Okamžité změny v justici by mohly překazit budoucí koalici ČSSD a lidovců
Někdy se zdá něčí pozice natolik nahnutá, že by si dotyčný měl pořídit chránítka na zuby, lokty i kolena, neboť zemská přitažlivost již v mžiku vykoná své. Pak se však něco zadrhne a ustrne třeba i započatý volný pád. Zejména politik, takto sledovaný a již odepisovaný, zůstane nachýlen jako šikmá věž v Pise, až to trochu zavání levitací. V tom postoji není žádná hrdost či vyzývavost. V předklonu typu starosvětského „uctivý velesklon“ se úctu vzdávající zdá být vydán na milost a nemilost úctu přijímajícímu. Není však situace náchylnější k fatálnímu omylu než ta, která svádí k podcenění skryté dynamiky. Podívejme se na konkrétní případ předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.
Romové
Co se jeho slabostí týče, je známo, že s velkým mediálním třeskem „řešil“ romskou problematiku. A dohry onoho pozoruhodného řešení se jistě hned tak nezbaví, zejména bude-li ještě znásobena dozvuky prapůvodní příčiny. Existuje totiž podezření, že se už podílel na sestěhování Romů do centra Vsetína. Ano, připomíná to scénář, dle kterého jsou Romové přestěhováni do památkově chráněné lokality, na niž mají zálusk různí developeři, ale památkáři jim jejich aktivity prodražují, ztěžují, ne-li přímo blokují. Romové objekty „vybydlí“ a památkáři se mohou jít klouzat. Ruiny se strhnou, protože nic jiného nezbývá a developeři mají prázdné pozemky na lukrativních místech. V souvislosti s Čunkovými nevysvětlitelnými příjmy by tato hypotéza stála za prozkoumání!
Zastavení Čunkova trestního stíhání za korupci je na vodě. Prošetřeny musejí být i neuvěřitelné finanční nesrovnalosti mezi Čunkovými příjmy (včetně státních podpor a sociálních dávek) a vydáními (včetně distribucí peněz, které nevydělal, různým nadacím).
Pozice
Pokud Čunkovy finanční nesrovnalosti konstatoval i nanejvýše opatrný „zastavovací“ státní zástupce Arif Salichov, je oprávněné očekávat od policejních protikorupčníků, že důsledně prošetří, zda například příznaky praní špinavých peněz, vyskytující se v Čunkově kauze, nejsou skutečným praním peněz. Kombinace nesrovnalostí mezi příjmy a vydáními, ukládání vysokých hotovostních částek po různých bankovních pobočkách (někdy dokonce velmi vzdálených), použití neplatného průkazu totožnosti a problémy s vysvětlením smyslu těchto hotovostních transakcí, to vše dává přímo učebnicový soubor příznaků podezřelých transakcí, který může pominout pouze ťulpas. Nebo na polickou žádost profesionální slepotou stižený služebníček ve vysoké funkci trestněprávního orgánu.
Není divu, že Čunkova podpora v rámci jeho rodné strany je jen asi třetinová. Na jedné straně to je podkritické množství, na druhé to však budou kovaní příznivci, jimž je útok na Čunka útokem na jejich víru. Ostatně, takové příznivce má asi každý politický směr - čím fundamentálnější, tím více jich.
Čunkova pozice je natolik slabá, že až vyvolává soucit. To ji do jisté míry a zcela iracionálně posiluje. Tím se paradoxně dostáváme k Čunkovým silným místům. Jeho pozice je dobrá například v tom, že o mnoho horší již být nemůže. A on je přitom stále ve funkci, ve vládě a má nějaké karty v ruce. Přesto se však zdá, že mu moc tahů nezbývá. Jemné předivo podivně zašmodrchaných mocenských silokřivek ho zatím drží. A čím méně se cuká, tím lépe pro něho. Zjevně mu svědčí pasivita. Ale to může být právě ten omyl v odhadu situace! Je důvodný předpoklad, že šéf lidovců je tuplovaně prefíkaný a nic špatného mu není cizí, a proto se můžeme dočkat zase nějakého zázraku - jako bylo třeba štědré sponzorování církve ze sociálních dávek.
