Dvacet let nestály vozy z Japonska za nic, deset let byly ostentativně přehlížené a ztrácely kvůli špatné pověsti. Dnes už ovšem jsou technicky vyspělejší než evropské. Srovnejme třeba současnou generaci Lexusu LS… ale s čím vlastně? Tak bezpečné, úsporné a přitom výkonné a technologiemi doslova přecpané auto Evropa ještě nevyrábí. Analogická story právě probíhá u korejských vozů, které se nyní nacházejí ve fázi přehlížení a snahy napravit pošramocenou pověst osmdesátých a devadesátých let. Vlajková loď automobilky Hyundai naznačuje, že už velmi brzy nebude nic neobvyklého dát milion či více za velmi kvalitní korejský vůz.
Grandeur Korejci v Evropě prodávají teprve krátce. Protože bez naftového motoru si u evropského zákazníka automobilka ani neškrtne, vidlicové šesti a osmiválce doplňuje speciálně pro nejstarší kontinent čtyřválcový turbodiesel. Zvnějšku vůz vzhledem odpovídá třídě. Konzervativní tvary a žádné velké výstřelky až na poněkud levně vyhlížející masku chladiče. Boční profil tvoří elegantní křivku podobnou Audi A6, záď je zase typicky americká.
Uvnitř grandeuru je dostatek prostoru. Velká, kůží čalouněná sedadla mají bohužel pouze minimální boční vedení těla. Opravdu stále častěji se stává, že automobilky do silných limuzín ládují obýváková křesla, z nichž v zatáčkách řidič vysedá jako pasažér sajdkáry. Rychlejšímu průjezdu zatáčkami to ale narozdíl od motorek příliš nepomáhá. Výtka směřuje i k palubnímu počítači. Ten se ovládá pod volantem na palubní desce divně umístěnými tlačítky a také nemá příliš mnoho funkcí. Kromě průměrné spotřeby a dojezdu by bylo vhodných poněkud více údajů. Mírně disharmonicky působí tři displeje na středové konzole, kde se barevný, velmi dobře zpracovaný panel navigace a audiosystému tluče s primitivním zeleným displejem hodin. I přes popsané nedostatky ale interiér působí příjemně a hodnotně.
Nastartování turbodieselu oznamuje klasické naftové klepání. To však po chvíli ztichne a motor téměř není slyšet. Čtyřválec o objemu 2,2 litru není na tak velké auto nijak převratně silný. Poskytuje 155 koní, což stačí na pohodlnou jízdu, ovšem na nějaké závodění to zdaleka není. Zato umí jezdit za velmi slušnou spotřebu pod sedm litrů, ve městě okolo osmi litrů na sto kilometrů. To je asi největší devíza vozu – pohodlné svezení ve velkém autě s nízkou spotřebou za rozumnou cenu. Jen by to chtělo šestistupňovou převodovku, protože pětirychlostní automatika je skutečné minimum třídy. Na její obhajobu je však třeba říct, že řadí plynule a docela svižně. Grandeur je naladěný spíš komfortně, přes nerovnosti se nese s jistotou a lehce. Potíž může nastat pouze s brutálně přeposilovaným řízením. Prvních pár kilometrů za volantem má člověk pocit, že auto musí neustále pevně řídit. Trochu vylepšit by potřebovaly brzdy. Nemají příliš ostrý nástup a musí se na ně pořádně šlápnout. Kdyby ubylo posilovače na řízení a přibylo na brzdách, auto by získalo obrovské plus.
Necelý milion korun, který Hyundai za vůz Grandeur požaduje, je adekvátní cena. Auto snese plné srovnání třeba se Škodou Superb, která má obdobnou výbavu a lepší motor, ovšem je kratší a nedostanete na ni takovou záruku. Zkrátka Korea už dnes stojí na startovní čáře závodu se západoevropskými automobilkami jako rovnocenný soupeř, nikoliv v roli outsidera.
klady
prostorný interiér
tichý a úsporný motor
bohatá výbava
tříletá záruka bez omezení najetých kilometrů
zápory
slabý motor
nedostatky v interiéru
sedadla s minimálním bočním vedením
tabulka
Hyundai Grandeur
Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec common rail
Objem 2188 ccm
Maximální výkon 114 kw 4000 ot./min, 155 PS
Převodovka pětistupňová automatická s možností sekvenčního řazení
Nejvyšší rychlost 202
Zrychlení 11,4
Průměrná spotřeba 8/6,7/7,5
Základní cena 989 900 Kč,
