Pro mnohé Berlíňany to byl niterní zážitek.
Po šedesáti letech opouštělo minulou neděli letištní plochu slavného Tegelu poslední letadlo s cestujícími. Éru tohoto letiště, které sehrálo klíčovou roli v pohnuté historii města, symbolicky zakončil let francouzských aerolinek Air France, které na ni v roce 1960 také první civilní let vyslaly. Dostalo se mu poct od letištního personálu, nechyběla vodní fontána či hlasité troubení servisních vozidel.
Na vážnosti celé události dodaly spořádaně rozprostřené davy lidí, kteří si ji nenechali ujít navzdory přísným hygienickým opatřením, i vyhlídková terasa přeplněná zástupci médií. Mezi přihlížejícími byli i pamětníci téměř roční blokády města tehdejším Sovětským svazem, při níž se Tegel společně s letištěm Tempelhof (uzavřeným v roce 2008), do té doby hlavním letištěm západní části Berlína, postaral skrze narychlo vybudovaný letecký most o zásobování obyvatel zcela odstřižených od světa.
Oné blokádě ostatně Tegel, ležící v někdejším francouzském sektoru, vděčí za svůj vznik. Do té doby to bylo jen místo s letectvím spojené – ve třicátých letech minulého století zde parkovaly vzducholodě, později jej využívala armáda k leteckému výcviku. Kapacita Tempelhofu se ale ukázala pro nutné zásobování, při němž v nejvytíženějších chvílích přistávalo ve městě letadlo s humanitární pomocí každou minutu, jako nedostatečná a francouzské úřady rozhodly o urychlené výstavbě nové přistávací plochy. Volba padla na oblast Tegel, kde během rekordních 85 dnů vznikla 2428 metrů dlouhá přistávací dráha, rovnou nejdelší v Evropě. To se později ukázalo jako prozíravý krok, kdy zprvu výhradně vojenská plocha plně ustoupila v roce 1960 pod tíhou rozvoje i rostoucích letounů civilní dopravě.
Tegel tak ulevil ve švech praskajícímu Tempelhofu, který naopak získal ryze vojenské využití.
Na významu Tegel nabyl v následujících letech, kdy západní části města oddělila od východního bloku berlínská zeď. I přes existenci řady vlakových či silničních tras zůstalo toto letiště jedinou možností, jak se při cestách na Západ vyhnout složitým komunistickým prověrkám. „Mnohým z nás dnes krvácí srdce. Pro Berlíňany byl Tegel vlastně takovou vstupní branou do světa,“ připomněl při uzavírání historicky významného dopravního uzlu úřadující berlínský starosta Michael Müller.
drive-in letiště
Legendou se ale Tegel nestal jen pro svůj historický význam. V sedmdesátých letech představoval tento výtvor dnes 85letého architekta Meinharda von Gerkana do té doby nevídanou stavbu. Plánovat jej začal v roce 1965, o pět let později stavba začala a provoz byl zahájen 1. listopadu 1974. Krátce poté Tegel převzal od Tempelhofu roli hlavního letiště v Západním Berlíně. Von Gerkan pro hlavní terminál zvolil koncepci „drive-in“ letiště s dvoranou šestiúhelníkové budovy přístupnou autem. Po příjezdu k terminálu tak člověk doslova viděl nejen svou odletovou bránu, ale také již přistavené letadlo. Vždyť udávaná vzdálenost od parkoviště k letadlu byla pouhých 28 metrů, což je při velikosti současných letištních hal těžko uvěřitelné číslo.
Von Gerkanovo dílo bylo unikátní i z mnoha jiných důvodů. Každá brána měla například i vlastní odbavovací, bezpečnostní a celní přepážku, a dokonce i svůj pás pro zavazadla. Žádná bezcelní zóna, žádné předražené cetky. Tegel sloužil jedinému: létání. Hala, která šla kolem dokola celá obejít, navrch díky hojnému využití betonu, skla a kovu působila jako futuristická kosmická loď. Byla to přitom jedna z prvních von Gerkanových prací, kterou se však nesmazatelně vepsal nejen do historie moderní architektury.
Původně byl Tegel plánován pro maximálně 2,5 milionu cestujících ročně. Už jen hojné dotace leteckého spojení svobodného Berlína se Západem však ukázaly, že to byl příliš střízlivý odhad. Ještě většího rozmachu se zdejší provoz dočkal po pádu železné opony, kdy se ze znovu sjednocené německé metropole stala oblíbená turistická destinace.
