Menu Zavřít

Dakar zabiják. Zkouška techniky i člověka

20. 1. 2018
Autor: Reuters

Už první etapy legendární vytrvalostní rallye zastavily několik českých závodníků. Přesto je letošní ročník nebezpečného závodu pro naše posádky přelomový.

Dali jsme si sraz v kavárně v nákupním centru na okraji Prahy u D1. Tak, aby pak Aleš Loprais mohl rovnou odjet na Moravu do domovského Frenštátu pod Radhoštěm. Byl únor roku 2011, jen pár týdnů poté, co se závodník se svým týmem vrátil z Jižní Ameriky. Během rozhovoru mi popisoval, jak „nepříjemná a nechutná“ je během Dakaru kabina jeho závodního kamionu. „Za zády řvoucí tisícikoňový motor, nemáme klimatizaci, ale musíme mít oblíknuté spodní prádlo, nehořlavé podvlíkačky, kuklu. V kabině je 55 stupňů, hygiena se neřeší,“ popisoval tehdy jedenatřicetiletý závodník.

Atmosféra nebyla nejlepší. Loprais musel se svým týmem z legendárního závodu odstoupit pouhé tři etapy před koncem, když už se dotahoval na stříbrnou pozici. Jeho tatrovka prostě monstrózní stíhací jízdu za ruskými kamiony Kamaz nevydržela. „Za sebou jsme už měli tu nejtěžší část pouště Atacama. Ale znovu - to je Rallye Dakar. Zkouška techniky i člověka,“ krčil Loprais rameny, v očích smířený výraz.

Aleš, synovec legendárního šestinásobného vítěze (původního) Dakaru Karla Lopraise, se na start nejtěžší soutěže světa postavil i letos. Opět s tatrovkou -jeho speciálu nikdo z týmu neřekne jinak než Královna 69.

Aleš Loprais patřil i letos k největším českým nadějím nedojel ale ani do cíle čtvrté etapy
Aleš Loprais patřil i letos k největším českým nadějím nedojel ale ani do cíle čtvrté etapy

A hned v prvních dnech si zase důkladně ověřil, o jak nevyzpytatelný závod jde. Nejdřív vyhrál úvodní etapu z peruánské Limy do Pisca. „Máme samozřejmě radost, každé vítězství se na Dakaru počítá.
Zůstáváme nohama na zemi a koncentrujeme se na další dny. Dakar je extrémně náročný a hlavně dlouhý závod. Cíl je daleko a tam míříme,“ nechtěl Loprais v cíli prvního dne nic zakřiknout.

Po menších potížích v druhé etapě si nicméně hořkosladkou bolest nejtěžšího vytrvalostního závodu na světě „vychutnal“ hned další den. Do cíle třetí etapy dorazil až na sedmnáctém místě s obrovskou ztrátou 86 minut na první místa.


Více ze světa motorů čtěte na webu Autobible


Když Královna 69 projížděla řečištěm, zlomila se napínací kladka, čímž odešlo dobíjení akumulátorů, z motoru navíc začal stříkat olej. Lopraisova tatrovka tak do bivaku dojela až na úplném chvostu startovního pole, a to jen díky externím bateriím, které kamion držely při životě. „Ale to je nic proti tomu, co dneska zažil Ondra Klymčiw, u nás je to jenom technika,“ vzkázal unavený Loprais minulé pondělí do televizních kamer.

 Zkušený soutěžák Martin Prokop letos pořádně zatopil i profesionálním a mnohem bohatším týmům
Zkušený soutěžák Martin Prokop letos pořádně zatopil i profesionálním a mnohem bohatším týmům

Ve svém vyjádření se dotkl tragicky vyhlížející nehody, na niž doplatil ostřílený motocyklový závodník. Pro Klymčiwa musela přiletět helikoptéra, v bezvědomí jej převezla do nemocnice v Limě. „Během noci přišly alespoň trochu pozitivní zprávy. Ondra má zlomené dva obratle, dnes by měl jít na operaci. Původní zprávy o poranění hlavy se naštěstí nepotvrdily, hybnost by měla být zachována,“ vzkázala minulé úterý ráno všem fanouškům Klymčiwova manželka Tereza.

