Podle nedávno provedeného výzkumu je 76,9 procenta obyvatel naší země přesvědčeno, že republika je v politickém rozkladu. Není divu. Politici (ale i expolitici) tento jejich postoj hojně stimulují nejen svými činy, ale i slovy.
Foto: Profimedia.cz
Bývalý šéf vládní Rady pro výzkum a vývoj poslal minulý týden jisté novinářce textovou zprávu: „Nečtu ty vaše sra*ky a lži nekomentuji. Žádná z těchto ‚mr*ek‘ se neodváží sama a beze svědků přiblížit na pět metrů.“ Vichřice bohapustého klení pokračovala: „To mi stačí. Respekt! To, že české mr*ky útočí řadu let na mé rodinné příslušníky, to je vaše vizitka, ne moje. Pokud se chcete štvanice zúčastnit, pozorně si odkrokujete pět metrů. Mr*ka totiž nemá pohlaví.“
Kdyby šlo o zuřivý výlev zahořklého neurotika, jenž je na mizině, protože mu osekali o 10 procent plat, platí hypotéku, troje alimenty a k tomu všemu má dřít jako mezek snad až do sedmdesátky, dalo by se nad oním vulgárním blábolem přimhouřit možná i oko. Autorem esemesky je nicméně expremiér. Člověk, jenž dokonce předsedal Evropské unii. Ale také muž, který netře bídu s nouzí, když jeho syn prý studuje za 19 670 eur ročně v americké International School of Prague v Nebušicích, kam údajně jezdí BMW sportovního designu.
Takový muž by tedy měl být asi psychicky v pohodě, zvlášť vzhledem k životním zkušenostem, dávajícím mu nadhled. A redaktorka se přeci jen zeptala (věřím, že slušně), kdeže na to bývalý předseda ODS všechno bere. A je přeci legitimní (není-li to dokonce povinností žurnalisty) zaslat bývalému veřejnému činiteli takový dotaz, když ten má poněkud vyšší životní náklady (luxusní dovolené, cesty, pronájem vily a tak dále), které mohou být v rozporu s jeho bývalými i současnými příjmy, respektive veřejně dostupnými údaji o příjmech. Mirka Topolánka by taková otázka opravdu takto rozhodit neměla; nadto vše, co se týká jeho financí, je zajisté v pořádku tak, jak má být.
Může za to glykémie?
Tak proč ten opětný výbuch? Za prvé: Ano, každému přirozeně vadí, když se někdo (zejména bulvár) šťourá v jeho soukromí, zvláště pak, jde-li o děti, byť dospělé; informaci o studiu syna přinesl Blesk; redaktorka se poté dotazovala v návaznosti na tuto zprávu.
Za druhé: Člověk, jenž se stane premiérem, musí počítat rovněž s tím, že se veřejnost dozví i fakt, že má glykémii druhého typu, tedy cukrovku. Typickým příznakem bývá vedle podrážděnosti i zvracení. Možná též mediální. Ano, i tak lze vysvětlit Topolánkův výbuch.
Jenže co když to nebyla cukrovka či alkohol, ale za třetí: Obava, že se opět vrátí ta či ona kauza – obava, jejímž důsledkem byla agresivita? Pořád zde platí: Jde o bývalého premiéra, který ještě nedávno v médiích vysvětloval: Za gripeny, pandury a tatry nemohu. Jsou dílem mých předchůdců; už jen to, že musel „vysvětlovat“, vzbuzuje jisté pochybnosti.
Augiášův chlív
Nechci zde expremiéra ani obhajovat, ani být mravokárcem. Stejně tak se nechci nyní šťourat v jeho majetkových poměrech. Chci jen říct, že takto se prostě člověk nevyjadřuje, takto zkrátka chlap, jenž jezdí v současné době se svým nástupcem a předsedou vlády Nečasem na státní návštěvy do Bagdádu, nemluví. Proč?
Ačkoli Nečasovi už asi může být jedno, jestli na jeho vládu někdo vrhá špatné světlo svými výroky (vezmeme-li v potaz výzkum společnosti SANEP, kdy 76,9 procenta lidí je toho názoru, že republika je v politickém rozkladu), tak politici (i ex) přispívají takovými slovy dílem tomu, že jsou lidé otráveni a často i zděšeni, kdože jim to tady vládl. A nejen to, zároveň se okamžitě stanou podezřelé všechny návrhy zákonů i reforem, které takovýto člověk prosadil či zastřešoval.
Vzpomeňme si na Řecko. Aby se pak totiž nestalo, že stávku a demonstraci nezastaví báseň: Odboráři, odboráři, vezli sračky na trakaři (M. Kalousek) a podání k soudu. Aby se pak jen tak náhodou neudálo něco horšího. Historie, jak je známo, se opakuje a napětí ve společnosti nyní vzrůstá, až sem tam již začíná pomalu připomínat papiňák.
Politik, a i bývalý, se musí chovat zodpovědně a slušně. Vyplývá to z jeho funkce a postavení. Podobné výroky totiž bývají obvykle polínkem do ohně pod onen pomyslný hrnec. A asi lze předpokládat, co se může stát, když vybuchne. Tím nechci stranit těm, co podle básně vezou „píp“. Jen jsem blízek názoru, že není nereálné, že se příště objeví titulky: Česko ochromila generální stávka. Pod kotlem je totiž už naloženo docela slušně. A Topolánek Augiášův chlív, jak kdysi hřímal, opravdu nevyčistil.