Letiště začalo být těsné a nepomohly ani pozdější úpravy, jež areál rozšířily o další terminál. Už tehdy bylo vše projektováno jen jako dočasné řešení, které však muselo odolávat náporu po další desítky let. Zatímco za normálních okolností mělo letiště po úpravách kapacitu deset milionů cestujících ročně, už v roce 2005 ji přesáhlo o dva miliony a v roce 2019 odbavilo rekordních 24,2 milionu lidí. „Tegel to ustál. Za všech okolností nám prokázal dobrou službu,“ poznamenal šéf berlínských letišť Engelbert Lütke Daldrup.
Přes své nesporné nevýhody, mezi něž patřila i nutnost opětovného odbavování a bezpečnostních kontrol při každém přestupu, si Tegel uchovával unikátní postavení i v očích pasažérů. „Byl strašně malý a člověk se po příchodu do hlavního terminálu musel složitě přesvědčovat, že se řadí do správné fronty. Díky jedinečné architektuře a designu se tu ale člověk cítil doslova, jako by se vrátil do sedmdesátých let,“ popsal pro CNN své zkušenosti Michael Stoffl z Berlína, který mimo jiné vyzdvihl i blízkost letiště k centru města.
Paradoxní přitom je, že i přes své umístění měl Tegel horší dopravní dostupnost veřejnou hromadnou dopravou než o poznání vzdálenější letiště Schönefeld – neměl přímé spojení a nutné přestupy znamenaly časově náročnější přepravu.
Ostudné zpoždění
Nebýt na Němce ostudného zpoždění při výstavbě nového vzdušného přístavu nedaleko zmíněného Schönefeldu, ikonická tegelská řídicí věž by své poslední povolení ke vzletu vydala už téměř před deseti lety. Už tehdy měl její roli převzít právě nově budovaný areál na braniborském území jihovýchodně od centra města, který se však namísto původně plánovaného roku 2011 poprvé otevřel cestujícím až na konci letošního října. Krátce předtím se jeho součástí stal Schönefeld, z něhož je nyní terminál 5 nového aerodromu. Nejméně do roku 2030 sem mají létat nízkonákladové aerolinky, v budoucnu jej má nahradit nově budovaný třetí terminál.
Stavba nového leteckého uzlu přitom započala již před 14 lety. Termín dokončení se ale několikrát odsouval zejména kvůli nedostatkům v protipožární ochraně.
Nabobtnal i původně plánovaný rozpočet, který se dle odhadů německých médií vyšplhal z původních 2,8 miliardy eur (lehce přes 74 miliard korun) k téměř deseti miliardám eur, tedy necelým 265 miliardám korun. Kvůli krizi vyvolané pandemií koronaviru navíc nebyl zprovozněn ani již dokončený terminál 2, neboť podle šéfa berlínských letišť Daldrupa se tím ušetří půl milionu eur měsíčně (13,2 milionu korun).
Tegel však neskončil definitivně, oficiální povolení k provozu mu vyprší až 4. května 2021. Do té doby sehraje roli záložní přistávací plochy. Poté se z někdejší brány ke svobodě stane podle starosty Müllera brána pro vědce z celého světa - areál by se měl stát vědecko-technologickým a průmyslovým centrem.
kapacita Tempelhofu se ukázala pro nutné zásobování, při němž v nejvytíženějších chvílích přistávalo ve městě letadlo s humanitární pomocí každou minutu, jako nedostatečná a francouzské úřady rozhodly o urychlené výstavbě nové přistávací plochy.
Letiště Willyho Brandta Berlín Braniborsko (BER) ? o d října 2020 přebírá roli hlavního berlínského letiště ? nahrazuje dosavadní plochy Schönefeld (SXF) a Tegel (TXl) ? s kapacitou 40 milionů pasažérů ročně se má stát třetím nejvytíženějším německým letištěm (po Frankfurtu a Mnichově) ? nachází se 18 kilometrů jihovýchodně od centra města ? m á rozlohu 360 tisíc metrů čtverečních ? h lavní dominantou je 72 metrů vysoká řídicí věž Současná a minulá berlínská letiště
Berlín - Tegel Otto Lilienthal (TXL) (uzavřeno 8. listopadu 2020)
Berlín – Brandenburg Willy Brandt (BER ) (nově otevřeno 31. října 2020)
Berlín - Tempelhof (THF) (uzavřeno 30. října 2008)
Berlín – Schönefeld (SXF) (od 25. října 2020 součást BER jako terminál 5)
O autorovi| Michal Hron, hron@mf.cz