vlastimil Čermák a Miloš Hrachovec ani na vrcholu podnikatelského úspěchu nepohrdli láskou k místům, která jsou obvykle považována jen za symbol špíny – ke kanálům. Je to znát, třeba když vám Vlastimil Čermák nadšeně ukazuje fotografie unikátní pražské kanalizace, jejíž základ byl vybudován už koncem 19. století. „V kanálech jsem strávil prakticky čtyřicet let života. Jejich výstavba je krásnou prací, i když si to lidé nemyslí,“ říká zasněně Čermák, který se podílel mimo jiné právě i na opravě kanálů v historických částech Prahy.
Dva bývalí stavbyvedoucí začínali již za socialismu jako řadoví pracovníci státního podniku Pražské silniční a vodohospodářské stavby. Po revoluci si založili vlastní živnost. Příběh jejich firmy je pozoruhodnou ilustrací toho, že v těsném sledu za velkými nadnárodními koncerny nebo za pohrobky socialistických stavebních molochů se probíjela i jakási spodní vlna menších, drobnými podnikateli založených firem. Mezi nimi patří právě společnost Čermák a Hrachovec k nejúspěšnějším.
Vyzobávali jsme drobné zakázky
Podnikatelé začali v roce 1990 pracovat každý sám na své jméno, byť v těsné spolupráci. Už v roce 1993 ale své úsilí definitivně spojili pod jedním vývěsním štítem. Do počátku podnikání si prý nepůjčili ani korunu. „Měli jsme jen nějaké vlastní úspory. Ale všechno, co firma vydělala, jsme do ní vrátili. Nekupovali jsme si žádná superauta, žádné jachty,“ vysvětluje Miloš Hrachovec. To je podle něj důvodem, proč se firmě jako jedné z mála podařilo přečkat smršť krachů menších stavebních dodavatelů.
„Také nám v rozhodujících letech 1993 až 1997 pomohlo to, že mamutí firmy tehdy bojovaly hlavně o velké zakázky. Ty menší tendry nikoho nezajímaly, a tak jsme je mohli v klidu získávat my. Dnes už si ani velké firmy nemohou dovolit ignorovat malá sousta, bojuje se o všechno,“ říká Hrachovec.
Firma budovala kanalizační řady, opravovala vodovodní potrubí, pokládala silniční dlažbu. Její specialitou se později stal i zvláštní patent – bezvýkopová pokládka potrubí. „Stačí startovací a cílová jáma, speciální zařízení pak uloží potrubí do země. To je velmi výhodné například tehdy, pokud potřebujete položit trubky pod frekventovanou křižovatku, železniční trať nebo vodoteč. Obejdete se bez výkopu, nemusíte omezit dopravu,“ vysvětluje Miloš Hrachovec.
Firma pracovala hlavně na zakázkách od měst Prahy či Plzně. „Stát jako zákazník? Jistota, že své peníze dostanete. To je ta výhoda. Naopak nevýhodou je, že na platbu někdy dost dlouho čekáte,“ shrnuje Hrachovec.
Společnost si zakládá hlavně na důvěryhodnosti. To oceňuje i její konkurent, spolumajitel firmy D+Z Petr Damborský. „V téhle branži má největší váhu, když podnikatel drží slovo. A to je přesně případ pánů Čermáka a Hrachovce,“ říká s úctou Damborský.
TI VE DRUHÉM SLEDU
Na trhu budování inženýrských sítí dominují velcí hráči, jako jsou společnosti Skanska, Strabag, OHL, SSŽ, Hochtief nebo Metrostav. O patro níž, často v roli subdodavatelů těchto poněkud odosobněných obrů, se ale nenápadně prosadilo i několik českých, drobnými podnikateli vlastněných firem. V oblasti inženýrských sítí jsou to vedle firmy Čermák a Hrachovec například společnosti Ekis, D+Z, Pragis, Rokston nebo Novadus.
Nejhorší je narazit na archeologické naleziště
Při růstu firmy ale řešil tandem stavitelů spoustu překážek. „Třeba pokud narazíte při výkopech na nějaké archeologické naleziště. To je pro stavební firmu pohroma. Musíte zastavit práce i na několik měsíců, než archeologové lokalitu pročešou. Takže vám stojí zakázka, platíte zbytečně dělníky. Ba co víc, podle zákona musíte naopak zaplatit i ty archeology! A to je sám o sobě statisícový výdaj, na velké stavbě i v řádech milionů korun,“ upozorňuje Hrachovec.
Problém vidí v přístupu některých velkých stavebních molochů, které tlačí menší subdodavatele do nevýhodné role. „Smlouvy jsou nastaveny tak, že se skoro nedají dodržovat, a jsou v nich zaneseny tvrdé pokuty, které pak tyto společnosti tvrdě vymáhají. Takovým zakázkám se proto snažíme vyhýbat, protože na nich spíš proděláte,“ říká.
