Poslední roky jsou si na finančních trzích stále podobnější. Vždy, když se necháme ukolébat mírným optimismem a začneme věřit ve světlé zítřky, přijde studená sprcha. Kyperská krize, potažmo způsob jejího řešení, multiplikovala typické reakce v podobných situacích – odklon investorů od rizika byl patrný po celou druhou půlku března.
Pokud se nad řešením zamyslíme, vlastně není až tak nelogické. V každé bance máme dnes pojištěny vklady do 100 tisíc eur, a pokud banka zkrachuje, můžeme o zbytek přijít. Je to však stále skloňovaná důvěra, co je ohrožené.
Nejen důvěra v bankovní systém, ale v celý systém finanční. Dostáváme se do situace, kdy si nikdo nemůže být jist, co mu politici seberou příště. České dluhopisy prozatím sice nejsou tím, co by politici mohli sebrat, výše uvedenými událostmi však přece jen mírně trpí. Zatímco v minulých letech byly v podobných situacích brány spíše jako bezpečný přístav, nyní investoři vyhledávají ještě o něco bezpečnější aktiva – Německo, Švýcarsko, Ameriku. Jde však zatím o utrpení pouze relativní, nominálně jsou výnosy na historických minimech, a reflektují tak (bohužel) úroveň ekonomické aktivity. Evropská politická řešení, jak vidno, ekonomické aktivitě příliš neprospívají. Výnosy českých dluhopisů aktuálně činí: pět let 1,15 procenta, deset let 1,81 procenta.
Autor je vedoucí obchodování s úrokovými sazbami v Komerční bance