Dlouho odkládaná rekonstrukce vlády se stává hrozbou pro stabilitu koalice.
Spory kolem personálních změn mohou vést až k pádu celého kabinetu v nejméně vhodné době – na počátku půlročního českého předsednictví Evropské unii.
Vládní strany se kvůli připravovaným výměnám ministrů dostaly do nejvážnějšího sporu za dobu existence trojkoaličního kabinetu. Premiér Mirek Topolánek sice personální změny ohlásil těsně po krajských a senátních volbách, jejich realizaci však dlouho odkládal až do nejméně vhodné doby – začátku předsednictví v Evropské unii, kdy Česko musí řešit následky finanční krize, hospodářskou recesi, zastavení dodávek plynu z Ruska a válečný konflikt v Gaze. Současně s tím teď musí špičky vládních stran hasit ještě spor kolem personálních změn kabinetu, a to v době, kdy už dnes nemají nadpoloviční většinu v Poslanecké sněmovně. Vážnost situace potvrdil i Topolánek: „Je docela možné, že dojde k velkým politickým turbulencím, že může padnout vláda.“
Džamila musí z kola ven
Premiér Mirek Topolánek prohlásil, že chce mít silnou, schopnou a dynamickou vládu. Kritériem pro setrvání ministrů byla podle jeho slov kompetentnost, schopnost prosazovat změny a umět své kroky vysvětlit a obhájit. Změna se má týkat všech koaličních stran. Topolánek veřejně slíbil, že rekonstrukci vlády provede na prvním zasedání v novém roce. I když oficiálně neřekl, kdo by měl ministerská křesla opustit, protože chtěl dát koaličním partnerům čas na projednání personální změny ve svých stranických orgánech, brzy vyplula některá jména na světlo. Taková byla situace v době uzávěrky Profitu. Nejvyšší stranické orgány KDU-ČSL a Strany zelených měly jednat o plánovaných personálních změnách až v pátek a v neděli.
Odchod z postu ministryně pro lidská práva potvrdila sama Džamila Stehlíková ze Strany zelených. „Uklidnilo mě, že už je za mě vybrán nástupce, kterému mohu předat agendu i úřad,“ prohlásila Stehlíková. O jejím odchodu se ostatně spekulovalo od samého počátku. Údajně ji má vystřídat poradce a přítel předsedy zelených Martina Bursíka, europoslanec za německé zelené Milan Horáček.
Mezi další jména, o kterých se hovoří jako o horkých kandidátech na odchod z kabinetu, patří ministr dopravy Aleš Řebíček a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek – oba z největší vládní strany, ODS. O tom, kdo by je měl nahradit, se zatím jen spekuluje.
Já ne, ať jde Kalousek
Největší bouři vyvolala chystaná změna na postech lidoveckých ministrů. Topolánek se překvapivě rozhodl odvolat z postu ministra pro místní rozvoj šéfa lidovců Jiřího Čunka, kterého považuje za nejslabšího lidoveckého ministra. Nahradit ho měl ministr a šéf legislativní rady vlády Cyril Svoboda. Ten však nabídku odmítl.
„To, že Jiří Čunek má odejít kvůli celé řadě problémů, které způsobil sám sobě i této vládě, a to, že není nejlepším ministrem mé vlády, je známé, a já jsem navrhl velmi konformní řešení pro KDU-ČSL,“ vysvětluje Topolánek. Podobu řešení však neprozradil.
Ale i když podle našich informací ještě před tím, než se svým záměrem Čunka seznámil, záměr předjednal s představiteli KDU-ČSL, tvrdě narazil. Předseda lidovců přišel s požadavkem na odvolání Topolánkova oblíbence – ministra financí Miroslava Kalouska. Za jeho nástupce navrhl analytika ČSOB Tomáše Sedláčka.
Požadavek na odvolání Kalouska se zdá paradoxní v situaci, kdy Česká republika vloni hospodařila s nejnižším schodkem za posledních 11 let – 19,4 miliardy korun – a kdy byl český ministr financí vyhodnocen jako nejlepší šéf rezortu financí z 31 evropských zemí označovaných za rozvíjející se ekonomiky.