Ředitel místo manželky
Jak to klape dvěma silným osobnostem v čele jediné firmy? „Občas má Vlastimil samozřejmě jiný názor na věc než já. Ale nemůže mě naštvat, protože vím, že chce pro firmu stejně jako já to nejlepší,“ říká k tomu Hrachovec. „Ale volný čas spolu teď raději netrávíme. Už takhle jsme spolu víc než s manželkami,“ směje se Vlastimil Čermák.
Zajímavé je, že osobní kontakty udržují i s některými konkurenty, například právě s firmou D+Z. „Občas se potkáme na golfu nebo u piva a špičkujeme se, kdo komu vyfoukl zakázku. S některými podnikateli v této branži se známe právě ještě z osmdesátých let minulého století, kdy jsme společně pracovali ve státních službách,“ říká Hrachovec.
Česká firma nemůže ustát obrovské záruky
Úctyhodný růst firmy dokladuje nejen osmisetmilionový roční obrat, ale také počet zakázek. Ten se loni dostal na úroveň šesti set nových projektů plus asi patnácti set zásahů při haváriích. Tato čísla ale už oba podnikatelé vnímají jen z pozice výkonných manažerů, nikoliv majitelů. Rozčarování z poměrů na českém stavebním trhu je totiž přivedlo k tomu, že se v roce 2006 dohodli na stoprocentním prodeji firmy francouzskému investorovi, společnosti Colas S. A.
„Jediný důvod, proč jsme podnik prodali, je to, že politici nedokázali vytvořit takové prostředí, kde by mohl český stavitel samostatně obstát,“ vysvětluje Hrachovec. Podle něj jsou důvodem jednak extrémně vysoké záruky, které musíte složit při vstupu do veřejné soutěže, a také bankovní garance během celé záruční doby u provedených akcí. „Leží vám v tom desítky milionů korun, a to po mnoho měsíců a u garancí i mnoho let. Přitom v jediný moment jste účastníky obvykle hned několika tendrů, ale vyhrajete tak jeden z deseti. Výsledkem je, že vám stále 10 až 15 procent obratu planě leží na zárukách. To mohou ustát jen kapitálově silné zahraniční firmy,“ dodává Hrachovec.
S tím beze zbytku souhlasí i konkurent Petr Damborský. „K nadnárodním firmám také přistupují daleko lépe banky, které jim dávají nesrovnatelně lepší úvěrové podmínky,“ podotýká Damborský.
Ne až tak chudý důchodce
Kolik Francouzi za českou stavební firmu zaplatili, to samozřejmě Čermák a Hrachovec nechtějí upřesnit. Zdůrazňují, že nikdy nepodnikali pro peníze. „Mnoho let jsme sami sobě naopak platili jen minimální mzdy. Také se mi to teď vymstilo. Čeká mě důchod a počítá se z toho oficiálního platu. Budu proto dostávat jen obvyklou částku jako řadový zaměstnanec,“ říká Vlastimil Čermák, ale tváří mu přitom proběhne lehký úsměv. Může být v klidu. Na podnikatelském vejminku trpět nouzí nebude. Bonus, který získal prodejem firmy, mu chudý důchod bohatě vynahradí.
„Jestli někdo nám podnikatelům závidí, tak mu doporučuji, ať si zkusí podnikat sám. V této zemi to může udělat každý. My jsme 18 roků dřeli na hranici možností. Když jsem se jednou za čas vůbec dokázal utrhnout a vyrazit třeba na dovolenou k moři, byla to tragédie. Zatímco kamarádi byli akční, pořád by něco podnikali, já si jen lehnul na pláž a tři dny spal,“ říká Miloš Hrachovec. „Naše děti, když viděly, jak náročnou řeholí je podnikání, odmítly firmu převzít. Musíme proto hledat budoucí vedení podniku mezi jinými kandidáty,“ pokračuje podnikatel.
Oba muži si chtějí „na stará kolena“ vynahradit to, co jim uteklo během nekonečného podnikatelského maratonu. „Chtěl bych cestovat. Na mušce mám exotické země Jižní Ameriky a Afriky. Prostě ty cíle, na které potřebujete hodně času a na které jsme se při podnikání nemohli uvolnit,“ prozrazuje své sny Čermák.
Podobné plány má i jeho dlouholetý spolubojovník. „A protože už se nebudeme vídat dvanáct hodin denně v práci, budeme si moct dovolit sdílet spolu naopak ten volný čas. Takže na ty cesty dost možná vyrazíme spolu,“ dodává Vlastimil Čermák, který do důchodu odchází na konci letošního roku. Miloš Hrachovec uzavře svou aktivní kariéru nejspíš v průběhu příští sezony. Otcové zakladatelé pak definitivně předají firmu do rukou jediného vytipovaného manažera.
