Ministr obrany má již méně spojenců
Islámští radikálové v Iráku protestují proti americké přítomnosti v zemi, arabským světem se šíří protiamerické nálady a teroristická organizace al-Káida páchá další atentáty. Že by se Američané přepočítali? Vítězství v Iráku přece mělo být začátkem přeměny celého Blízkého východu a porážky terorismu. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld si určitě nemyslí, že by se mýlil. Za vše může další spiklenec. Tím je tentokrát Írán. Rumsfeld žádá, aby se Američané zasadili o změnu režimu také v této zemi.
Šéf Pentagonu viní Írán z několika hříchů. Tvrdí, že Teherán nejen pomáhá islámským radikálům v Iráku, ale také podporuje al-Káidu a vyvíjí zbraně hromadného ničení. Už z tohoto výčtu je patrné, že zahraničí Rumsfeldovým slovům věřit příliš nebude. Washington totiž zatím neprokázal ani to, že nebezpečné zbraně vlastnil Irák a že by existovaly nějaké vazby mezi teroristy a Bagdádem. Přitom Američané na základě těchto tvrzení na Irák zaútočili.
A co ve Spojených státech? Zdá se, že neokonzervativní křídlo Bushovy administrativy bude mít tentokrát mnohem větší potíže přesvědčit ostatní. Část amerických politiků se totiž obává, že jakákoliv násilná akce proti Íránu by oslabila tamní reformní křídlo. Dokonce i v americkém vládním táboře se o Rumsfeldových argumentech pochybuje. Informace zpravodajských služeb jsou rozporné: jedni tvrdí, že Teherán příslušníky al-Káidy tvrdě stíhá, druzí, že konzervativní íránské kruhy teroristy skrytě podporují.
Zatímco v případě Iráku se hlavní američtí činitelé na potřebě změny režimu shodovali, ve vztahu k Íránu to rozhodně neplatí. Proti je v tuto chvíli nejen ministerstvo zahraničí, ale i CIA a Rada národní bezpečnosti. Lidé z prvních dvou institucí ostatně měli vážné výhrady vůči rétorice Pentagonu už v případě Iráku. Mnozí z nich nikdy příliš nevěřili tomu, že irácká válka přinese zásadní pozitivní změnu v celém regionu a že Irák bude směřovat k vzorové demokracii.
Ministr zahraničí Colin Powell bude nyní zřejmě usilovat hlavně o prosazení mírového plánu pro Izraelce a Palestince. V této aktivitě Washingtonu lze vidět možná nejnadějnější změnu v zahraniční politice USA od nástupu prezidenta George Bushe k moci. Dosud se zdálo, že Bush chce dát od izraelsko-palestinského sporu ruce úplně pryč. Právě na vyřešení tohoto konfliktu však závisí cesta ke stabilitě více než na vynucených změnách režimů.
