Premiér Naoto Kan prosazuje tvrdé reformy. Prvním testem bude rozpočet
Funkci premiéra lze v Japonsku přirovnat k jízdě na horské dráze. Ani ne tak kvůli adrenalinu, který prudká jízda plná nečekaných zvratů u pasažérů vyvolává, jako spíše pro krátké trvání. Jedna opoziční poslankyně přirovnala v týdeníku The Economist životnost japonského premiéra k papírovému ubrousku, který se po vytažení z krabičky použije a hned vyhodí do koše. Nynější předseda vlády Naoto Kan se loni v červnu stal pátým premiérem v pořadí v průběhu méně než čtyř let. A podobně jako to bylo v případě jeho předchůdců, také on už pár měsíců od nástupu čelí kritice, poklesu popularity a hrozbám týkajícím se jeho odvolání. Nicméně na rozdíl od dřívějších premiérů prokazuje Naoto Kan větší odvahu a prozatím i výdrž. V návrzích týkajících se ekonomických reforem zachází Kan podle pozorovatelů nejdále v tom, co Japonsko v průběhu posledních 20 let zažilo. Ani charismatický Džuničiró Koizumi, který vydržel v premiérském křesle od roku 2001 celých pět let, nepřišel s ničím podobně troufalým.
Riskantní krok
Premiér Kan hodlá do června předložit plán na zvýšení daně z přidané hodnoty, která je dnes v Japonsku pouze pět procent a patří mezi nejnižší v rozvinutých zemích. Není pochyb o tom, že se jedná o politicky riskantní krok, protože jak premiér, který tuto daň v roce 1989 zavedl, tak i další předseda vlády, jenž ji v roce 1997 zvýšil, skončili kvůli tomu v předčasném politickém důchodu. Naoto Kan si však od realizace tohoto kroku slibuje alespoň částečné zlepšení finanční situace země, která dnes patří mezi rozvinutými zeměmi k nejzadluženějším na světě. Koncem ledna snížila mezinárodní agentura Standard & Poor’s úvěrové hodnocení Japonska ze stupně AA na AA minus a hlavním důvodem bylo právě zadlužení dosahující téměř 200 procent HDP. Navíc, jak se ukázalo, bylo vyšší, než slibovaly propočty z loňského roku. Podle údajů ministerstva financí dosáhne veřejný dluh země v dalším finančním roce začínajícím v dubnu přibližně 997,7 bilionu jenů (11,9 bilionu dolarů) a zřejmě se bude i nadále zvyšovat. S&P však uvedla, že Japonsko má relativně solidní vnější bilanci a flexibilní měnovou politiku, která by měla částečně vyvážit problémy ve fiskální oblasti. Z tohoto důvodu také agentura neměnila rating krátkodobých závazků, který zůstal na stupni A-1 plus. Nutno též dodat, že japonské dluhové zatížení nevzniklo v průběhu nedávné globální finanční krize, jako tomu bylo v případě jiných rozvinutých zemí. Země vycházejícího slunce čelí krizi, která začala krachem cen nemovitostí, již od počátku roku 1990. Za zmínku také stojí fakt, že pouze pět procent státních dluhopisů vlastní cizinci, zbytek domácí investoři.
Pryč z izolace
Součástí plánu premiéra Kana je na straně jedné zpřísnění fiskální politiky a na straně druhé přijetí opatření, která by stimulovala hospodářský růst. Kan se také domnívá, že Japonsko by se mělo ve vlastním zájmu více otevřít světu, což by znamenalo například jeho připojení k zóně volného obchodu v asijsko-tichomořském regionu zvané Trans-Pacific Partnership (TPP). Ta zahrnuje prozatím devět zemí – USA, Austrálii, Brunej, Chile, Malajsii, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam. Pro japonskou vládu by to znamenalo, že by se musela přímo postavit domácí farmářské lobby a následně také například odstranit bariéry na dovoz rýže. Díky nim totiž patří japonská rýže mezi nejlépe chráněnou a pravděpodobně také jednu z nejdražších na světě. Premiér Kan si od vstupu mezi členy TPP slibuje větší konkurenceschopnost Japonska, například i v souvislosti s rostoucím ekonomickým vlivem Číny v regionu. Oficiální údaje úřadu vlády v Tokiu z poloviny února potvrdily, že Čína se loni skutečně stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Tato příčka patřila přitom od roku 1968 Japonsku. Japonský nominální HDP dosáhl v roce 2010 hodnoty 5474,2 miliardy dolarů, zatímco v případě Číny to bylo 5878,6 miliardy dolarů. Vyjednávání v rámci skupiny TPP již začala. Spojené státy, které v nich hrají vedoucí roli, doufají, že budou ukončena do listopadu, kdy se má konat regionální summit sdružení na Havaji. Přestože se Japonsko zatím těchto jednání nezúčastní, jeho vláda se domnívá, že země nemá jinou možnost, než se k zemím TPP připojit.
Boj o rozpočet
Velký test čeká premiéra zřejmě již příští měsíc, kdy by mělo dojít k hlasování ohledně rozpočtu, který vláda schválila 24. prosince. Návrh musí projí oběma komorami parlamentu, v horní komoře má však převahu opoziční Liberálně demokratická strana (LDP). Japonský rozpočet na rok 2011 dosahuje rekordních 92,41 bilionu jenů, což je o 0,1 bilionu více než původní rozpočet pro loňský rok. Přibližně pouze polovinu příjmů v návrhu nového rozpočtu pokrývají příjmy z daní a poplatků, druhá polovina příjmů má být kryta vydáním státních dluhopisů ve výši 44,29 bilionu jenů. Hlavním cílem předkládaného návrhu je udržet výdaje a dluhy pod úrovní loňského roku. Navržený rozpočet je také prvním, který od základů připravila vláda vedená Demokratickou stranou Japonska (DPJ). Podle profesora Koiči Nakana z japonské soukromé Sophia University přijde zlom v březnu nebo v dubnu, kdy v případě, že nedojde ke schválení rozpočtu, premiér Kan rezignuje anebo vyhlásí nové volby. Naoto Kan měl již jako někdejší aktivista za lidská práva pověst politika, který se nebojí otevírat kontroverzní témata. Jeho nástup do premiérského úřadu doprovázela kampaň s tričky obsahujícími nápis „Yes, we Kan“, který parafrázoval volební slogan amerického prezidenta Baracka Obamy „Yes, we can“. Jedna podobnost japonského premiéra s americkým prezidentem by se dnes našla. Tou je pokles popularity u veřejnosti, která ztrácí trpělivost a víru ve schopnosti svých lídrů najít v brzké době východisko z krize. V polovině února souhlasilo podle průzkumu agentury Kyodo s kroky nynější vlády pouze 19,9 procenta respondentů, což je o dvanáct procent méně než předchozí měsíc. Téměř dvě třetiny respondentů vyčítají předsedovi vlády nedostatečné vůdčí schopnosti. Není pochyb o tom, že premiér Kan, byť se snaží sebevíc, sedí ve velice horkém křesle. Situace Japonska nemá jednoduché řešení. Mimo jiné i kvůli tomu, že japonská ekonomika roste pomalu a populace země stárne, což nesmírně zatěžuje státní rozpočet. Mladá japonská generace je mnohem zdrženlivější a bojácnější než například dravá mládež dnešní Číny, která se navíc také ráda a dobrovolně učí anglicky.