Dost drahý závod
Poplatek za každého závodníka 280 500 Kč
Poplatek za každého mechanika 229 500 Kč
Poplatek za doprovodný kamion 114 750 Kč
Poplatek za obytný vůz 153 000 Kč
Pneumatiky (pro kamion) 1 250 000 až 3 000 000 Kč
Náklady na pořízení a opravy techniky několik milionů korun

Motocyklový závodník, který letos na Dakaru startoval počtvrté, si už podobnou anabází prošel před dvěma roky. Tehdy havaroval ve vysoké rychlosti, při nebezpečném karambolu si vykloubil kyčel a poranil pánev, slezinu i hrudník.

Pryč z Afriky

I čerstvé zážitky Aleše Lopraise a Ondřeje Klymčiwa jsou odpovědí těm, kdo tvrdí, že přesunem slavného závodu z Afriky do Jižní Ameriky jeho pověst a atmosféra utrpěla. Nic takového se nestalo. Dakar je stále synonymem pro extrémní závod, který řádně prozkouší nejen techniku, ale i schopnosti a zdraví sportovců.

Ostatně letos je to přesně deset let, co africká historie závodu skončila. Vše tehdy bylo naplánováno do nejmenšího detailu, motorky, kamiony a automobily se na svou zběsilou karavanu měly vydat 5. ledna 2008 z Lisabonu, 20. ledna pak mělo vše končit projetím cílové pásky v Dakaru.

Čeští účastníci Dakaru 2018
Motocykly: Ondřej Klymčiw, Milan Engel, David Pabiška, Rudolf Lhotský, Petr Vlček, Jan Veselý, Gabriela Novotná, Jan Brabec
Čtyřkolky: Josef Macháček, Zdeněk Tůma, Tomáš Kubiena, Olga Roučková
Automobily: Martin Prokop + Jan Tománek, Tomáš Ouředníček + David Křípal Boris Vaculík + Martin Plechatý
Kamiony: Aleš Loprais + Lukáš Janda + Ferran Marco Alcayna, Martin Kolomý + Jiří Štross + Rostislav Plný, Martin Macík + František Tomášek + Michal Mrkva, Martin Šoltys + Tomáš Šikola + Josef Kalina, Robert Randýsek + Petr Pokora + David Schovánek, Pavel Vrňák + Petr Lesák + Filip Škrobánek

Jenže jen pár dní před startem, 0 Vánocích 2007, teroristé zaútočili na francouzské turisty v Mauritánii, pět jich zabili. A 4. ledna vydali prohlášení pořadatelé dakarské rallye, že soutěž ruší. Důvodem byla nejen smrt Francouzů, ale 1 přímé hrozby, které prý ozbrojené skupiny napojené údajně na africkou odnož organizace al-Káida vyslaly směrem k organizátorům a účastníkům rallye. I když nešlo o nic nového - kvůli teroristům se v minulosti rušilo či přesouvalo několik etap - v roce 2008 byla nálada přece jen jiná a nikdo nechtěl riskovat.

 Josef Macháček je už téměř legendou, mladší závodníci se od něj učí
Josef Macháček je už téměř legendou, mladší závodníci se od něj učí

V lednu 2009 potom poprvé zakotvila legendární rallye v Jižní Americe. Vedla Argentinou a Chile, v kategorii čtyřkolek tehdy zvítězil český závodník Josef Macháček. Od té chvíle už se Dakar jezdí za Atlantikem.
Ani černý kontinent však úplně neostrouhal.

Tradici novoročního závodění tam dodnes drží Africa Eco Race, kde pravidelně bodují i české týmy.

Nemám plyn

Letošní čtyřicátý ročník Dakaru celkově a desátý na americkém kontinentu je pro českého fanouška zajímavý hned z několika důvodů. Vedle rekordní účasti - na start se postavilo 21 vozidel s českou vlajkou - zdolávají jihoamerické duny a velehory poprvé i dvě naše závodnice.

Na čtyřkolce se do rallye vydala Olga Roučková. „Nemám plyn, nemám plyn,“ volala na své mechaniky, když dojížděla z cíle třetí etapy. Nejdřív nikdo nechápal. Až zastavila ve stanu, ukázala, co se stalo. „Asi jsem si uřízla palec, ale, hele, dojela jsem to,“ mluvila s úsměvem na tváři. Během písečné etapy se jí totiž z řídítek utrhlo lanko plynu. Aby mohla zrychlovat a zpomalovat, musela si smyčku navlíknout na prst.

