Agrární velkopodnikatelé hodnotí podmínky vstupu
Zejména Moravané přicházejí na pražský Těšnov bojovně naladěni. „Dneska tady uděláme druhou revoluci,“ říká s typickým přízvukem třicetiletý chasník, kráčející v jedné ze skupin vstříc budově ministerstva zemědělství. Tam už je srocen tisícihlavý dav, marně „toužící“ po vystoupení ministra Jaroslavu Palase. Středeční demonstrace rolníků nespokojených s podmínkami, za nichž by měli vstoupit do Evropské unie, svou razancí předčila všechny předešlé. Zejména předseda zemědělských odborářů Bohumír Dufek je - zdá se - ve svém živlu. Prezident Agrární komory Václav Hlaváček, šéf Zemědělského svazu Miroslav Jirovský a podnikatelský lídr Jaroslav Brom působí vedle něj zakřiknutým dojmem. Vzduchem nelétala jenom vajíčka, rajčata, jablka, kravská lejna a řinčící sklo, ale také spousta apokalyptických vět na téma likvidace českého zemědělství. „Oni nás tam nechtějí, chtějí jenom trh pro své přebytky,“ vysvětluje hlídkujícímu policistovi jeden z organizátorů. Emoce nad racionálnem jasně vedou. Chtít po vůdcích zemědělců - funkcionářích placených za to, že dokáží vykřičet co nejvíce peněz – chladnokrevnou analýzu dosažené pozice, je jako dojit jalovici. V trochu klidnějším tónu je možno o přijatelnosti dojednaných podmínek hovořit s manažery a majiteli největších zemědělských a potravinářských firem.
Rezervy rozpočtu nejsou nafukovací.
Považují agrární velkopodnikatelé podmínky, za nichž by měli vstoupit čeští sedláci do unie, za akceptovatelné? „Je třeba si uvědomit, že vstup České republiky a dalších kandidátských států je determinován vstupem uprostřed takzvaného rozpočtového období unie, vymezeného lety 2001 až 2006. Je to obdobná situace jako v každém podniku – v rámci ‚plánovacího období‘ se sice počítá s mimořádnými výdaji a tvoří se na ně rezerva, avšak tato rezerva není nekonečná,“ vidí meritum problému a mantinely vyjednávání šéf společnosti Agrofert Andrej Babiš. Za velmi důležité nyní považuje, abychom na přípravu nového rozpočtového období (2007 až 2012) měli v Bruselu připraveny kvalifikované odborníky, kteří by zajistili vyrovnání podmínek se „starými“ členskými zeměmi. „Všichni, kdo se pohybovali ve světě byznysu, vědí, že jde o běh na dlouhou trať, a ne vždy to, co se zpočátku jeví jako nevýhoda, v konečném efektu nevýhodou je, a naopak,“ relativizuje Babiš diplomatické úspěchy a neúspěchy. Domnívá se, že české zemědělství má dostatek potenciálu v Evropské unii obstát. „Už jen proto, že padnou cla mezi Českem a unií - v předchozích letech mnohdy nevýhodně vyjednaná - a otevře se obrovský trh, v rámci kterého máme možnost se svými komparativními výhodami uspět.“ Jiří Malúš, předseda představenstva konkurenční společnosti Agropol, podmínky pro vstup považuje „za těžko akceptovatelné“, jelikož naše zemědělství nemá takové rezervy, aby bylo schopné konkurovat zejména v prvních letech po vstupu. Zatím ale odmítá hovořit na téma prohra české diplomacie, jelikož jednání ještě nebyla uzavřena. „Možnosti našich požadavků jsou však omezené. Unie předem jasně deklarovala své limity. Musíme však důrazně jednat o jejich zvýšení, protože úroveň přímých plateb bude rozhodující pro udržení naší konkurenceschopnosti a výše produkčních kvót stanoví v podstatě trvalý rozměr našeho zemědělství do budoucna,“ upozorňuje Malúš. Spokojeností neoplývá Milan Teplý, generální ředitel jihočeské Madety, největší domácí mlékárny. „Podmínky nejsou dobré a jen obtížně je lze akceptovat bez zásadních výhrad.“ Stejně jako ostatní ale nechce neúspěchy přičítat českým diplomatům. „Dosažené výsledky nejsou dílem posledních vyjednavačů,“ tvrdí Teplý, ale jelikož - jak říká - nemá dostatek informací, neodvažuje se nikoho osobně hodnotit.
