Proč není ani patnáct let po revoluci české hospodářství na úrovni Německa? Vždyť jsme podle některých scénářů měli sousedy dohnat za dva roky. Je třeba pamatovat na skutečnost, že Němci se po válce hospodářsky zvedali také hodně dlouho, a to navzdory hospodářskému zázraku.
V pětačtyřicátém si vařili polévky z podešví bot, teprve v roce 1949 dostali pevnou měnu - marku. V padesátém se začalo hospodářství SRN vzpamatovávat, přesto se dopracovalo ke konvertibilitě měny až v roce 1958, tedy třináct let po válce. Patnáct let tedy není pro revitalizaci hospodářství žádná mimořádná doba. Problém Česka spočívá v tom, že bude nakonec svět dohánět mnohem déle než Němci. Ti si totiž už brzy po válce dokázali zajistit signifikantní ekonomický růst. V roce 1950 činil neuvěřitelných 25 procent, o rok později více než osmnáct procent. Do roku 1960 se pak celková produkce země znásobila jedenapůlkrát. Za úspěch mohly razantní Erhardovy reformy, tvrdá ochrana domácího trhu vysokými cly a také pochopitelně miliardy dolarů z Marshallova plánu. Žádnou z těchto výhod Česká republika nemá. Reformy jsou polovičaté, politika vysokých cel není v moderní Evropě možná. A peníze z fondů Evropské unie nelze s někdejším velkorysým americkým plánem srovnat. Proto se připravme na dalších patnáct let jízdy za hlavním pelotonem, rychle to nepůjde.