Čeští vítězové Dakaru
Karel Loprais (kamion Tatra): 1988, 1994, 1995, 1998, 1999, 2001
Josef Macháček (čtyřkolka Yamaha): 2000, 2001,2003, 2007, 2009

Druhou českou zástupkyní je Gabriela Novotná. Ta do písku, štěrku a bahna vyrazila na motorce. Svůj start zafinancovala hypotékou, již si kvůli Dakaru pořídila. I na ní bylo vidět, jak si závod užívá. A že stejně jako pro Olgu Roučkovou je pro ni hlavní to, že se vůbec na Dakar dostala a v nejslavnější soutěži světa může startovat.

 Pro Gabrielu Novotnou byl start na Dakaru vysněným přáním
Pro Gabrielu Novotnou byl start na Dakaru vysněným přáním

„Dojet bez zadní brzdy byl dost masakr, tak jsem ráda, že jsem tu a můžu pokračovat,“ radovala se ještě zaprášená Novotná po konci čtvrté etapy. Dva dny po sobě ji potkal stejný problém - brzy spálila zadní brzdu, a zpomalovat nebo zastavit tak už mohla jen na přední kolo.

Pohádka skončila

Předvídat, kdo v sobotu 20. ledna po dojetí poslední, čtrnácté etapy dostane zlatou medaili, se zatím nedá. Na Dakaru se situace mění co chvíli a jedinou jistotou je, že příští rychlostní zkouška bude minimálně tak náročná jako ta minulá. Ať rallye dopadne jakkoli, pro český motosport je důležité, že je o něm ve světě opět slyšet a že týmy, ač jsou konkurenty, spolu v krizových situacích dokážou spolupracovat. Protože tohle neplatilo vždycky, a není třeba připomínat kdovíjak starou historii.

Stačí se vrátit do roku 2013. Tehdy se rozhádaly kamionové týmy. Tomáš Vrátný ze stáje Bonver Dakar Project v průběhu soutěže prohlásil, že Aleš Loprais podal protest na dalšího českého závodníka Martina Kolomého, protože jej měl zdržovat v jízdě. Lopraise takové věty rozzuřily, podle svých slov by nikdy protest na žádného českého jezdce nepodal.

 Martin Kolomý patří mezi české jezdce, kteří se v kategorii kamionů objevují každoročně
Martin Kolomý patří mezi české jezdce, kteří se v kategorii kamionů objevují každoročně

Stížnost komisařům sice skutečně přišla, ale podával ji nizozemský závodník Gerard de Rooy, který žádal potrestání Kolomého i Lopraise. Údajně že jej nadmíru zdržovali a brzdili.

Že dnes už mezi českými účastníky světoznámé rallye platí jiná pravidla, dokazuje i to, jak se všichni po nehodě zajímali o osud Ondřeje Klymčiwa.

A právě ochota pomoct ostatním včetně soupeřů zůstává v dakarské DNA dodnes. Víc než kdekoli jinde tady platí pravidlo „jednou pomůžu já tobě, podruhé ty mně“. I z toho důvodu je Dakar stále něčím speciálním. Ani v roce 2018 nic z jeho kouzla nevyprchalo.

 Pan smolař Ondřej Klymčiw
Pan smolař Ondřej Klymčiw

Což si na závěr čtvrté etapy musel znovu připustit i Aleš Loprais. Do písečných dun vtrhl se svou „královnou“ bez posilovače řízení, postupně odešlo i turbo.

Tatrovka přesto většinu nástrah zvládla, ale při jednom z posledních výjezdů se obrátila na bok. Ve středu nad ránem Loprais poslal do Čech jasný vzkaz: „Crash je většinou vina pilota a já se k ní hlásím. Pohádka skončila.“

Přečtěte si také:

Miliardáři shořelo auto. Zlínská rally skončila pro Karla Janečka katastrofou

Zabrzděný Octavia Cup. V závodním poháru vozidel Škoda to dlouhodobě skřípe

WT100

Jednou a dost. Čtyřiadvacetihodinovka se do Brna nevrátí



  • Našli jste v článku chybu?