Cíl: nebýt čistými plátci.
Marko Pařík, šéf a spolumajitel mlynářsko-pekárenské skupiny Delta, nepohlíží na nynější etapu nijak fatalisticky. „Stačilo by mi, kdyby nás Evropa nic nestála, abychom nebyli čistými plátci evropského ‚budgetu‘. Pak by to bylo dobré. Zbytek je už pouze v našich rukou.“ Šéf skupiny Agrotrade Zdeněk Toman by považoval výsledek za akceptovatelný v případě, že se „podaří vyjednat takové kvóty, aby nedošlo k omezení v zemědělské výrobě, a objem přímých plateb dosáhl objemu, který zemědělcům zajistí konkurenceschopnost.“ Ani on se nechce pouštět do známkování práce českých diplomatů (i proto, že jeho bratr Miroslav je od nástupu nové vlády hlavním agrárním vyjednavačem). „Hodnocení by bylo předčasné. Vstup do Evropské unie beru jako fakt a jako všichni v Evropě se s tím musíme nějak vyrovnat, chceme-li mít osobní a pracovní perspektivu,“ dodává Toman. Generální ředitel ústecké Setuzy František Janů dosavadní výsledky jednání za přijatelné nepovažuje. „Ovšem je třeba si uvědomit, jakou máme reálnou šanci prosadit naše představy s ohledem na rozpočet unie a velikost České republiky.“ Spolu se zástupcem majitelů Setuzy Tomášem Pitrem míní, že české zemědělství je schopno v unii obstát za předpokladu získání alespoň 40 procent přímých plateb, přičemž ministerstvo zemědělství a jemu podřízené instituce (intervenční fond, podpůrný a garanční fond) by rozdíly měly alespoň zčásti dorovnat. „Nyní je třeba se orientovat na maximální zvýšení produkčních kvót a zkrácení náběhové křivky. To jsou oblasti, v nichž se dají prosadit určité ústupky a kde je nejméně obtížný prostor pro vyjednávání,“ soudí Janů a Pitr.
Finále v Kodani.
Času a prostoru ovšem moc nezbývá. Již tento týden (12. a 13. prosince) by přístupové rozhovory měly být završeny vrcholným summitem v Kodani, hlavní městě předsedajícího Dánska. Jednání finišují v horečnatém tempu, spíše než zásadní změny se však v nejproblematičtější agrární oblasti očekává jen vyvažování na pomyslných lékárnických vahách. Pro zemědělce jsou od počátku nejcitlivější oblasti přímých plateb, produkčních kvót a limitů, a dále podpory venkova. S penězi na rozvoj venkovského prostoru mohou být vyjednavači relativně spokojeni. Unie dříve navrhovala pro Českou republiku 380 milionů eur na období 2004 až 2006. To česká strana neakceptovala. Nakonec se podařilo vyzískat dalších 100 milionů, tedy celkem 480 milionů. Ministr zemědělství Jaroslav Palas tak může dávat k lepšímu, že zatímco doposud šlo ročně na rozvoj venkova 2,7 až 2,8 miliardy korun ročně, z podpor Evropské unie to bude šest miliard. Nejméně spokojenosti vládne v oblasti přímých plateb, kde až do závěru minulého týdne evropské orgány hájily pozici, že by přechodné období mělo trvat až do roku 2013. Čeští zemědělci by tedy v roce vstupu (2004) měli nárok na 25 procent přímých plateb, v roce 2005 by byly navýšeny na 30 procent, v roce 2006 na 35 procent, v roce 2007 na 40 procent a v dalších letech vždy o deset procent, aby v roce 2013 byli na sto procentech. Jedinou nadějí je, že se ve zbývajících dnech podaří náběhovou křivku zkrátit a rolníci by začali na 30 procentech, přičemž by Brusel České republice umožnil rolníkům doplatit peníze až do 40 procent z peněz původně určených na rozvoj venkova a z národního rozpočtu.
