Dabl jú v české kotlině

Kapitola VII.

Rublová zóna * Putin? Ano! Kerry? Ano! Klaus? Ne! * Havlovo neštěstí * Wohnout! * Velká Červnová

Rublová zóna Uvážíme-li připravenost České republiky na vstup do eurozóny a vezmeme v úvahu předvolební námluvy mezi ČSSD a KSČM, hned nás napadá jedno vhodné a pro většinu obyvatelstva uspokojující řešení. Nevyžadovalo by ani zbytečné oběti ve formě žádaných reforem veřejných financí na oltáři Evropské unie. Stačí místo eura přijmout rubl, který je dnes stejně drahou měnou jako česká koruna. Komunisté a jim blízké podnikatelské kruhy mají s rublem bohaté zkušenosti, návrh by rádi podpořili.

Putin? Ano! Kerry? Ano! Klaus? Ne! O tom, že už jsme jednou nohou v rublové zóně (a druhou už tam přitáhne i pouhá křeč), svědčí i skutečnost, že českou veřejnost více zajímá prezident, který sedí v Kremlu, než ten z Pražského hradu. Minulý týden se – shodou okolností – poprvé objevily informace o rodokmenech Václava Klause i Vladimira Putina. V pondělí dva reportéři týdeníku EURO Jiří Pšenička a Jan Štětka po několikaměsíčním pátrání v českých archivech publikovali na 24 stranách exkluzivní materiál o rodokmenu hlavy českého státu, které sahají až do poloviny osmnáctého století. Kromě ranního vysílání České televize tuto informaci nepřevzalo žádné české médium. Takže téměř totální nezájem.
Zato zprávu z minulé středy o tom, že ruští genealogové pracují na stromě života Putinovy rodiny a že jeho dávní předkové si vydělávali na živobytí jako rolníci, okamžitě převzala ČTK a po ní například celostátní deníky MF Dnes a Lidové noviny.
Loni zase mezi českými novináři vzbudila senzaci zpráva, že dědeček demokratického kandidáta na prezidenta USA Johna Kerryho pochází z Horního Benešova na Bruntálsku.
V českých poměrech zkrátka přetrvává názor, že důležité je pro nás jen to, co se děje v Moskvě a ve Washingtonu.

Havlovo neštěstí Bývalý prezident dává občanům příklad, jak pomalu dozrát k tomu, aby vládnutí s pomocí komunistů již bylo v České republice provždy samozřejmostí. „Nemám to štěstí být prezidentem v době, kdy pan Paroubek je premiérem. Ale já myslím, že by to klapalo, kdybychom vládli spolu,“ svěřil se Václav Havel nedávno deníku Právo. Toto štěstí ho může potkat za dva a půl roku. Budou volby prezidenta republiky a pokud ČSSD vyhraje příští rok parlamentní volby, není vyloučeno, že spolu s komunisty podpoří Havlovu kandidaturu.
Podle deníku si premiér na neformální schůzce v pražském hotelu Four Seasons Havlovi také postěžoval na kritiku za spolupráci s komunisty. Podle Paroubka ji Havel nepovažuje za oprávněnou. Antiklausismus bývalého prezidenta Václava Havla je zřejmě silnější než jeho antikomunismus.

Wohnout! Bohužel, nebude to zpráva o populární hudební skupině. V českých finančních kruzích se totiž otevřeně hovoří o tom, jak jistý jihočeský podnikatel nedávno ve svůj prospěch „vohnul soudce“. Dokonce dvakrát, takže i to dvojité w je na místě. O to horší, že tohoto podnikatele mnoho lidí má za borce, jehož činy jsou hodné následování. Proč ne, když ho nikdo nepronásleduje?
Největší rozruch kolem českého soudnictví však minulé úterý vyvolala jiná zpráva. Trestní senát pražského městského soudu poslal kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra ze Setuzy na osm a půl roku do nejpřísnější věznice. Za daňový únik. Před rokem ho stejný soudce Petr Novák stejné obžaloby zprostil. Přitom proti Pitrovi (podle jeho slov) nebyl v tomto mezidobí objeven žádný nový důkaz.
Tato zpráva se sociálním demokratům hodí. Mohou voličům vykládat, jak bojují proti hospodářské kriminalitě. Pitr se ovšem okamžitě odvolal a případ bude řešit Vrchní soud v Praze. Asi ho neosvobodí, jinak by před rokem neposlal případ zpět na městský soud. Pitr, o němž premiér Paroubek v souvislosti s aférou „Pět českých na stole“ nedávno prohlásil, že je nepřítelem státu, si může vybrat: počkat na verdikt vrchního soudu, nebo odletět za Krejčířem.

Velká Červnová Co se ale sociálním demokratům před volbami hodit nebude, je literární debut Zdeňka Šarapatky, bývalého ředitele sekce premiéra (Stanislava Grosse) na Úřadu vlády ČR. Kniha deseti humorně laděných povídek s názvem Jak jsem se bavil v politice možná vyjde do Vánoc a má popisovat počínání různých vysoce postavených politiků sociální demokracie. Ještě že ukázky má právo otisknout jako první nový bulvární deník Šíp. V Praze se totiž povídá, že někdo už plánuje, jak vykoupí celý náklad, aby zabránil šíření Šarapatkových povídek. Je ale také možné, že se jedná o řízený marketingový tah, aby se zvýšil zájem čtenářů.
Šarapatka se mýlí, pokud si myslí, že jeho kniha může na českých poměrech něco změnit, někoho politicky znemožnit či dostat do vězení. Časy, kdy knihy mohly výrazně ovlivnit politiku, jsou pryč. O legendární knize spisovatele Arthura Koestlera Tma o polednách se například říkalo, že když ji v roce 1945 vydali v Paříži a stal se z ní bestseller, zabránila volebnímu vítězství Francouzské komunistické strany. To zde stojí jen jako varování, abychom nebyli zaskočeni, když na nás už v červnu 2006 komunisti z poklopce vytáhnou Velkou Říjnovou.