Když před sedmnácti lety přijela pracovat do České republiky, překvapilo ji, jak omezený výběr potravin tu obchody nabízely.
Foto: Jakub Stadler
O značkových produktech ze zahraničí nebo vybraných gurmánských specialitách, které znala z jiných zemí, nemohla být ani řeč. Tehdy zhubla osm kilo. Původní váhu už Sylvia Lee Havelka nikdy nenabrala a obchod s gurmánskými specialitami si nakonec otevřela sama.
Své dětství prožila ve Spojených státech. Hotelový management studovala ve Švýcarsku a ve Vídni, pak začala pracovat v nadnárodní reklamní agentuře. Do Prahy ji přivedla zakázka českého klienta. Sylvia v české metropoli nakonec zůstala. Potkala tu svého životního partnera, kterého si později vzala. Na svízel, kterou pociťovala krátce po příchodu do Čech, nezapomněla. Po čase zjistila, že v Praze opravdu není žádný podobný obchod, jako jsou newyorský Dean & DeLuca, londýnský Harrods Food Halls nebo vídeňský Meinl am Graben. Vybrané speciality nenabízely ani běžné obchody. „Teď tu je Marks & Spencer, který má kvalitní potraviny, na mezinárodní gurmánské speciality se zaměřují i obchodní řetězce a supermarkety. Tehdy tady ale nic z toho nebylo,“ vzpomíná Sylvia. S propagováním jiných značek v reklamní branži se tak rozhodla skončit a založila si svůj vlastní byznys.
Téma: Ženy v byznysu
Ženy v byznysu: Trnitá cesta na vrchol Jak VAVI porazila čínskou konkurenci vlastní sítí obchodů s košilemi Radka Pekelská: Chceme v podnikání více žen Eliška Hašková Coolidge: I prohra pomůže k úspěchu Helena Kohoutová: Ženy jsou v podnikání velmi příjemné Zhang Xin: Miliardářka z Pekingu, kterou svět obdivuje a Číňané zatracují Coco Chanel: Nejúspěšnější módní návrhářka všech dob Módní svět Hany Podolské: Šaty pro ženy ministrů i slavné herečky
Jen vybrané zboží
První problémy nastaly už s hledáním místa pro nový gurmánský obchod. Sylvia Lee Havelka ho chtěla zřídit v centru Prahy, požadovaný nájem u volných prostor byl ale neúnosně vysoký. Po 18 měsících hledání objevila volnou prodejnu na Skořepce – v místě, kde ještě před revolucí byla samoobsluha a prodávaly se tam potraviny. Hezké místo na rohu Uhelného trhu bylo ideální, prostory ale potřebovaly generální rekonstrukci.
Obchod se jménem Culinaria se jí nakonec podařilo otevřít v květnu 2004. Ve stejné době, kdy Česko vstupovalo do Evropské unie. „Myslím, že teď už není tak těžké otevřít si obchod. Tehdy ale všechno komplikovaly nové unijní předpisy, které se zaváděly. Nikdo pořádně nevěděl, jak na to. Bylo to nové pro nás i pro úředníky.“
Na nezájem o své zboží si Sylvia nemůže stěžovat. Obchod se dobře rozběhl už od samého otevření. „Od začátku jsem chtěla dodržet jednu strategii. Budeme nabízet zboží, které v Česku není k dostání.“ Tohoto pravidla se Culinaria drží dodnes. „Dřív jsme prodávali zmrzlinu Häagen Dazs, byli jsme jediní. Když ji začaly nabízet také supermarkety, přestali jsme ji brát a máme nyní jinou značku – Ben & Jerry´s, kterou tu dlouhá léta nikdo jiný neměl.“
Na kávu i na oběd
Sortiment obchodu se skládá hlavně z kvalitních potravin z celého světa, najdete zde značkové potraviny z USA i Velké Británie. Gurmáni sem mohou přijít pro řadu specialit, třeba španělské uzené papriky nebo až pětačtyřicetiletý balzamikový ocet. Neobvyklé zboží ale také něco stojí, a Culinaria tak nepatří k nejlevnějším. Právě ceny byly podle Sylvie už od samého otevření cílem námitek. „Cizinci někdy namítnou, že to zboží v USA stojí méně. To je jasné. Ale přeprava něco stojí, také clo a další poplatky. Tím cena všeho hrozně roste.“
Obchod ve Skořepce je spojený s kavárnou a nabízí denně čerstvé vařené jídlo. Na polední menu sem chodí až 150 lidí. Culinaria se zaměřuje také na catering a ten tvoří větší část příjmů firmy. Denně se zde připraví až 300 sendvičů, ty se spolu s obědy rozvážejí do firem. Zatímco na začátku tvořili 70 procent zákazníků cizinci a 30 procent Češi, zhruba před dvěma lety se poměr začal pomalu otáčet. „Turistů v Praze ubylo. Koruna byla tehdy silná, a pro cizince byl tak pobyt v Praze srovnatelně drahý jako v jiných evropských městech. Služby, které tu dostávají, jsou ale horší, a tak přestali jezdit.“ Měnící se situaci začali pociťovat i lidé v tuzemsku. „Zatímco dřív naši zaměstnanci často zůstávali doma na neschopence nebo jim bylo jedno, jestli o práci přijdou, nyní už si práce váží víc.“ I přesto jsou právě lidé pracující v gastronomii těmi, na které si paní Havelka vzpomene, pokud se zeptám na negativní zkušenosti z Česka. „Už se to hodně zlepšilo, v gastronomii už je víc profesionálů, ale i tak se najdou tací, kteří vás chtějí jen převézt nebo okrást.“
Téměř jako dvojčata
Praha nebyla prvním místem, kde Sylvia jako cizinka žila, a tak může srovnávat. V Čechách ji překvapila míra korupce a odlišný přístup k cizincům. „Všechno stojí víc, pokud dotyčný zjistí, že jste cizinka. I sundání botičky z auta vám jako cizinci naúčtují dráž. I když se to oficiálně nesmí. Na začátku podnikání jsem byla překvapená z toho, kolik lidí se mě snaží nějak využít, napálit nebo okrást. Možná rozhoduje i to, že jsem žena cizinka. Hodně mě to zklamalo.“ Po letech už si ale zvykla. Jak sama tvrdí, je odolnější a chytřejší.
Svůj byznys dokázala skloubit také se soukromým životem. „Krátce poté, co jsme otevřeli obchod, jsem zjistila, že jsem těhotná. Někdy mám pocit, že Culinaria a má dcera Lina jsou dvojčata.“ Do práce se vrátila krátce po narození dcery, a tak si musela pořídit chůvu. „Zpětně musím říct, že to bylo těžké rozhodnutí, ale cítila jsem tak velkou odpovědnost za obchod, že to prostě nešlo jinak.“ Obchodu se momentálně daří, a tak může Sylvia Lee Havelka nyní více času trávit nejen s dcerou, ale i s manželem. „Než začala krize, uvažovala jsem o expanzi a otevření druhého obchodu. Nájmy v lokalitách, které se nám líbily, byly ale tehdy tak vysoké, že jsme nakonec od záměru upustili.“ Podle Sylvie Lee Havelka nejsou myšlenky na rozšíření prozatím na místě. Lidé v Česku teprve teď pociťují důsledky krize, a tak budou v nejbližší době šetřit. Sylvia je proto ráda, že se jí i v čase recese daří udržet s dobrým hospodářským výsledkem už zavedenou provozovnu.
