Soutěž Ocenění Českých Podnikatelek si pro svůj čtvrtý ročník zvolila velmi zajímavou patronku. Stala se jí podnikatelka, investorka a bývalá ministryně informatiky Dana Bérová. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech pracuje pro konzultační společnosti Gartner Inc. a za pár týdnů porodí své druhé dítě.
Foto: Jakub Stadler
Co konkrétně vás přimělo stát se patronkou soutěže Ocenění Českých Podnikatelek?
Baví mě potkávat lidi, kteří se do něčeho pustí a kteří se snaží nejít úplně standardní cestou, což podnikatelky většinou jsou. Takže jsem se těšila, že potkám nějaké nové dobrodružné ženy a že se třeba sama něco naučím.
Splnilo se to? Potkala jste dobrodružné ženy?
Pár zajímavých osobností jsem tu potkala. Potěšilo mě, že jsou tu vidět ženy, které podnikají i v zralém věku. To mi dodalo optimismu. Překvapilo mě také, kolik žen podniká řekněme v neženských oborech.
Co ženám zapojeným do OCP chcete jako patronka předat? Čím je chcete inspirovat?
Moje zkušenost je, že pro ženy bývá zážitek, když je někdo ocení. Máme tendenci se podceňovat a nebrat ovace moc vážně. Takže jsem ráda, že můžu někomu říct, že svou práci dělá dobře. I já to ráda slyším.
Jak jsou na tom ženy v podnikatelském prostředí a jak na tom byly dřív, když jste například začínala vy?
Dnes jsou ženy na byznys víc připravené. Jsou sebevědomější, než jsme tehdy byly my. Jak mám pocit, že máme tendenci se podceňovat, tak bych řekla, že dnešní mladší byznysmenky se mají víc rády a vědí, že jsou skutečně dobré. A mají to tím pádem jednodušší.
O světě byznysu se říká, že je stále převážně mužský. Jak se podle vás dívají manažeři na ambiciózní ženy?
To je individuální. Existuje řada prostředí, která jsou stále hodně šovinistická a manažeři v nich mají pocit, že tam ženy nepatří. Na druhou stranu hodně řídících pracovníků si vyzkoušelo, že smíšené kolektivy jsou mnohem efektivnější a že ženský způsob uvažování je docela osvěžující. Koneckonců muži se před ženami víc snaží. Takže ta pozitivní zkušenost už tu je a to je dobře.
Říká se, že české podnikatelské prostředí má ve srovnání s tím západním stále co dohánět.
Ve standardních vztazích k ženám je západní Evropa mnohem dál. Jsou některé věci, na které se vás v rámci byznysu v Evropě neodváží nikdo zeptat, protože se to prostě nedělá.
Můžete uvést příklad?
Třeba na vaše rodinné poměry a počet dětí. To se v civilizovanějším světě nedělá. Tam se počítá s tím, že když se žena pouští do nějakého byznysu nebo funkce, je schopna si vyřešit péči o rodinu a domácnost. Nikdo to tam nebere jako hendikep.
Vy sama za pár týdnů znovu spojíte podnikání s mateřstvím. Jednu takovou zkušenost už ale máte. Jak obojí nejlépe zvládnout?
Myslím, že se mi ve vztahu k mým zaměstnavatelům vždy vyplatilo, když jsem neupozorňovala na dítě jako na nějakou nevýhodu nebo důvod, proč by na mě měly být brány ohledy. Myslím, že to je někdy problém žen, které očekávají, že svět bude chápat, že nemohou podat kvůli dětem stoprocentní výkon. Pak se ale nemohou divit, že nepřijde stoprocentní ocenění. Jak to bude nyní, u mého druhého syna, se teprve uvidí.
Jde dělat na 100 procent byznys a zároveň být stoprocentní matkou?
Určitě to nejde na 100 procent. Ale na druhou stranu hodně záleží na oboru, ve kterém se konkrétní žena pohybuje. Já mám výhodu, že mohu svou práci dělat většinu času z domova, případně můžu dítě vzít na celou řadu jednání. Jak to ale bude probíhat v reálu, vám řeknu za půl roku.
Hodně žen uvažuje o podnikání. Co byste jim pro začátek poradila?
Je dobré se pouštět do věcí, ve kterých se člověk vyzná, o kterých něco ví. Je potřeba si uvědomit, že to může přinášet jistá rizika. Takže já vždy říkám, že do podnikání se má pouštět člověk, který netrpí zbytečnými úzkostmi a netrápí ho věci, jež nemůže změnit. Je důležité věci pořádně promyslet a spočítat. Nicméně na řadu otázek se na začátku odpovědět nedá a množství nečekaných okolností se objeví až v průběhu podnikání. S tím je třeba počítat.