Problémy: škrob, plodiny na orné půdě…
Zahrnovat přímé platby do jediného čísla je ovšem trochu zavádějící, jelikož se vždy odvíjejí od produkčních kvót a limitů u jednotlivých komodit. Čím vyšší kvóta, tím i vyšší přímé platby v absolutním vyjádření. Proto hrají tak důležitou roli kvóty. Otevřeno zůstává několik oblastí. Ministr Palas říká, že Česká republika nesouhlasí s písemně sdělenou metodikou u přímých plateb na bramborový škrob a plodiny na orné půdě. „U plodin na orné půdě je zapotřebí, aby existovala možnost navýšit platby na úroveň alespoň padesáti procent,“ uvedl minulé úterý Palas. Situaci u bramborového škrobu (respektive průmyslových brambor) považuje ministr za specifickou, jelikož by mělo dojít k poklesu minimální ceny z 1800 Kč/t na 1133 Kč/t. Proto požadují čeští vyjednavači u škrobu 100 procent přímých plateb.
Dosud otevřená zůstává komoditní pozice u lněného vlákna. Zatím nebyla sdělena konečná výše limitů pro krátké a dlouhé vlákno, kvůli nově poskytnutým údajům ze strany České republiky. Předběžné informace uvádějí, že limity by měly být na úrovni nynější produkce (rozpětí 1800 až 2000 tun pro dlouhé vlákno, rozpětí 2600 až 3000 tun pro krátké vlákno).
Nevyjasněná zůstává i budoucnost výroby cukru (situaci zkomplikovalo rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího část vládních nařízení o cukerních kvótách, viz EURO 47/2002). Dobojováno není také u krav bez tržní produkce mléka (masný skot). Unie nabízí Česku celkovou kvótu 90 300 kusů, Češi se však odvolávají na aktuální sčítání, říkající, že v Česku je nyní 132 tisíc kusů. Stavy v této výši chceme zachovat. Stále se ještě hovoří o vínu, respektive o rozloze vinohradů a rozdělení republiky do vinařských zón.
V referendu ano, co jiného?
Přes záplavu pochyb a nejasností stojí agrární a potravinářští bossové vesměs na straně stoupenců přistoupení. „Osobně bych v referendu hlasoval pro, ale nedělám si nárok na rady jiným,“ říká Zdeněk Toman z firmy Agrotrade. Přesvědčeným eurooptimistou je velkopekař Marko Pařík. „Hlasuji pro, rukama i nohama, kdyby to náhodou nestačilo. Je totiž absurdní si představovat, že můžeme existovat mimo Evropskou unii. Vstup odstartuje evoluční změny, které pro nás určitě nebudou bezbolestné, ale jsou totálně nezbytné. To, co by mělo jako nerentabilní, neefektivní, nelogické z trhu zmizet, tak prostě zmizí. Bude věcí našeho státu a naší solidarity, aby sociální dopady byly zmírněny, aby každý dostal novou šanci dělat něco jiného, co jej důstojně uživí,“ zdůrazňuje Pařík, který větší část života prožil v západní Evropě. „Máme jenom dvě možnosti řešení. Varianta odmítnutí vstupu je po všech stránkách horší,“ uvažuje Jiří Malúš z Agropolu. Obdobně hovoří i Andrej Babiš z Agrofertu. „Izolace si naše hospodářství užilo v předchozích desetiletích dost. Se vzrůstající globalizací světové ekonomiky je v našem zájmu najít si partnera, který na globálním hřišti bude silným hráčem.“ I František Janů ze Setuzy je pro vstup. Soudí totiž, že i kdyby nepřinesl okamžitý krátkodobý prospěch ve všech oblastech, v dlouhodobějším horizontu se správnost tohoto kroku „jistě projeví“. Setuza vidí do budoucna jako podstatné nerozmělňovat svoji činnost a soustředit se na „core business“, v jejich případě na zpracování olejnin. Kdyby již zítra bylo referendum, proti by se zřejmě vyslovil Milan Teplý z Madety. „Vstup ano, ale za jiných podmínek,“ uvedl na dotaz týdeníku EURO.
ČLÁNKY DO MAILU