Cvičení v idiomech a praxe rozpadu

3. 3. 2014

Rozdělit jakékoli společenství lze i bez katastrofických škod, vyžaduje to však alespoň elementární míru spolupráce všech stran

Má jediná osobní zkušenost s medvědem vypadala následovně: s velkými obtížemi jsem vyndával čerstvě probuzeného a přiměřeně nerudného potomka z autosedačky. Když jsem se z auta konečně vynořil, všichni kolem se s očima navrch hlavy ptali: Vy jste ho neviděl? Koho? No přece toho medvěda, co vám prošel těsně za zády! Na základě jednorázové zkušenosti tedy vím, že míjíli vás baribal (Ursus americanus), nemusíte si lehat na břicho a hrát mrtvého. Stačí, když na něj vystrčíte zadek a přitom kvílíte: „Který idiot vymyslel tuhle sedačku?“ Nevím, zda tato rada profesorku Granvilleovou uspokojí, ale technicky vzato nemají obyvatelé Britských ostrovů se zlobivějším medvědem brtníkem (Ursus arctos) na svém území již po zhruba tisíc let žádné praktické zkušenosti. Ani jemu se prý ale nemá koukat přímo do očí, naopak máte se k němu otočit zády a klidným hlasem něco říkat.

Co by mohlo fungovat na nejméně dva druhy medvědů, bude mít nejspíš zcela opačné účinky na elektorát, který si vyzkoušel ozdravný program „obnovení konkurenceschopnosti cestou interní devalvace“ na vlastní kůži. A chtěl bych vidět ty kandidáty ve volbách do Evropského parlamentu, kteří si troufnou vlísat se do přízně voličů tím, co profesorka Granvilleová a s ní i většina makroekonomů považuje pro dlouhodobé přežití eura za nezbytné: tedy vytvořením jistého druhu fiskální federace. Politicky je to ne možné a klidně může přijít šok v podobě extrémně dobrého výsledku nacionalistů, kteří možná nebudou přímo útočit proti společné měně, ale rozhodně proti fiskální federa (netto plátci) a dopadům interní devalvace (všichni, co to vyzkoušeli).

Poučeni rozpadem československé federace tušíme, že volební nálady v Evropě nevěstí nic dobrého.

Byť naše zkušenost byla směrem od federace k národnímu státu, pořád je to zkušenost relevantní: kde není politická vůle na všech stranách, tam federaci bez použití hrubého násilí neudržíte, i kdyby její ekonomicky silnější část byla ochotna a schopna na celek přispívat.

Funguje to i v opačném gardu: kde není vůle federaci vytvořit, z neochoty nést finanční náklady na straně budoucích plátců a na straně příjemců nést ty politické v podobě podřízení se federální vládě, tam ke shodě nemůže dojít ani teoreticky.

Nastaneli den poté, kdy se voliči v kritické mase zemí zcela demokraticky rozhodnou, že si těsnější společenství zkrátka nepřejí, lze se rozejít i bez katastrofálních škod. Chce to ale dávku mírumilovné, benevolentní a včasné technické kompetence a současně snahy udržet, co se udržet dá, jakou jsme zažili v roce 1992. Tehdy jsem si to nepřál, a už vůbec ne teď. Nicméně příchod medvěda nemusí znamenat konec světa. Nenastane ani teď.

TŘI CESTY EKONOMICKÉHO ROZPADU

KYPR Důkladné vymáchání v bankovní krizi

:( Od 3. čtvrtletí 2011 setrvalý pokles HDP

:( 92 % V roce 2008 byl HDP Kypru na 100 procentech průměru EU, v roce 2012 už jen na 92 procentech.

:( 5,3 % Loni ve 4. čtvrtletí klesl kyperský HDP meziročně o 5,3 procenta. Bylo to nejhorší číslo v Evropě.

:( 17,3 % Mezi roky 2009 a 2013 stoupla nezaměstnanost z 6,5 na 17,3 procenta.

NDR Systémový kolaps

:( 3 miliony Do roka po sjednocení Německa stoupla v nových členských zemích nezaměstnanost nad tři miliony lidí (celá NDR měla 17 milionů obyvatel).

:( 50 % Objem průmyslové výroby klesl na polovinu.

: 0 Soukromé investice byly nepatrným zlomkem veřejných transferů ze spolkového rozpočtu (jen za první tři roky asi 350 miliard marek). Transfery trvají dodnes.

:( 64,7 % Sasko, nejbohatší z nových spolkových zemí, je dnes úrovní HDP per capita na necelých dvou třetinách Bavorska. Před 2. světovou válkou bylo přitom bohatší.

ČESKOSLOVENSKO Rozpad federace bez bankovní krize

:) 33 % / 5 % V roce rozpadu federace bylo Česko nejméně o třetinu bohatší než Slovensko, za 20 let se tento rozdíl snížil na zhruba pět procent. Přitom ovšem obě země rostly.

Rozdíly v životní úrovni přetrvávají, ale snižují se.