Hlavní výtka, která od stranických kritiků zazněla, byla podle Kalouska ta, že je sice vynikající ministr financí pro Česko, ale špatný pro KDU-ČSL. Lidovci totiž Kalouskovi vytýkají, že povolil několika českým sázkovým společnostem příjímání sázek po internetu, i když se proti tomu strana postavila. Spory mezi dvěma křídly ve straně, kdy jedno je nakloněno pravicovějším reformám a druhé tíhne více k sociální demokracii, jsou dlouhodobé. Často se projevují ve sněmovně při projednávání vládních návrhů. Proto podle analytiků není střet mezi Čunkem a Kalouskem jen sporem o vládní funkce. Jde víc o to, kdo bude mít vliv ve straně, která je dlouhodobě rozštěpená.
Toho mi neberte, nechte si Čunka
Premiér se však Kalouska, kterého označil za „nejlepšího člena vlády v historii KDU-ČSL“, nemíní vzdát a pohrozil, že bude-li KDU-ČSL trvat na jeho odchodu a naopak na Čunkově setrvání, povede to k pádu vlády. „Kabinet bude buď v té podobě, kterou já navrhnu, nebo nebude,“ prohlásil Topolánek. To, že bude za Kalouskem stát za každou cenu, dokazují i jeho slova, že vládu bez něj si sice představit dovede, ale byla by to podle jeho slov „zřejmě vláda i bez Mirka Topolánka“.
Za Kalouska se postavila i Hospodářská komora České republiky. „Přestože se Hospodářská komora nikdy nevyjadřuje k vnitropolitickým otázkám naší země, cítíme v tuto chvíli povinnost jednoznačně podpořit ministra financí Miroslava Kalouska a postavit se za jeho setrvání ve vládě Mirka Topolánka,“ prohlásil prezident komory Petr Kužel. Kalousek je podle podnikatelů jedním z hlavních nositelů reformního úsilí vlády, jež realizuje opatření, která jsou v životním zájmu českého průmyslu a hospodářství.
„V kulisách celosvětové krize a zároveň v době českého předsednictví je třeba vynaložit veškeré úsilí na zmírnění dopadů této nepříznivé situace na evropské i tuzemské hospodářství, ale i pokračovat v reformách, které zefektivní českou ekonomiku a pozitivně podpoří tuzemský průmysl. V této složité situaci proto považujeme návrh na odvolání ministra Kalouska za nevhodný,“ uvádí Kužel.
Však oni si to ještě rozmyslí
Není pochyb, že konečnou ústavní pravomoc nad jmenováním i odvoláváním členů svého kabinetu má premiér. Někteří lidovci pohrozili, že pokud Topolánek odvolá jejich stranického šéfa, mohou uvažovat o případném odchodu z koalice. Je otázkou, zda Topolánek a lidovci vyhrotí spor až k pádu vlády, protože by to v době předsednictví Evropské unii poškodilo celou Českou republiku. Bylo by to riskantní i pro budoucnost KDU-ČSL. Stejně jako zelení, které by podle posledních průzkumů volilo jen kolem dvou procent lidí, by se ani lidovci nemuseli v předčasných volbách dostat do sněmovny. Podle politoložky Vladimíry Dvořákové by KDU-ČSL pod Čunkovým vedením mohla mít problém získat pět procent hlasů, které jsou potřeba pro vstup do sněmovny.
Ale vláda nebude mít vyhráno, ani když kvůli obavám z předčasných voleb nepadne. I kdyby k tomu po odchodu šéfa lidovců z kabinetu nedošlo, Čunkovi stoupenci mohou ve sněmovně bojkotovat vládní návrhy zákonů. Někteří lidovečtí poslanci už tím ostatně pohrozili. Ani sebedynamičtější vláda by pak nebyla schopna v parlamentu nic prosadit. Není proto vyloučeno, že nakonec ve vládě zůstane šéf lidovců Jiří Čunek i Miroslav Kalousek. „Může se to stát,“ připouští Čunek.
Takové řešení však někteří analytici považují za nejhorší možnost, která by z rekonstrukce vlády udělala komedii. Pokud by z vlády neodešel „nejslabší“ ministr, protože je šéfem jedné z vládních stran, ztratila by jakákoli rekonstrukce kabinetu smysl. Premiér už dal jasně a veřejně najevo, že s prací Čunka jako vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj není spokojený. Pokud k razantní, tak dlouho slibované změně na ministerských postech nedojde, ztratí premiér i jeho vláda důvěru veřejnosti. Kosmetické změny v podobě odchodu jedné zelené ministryně bez portfeje by udělaly z celé snahy frašku a osud vlády by byl stejně sečtený.