Možnosti
Jaké jsou vlastně Čunkovy možnosti? Samozřejmě, že může za zády ODS vést zrádná jednání se sociální demokracií a pak jedním tahem potopit tuto koaliční vládu s následnou hrozbou předčasných voleb. Koalice ve své současné formě těžko postaví novou vládu a sotva zabrání vítězství opozice. Sociální demokracie jako možný vítěz se bude alibisticky chtít vyhnout otázce spolupráce s komunisty v komunistické straně (v jiných stranách to bůhvíproč nevadí), a proto jedinou alternativou bude opět koalice s lidovci a zelenými (pokud neprobursíkují svůj kdysi značný potenciál). Při současných preferencích by koalice sociální demokracie, zelených a lidovců mohla po volbách dosáhnout dokonce ústavní většiny, což by mohlo mít všeobecně zajímavé důsledky. Toto by se ovšem mohlo odehrát pouze za předpokladu, že by současná opozice po vyhraných volbách garantovala pokračování Čunkovy krasojízdy. A to by se nedalo lépe zařídit než prostřednictvím již osvědčené „justiční mafie“. Mnoho čestných profesionálů v trestněprávních institucích však již dnes doufá, že po volbách budou moci Čunkovi vrátit právo na spravedlivý proces. Studenou sprchou by pro ně bylo kdyby „justiční mafie“ zůstala na svých místech připravena opět posloužit! A to si jistě dokázaly ony „mafiánské“ špičky trestněprávních orgánů dopočítat. Proto se velmi houževnatě drží svých postů, ač po nich tečou kýble špíny a lidi nad nimi pouze nevěřícně kroutí hlavami - protože doufají, že po volbách budou znovu třeba!
Resuscitace koaličních preferencí
Čunek tedy vládu zřejmě nepoloží, protože se opozici nelíbí výkon trestněprávních orgánů v jeho kauze, a kdyby se dostala k moci, mohl by být znovu vydán ramenu světské spravedlnosti ku šetření, potažmo potrestání. Aby Čunek ještě více přilnul k současné koalici, je třeba udržovat dojem, že je za trvání současné koalice v bezpečí. Koaliční ochranný štít však musí být reálný. A proto musí být reálná i hrozba, před níž chrání. Čunkova pozice se v takovém případě dá nazvat přidušováním ve vlastních exkrementech.
Myšlenka na potenciální lidoveckou zradu však již nepochybně pustoší koaliční atmosféru, v níž jsou beztak mezipartajní svazky partajních frakcí silnější než vztahy uvnitř samotných partají. Existuje však rozkošná možnost, jak by současná vládní koalice mohla dokonale překazit kombinaci, vedoucí k budoucí koalici sociální demokracie s lidovci. Spočívá v tom, že již nyní by bylo opozici znemožněno po vyhraných volbách využívat všech cirkusových kousků, kterým se naučila takzvaná justiční mafie - a to tak, že by současná koalice splnila to, co sociální demokracie hlasitě žádá - totiž změny v justici! Co takhle špičky trestněprávních orgánů již nyní obsadit neúplatnými a čestnými lidmi? A kabaret zvaný „justiční mafie“ v rámci všelidové veselice odvolat z funkcí a postavit na pranýř? To by zcela nepochybně resuscitovalo skomírající koaliční preference!
Dvě části zkoušky
Neúplatnost a čestnost nových vrcholných funkcionářů trestněprávních orgánů by však musela být podrobena tvrdé zkoušce, aby po (prohraných) volbách nezklamali. První část oné zkoušky by spočívala v osvědčení, že jsou schopní garantovat objektivní a rychlé vyšetření případu nějakého opozičního politika, na něhož přijde nepravdivé oznámení. Zařídit takové skutečně nepravdivé oznámení není problém, a proto by byla prověřena jejich objektivita a nepoklonkování. A vláda by si tím prubovala své právní jistoty pro čas, v němž bude sama v opozici. Druhá část zkoušky by spočívala v ověření, zda trestněprávní orgány jsou schopné jít „vládě po krku“. To by ovšem musela koaliční vláda vyzkoušet ještě na sobě - a nejlepším testem by byl… kdo asi?
Kdyby se třeba provalilo, že Čunek intrikoval s opozicí, souhlasily by asi s jeho vydáním světské spravedlnosti téměř dvě třetiny lidovců, Čunkových odpůrců, kteří by se o to více „koaličně přimkli“. Čunek by byl Senátem vydán, aby se jeho věc došetřila řádně a pečlivě a bez jakékoli stopy po ovlivňování! A koaliční vláda by tím současně chytře a systémově znemožnila opozici se po vítězných volbách mstít nějakými politicky motivovanými trestními stíháními a podobnými perzekucemi.
A tím by se koalice mohla - řekněme docela právem - udržet nad vodou a něco podstatného by se současně odehrálo i ve vývoji demokracie, v jejíž kultivaci však dnes spíše jen věříme, než že by toto tvrzení bohužel mělo nějakou oporu.