Lidovci musejí ven z ulity, jinak zmizí z politiky
Tentokrát je to skutečně vážné. Buď si lidovci 9. prosince na svém sjezdu v Brně zvolí perspektivní vedení, které dá straně nový šmrnc i důvěryhodnost a vytáhne ji z bahna sebezničujícího hašteření, nebo upečou opatrnický kompromis, s nímž se budou dál pomalu potápět, až zmizí pod pětiprocentní hladinou pro vstup do sněmovny. Snad všem partajním předákům došlo, že sedět a čekat na zázrak už nestačí, něco se musí stát. Samozřejmě vstoupit za všech okolností do Topolánkovy vlády, ale co dále? A kdo má změny udělat? To už tak jasné není.
Je advent a mnozí lidovci upínají svůj zrak ke Vsetínu, odkud podle nich vychází supernova, jež v pravý čas zazáří nad Brnem. Novopečený senátor Jiří Čunek bezpochyby trochu připomíná největší polistopadovou hvězdu strany Josefa Luxe, zejména v jeho začátcích. I Čunek má bystrý politický instinkt, je oním typem inteligentního „sedláka“, kráčejícího vlastní cestou. Nebojí se riskovat, ve vypjatých srpnových chvílích prý Kalouskovi na partajní půdě vmetl do tváře, aby přestal manipulovat svými kolegy. Mohu manipulovat svou radu na radnici, ale tady jsme všichni svými pány, řekl mu údajně vsetínský starosta. Čunek má obrovskou výhodu, že je neokoukaný, přestože hned jeho první entrée před národem z něj učinilo nepřehlédnutelnou figuru. Na kontroverzní přesun romských neplatičů do kontejnerového sídliště za městem a do vzdálenějších vesnic se seběhla celostátní média jako psi na kost a udělala do té doby neznámému starostovi gratis bleskovou reklamu, o jaké si jiní politici mohou nechat jen zdát. Zpočátku si v ní zahráli dokonce i někteří křesťanskodemokratičtí předáci, které kauza jejich vsetínského kolegy upřímně vyděsila. Nakonec ale stačilo pár detailních reportáží a prvotní zápach rasismu se zase rozptýlil. Cílů tedy Čunek evidentně dosahovat umí, otazník mohou vzbuzovat jen použité prostředky. Po brnkání na romskou strunu následovala nejasná koketerie s Jiřím Paroubkem a opatrná snaha o korekci antikomunistického partajního zákazu - jenže s takovými věcmi si Lux svého času nezahrával.
Komu z delegátů lidoveckého sněmu přijde volba Čunka příliš riskantní, bude mít hned několik možností, jak vsadit na vyzkoušené hodnoty. Pro konzervativce je tu Jiří Karas, pro hlasy volající po předsedovi Moravákovi šumperský senátor Adolf Jílek. Všem pak svou eleganci, slušnost, toleranci, modernost i kontinuitu nabídla po dlouhém zvažování i nejpopulárnější česká politička Vlasta Parkanová. Jakou perspektivu ale představuje? Ne že by Parkanová odmítala změny, dokonce už stačila vypustit balonek s návrhem na postupnou proměnu názvu strany i obsahu její politiky. Preferovala by lidovectví, lidový konzervatismus. Samozřejmě sklidila rozpaky, protože podstatná většina členské základny dosavadní křesťanskodemokratické směřování, pěstované mimochodem bývalým předsedou Miroslavem Kalouskem, schvaluje a lpění na prvorepublikovém lidovectví nepotřebuje. Byl by to stejně jalový tah, jako kdyby si KDU-ČSL dala do znaku černou hýždi, když chce být více lidová. Hlavním plusem Vlasty Parkanové bude spíše její nevyhraněnost. Svému poslaneckému klubu nevládne železnou rukou, nad říjnovou rozpolceností v otázce důvěry první vládě Mirka Topolánka jen krčila rameny. Na současné jednání o vládě si musí jako experta na ekonomiku brát Kalouska. Dá se věřit, že za jejího předsednictví ve straně by utichly zničující vášně mezi „svobodovci“, „kalouskovci“ a dalšími skupinami? Těžko. Vývěsní štít by byl sice ze zlata - sama Parkanová navrhuje stranu přetřít nažluto -, za ním by však byl volný prostor třeba i pro osobní kšeftíčky různých funkcionářů.
Čím to, že ačkoli je KDU-ČSL partají s pouze sedmiprocentní voličskou přízní, pravidelně se vnitrostranický boj o jejího příštího předsedu a místopředsedy podobá krvavému shakespearovskému dramatu? Tak do puntíku promyšlené intrikářské souboje klidných siláků se na sjezdech ODS ani ČSSD zatím neodehrávají. Efekt „bouře ve sklenici vody“ vzniká jednoduše tím, že členská základna lidovců je početně nejen plně srovnatelná se šiky občanských i sociálních demokratů, ale dokonce dvojnásobná. Jak to v ní žije, tak to s ní šije. Nadto má bohaté zákulisní zkušenosti dané prastarou kontinuitou, již kupodivu nepřerušilo ani čtyřicet let komunismu. Už jen kvůli tomu by byla škoda, kdyby lidovci zanikli. Nepoměr mezi zavedenou partajní strukturou a chabými volebními výsledky ale vede k hadí politice střídavého přimykání ke dvěma silnějším stranám. Na tomto vzorci sice žádné nové vedení KDU-ČSL nemůže ze dne na den nic změnit, i tak však jenom přes pomalé broušení uvedených limitů vede cesta vzhůru nebo aspoň k udržení statu quo.
Trpělivost spojenou s tahem na branku osvědčil právě Lux, takový politický talent se však rodí jednou za sto let. V Brně to vypadá spíše na bratrovražedné účtování či válcování. Zvlášť kdyby Čunek v případě zvolení předsedou sám neuchopil pevně otěže a místo velkorysého přemostění sporů by se stal nástrojem pomsty, kterého používají jedni proti druhým. Ale kdo ví. Do melounů, do žen a do lidoveckých záměrů obvykle nikdo předem nevidí.
