Menu Zavřít

Daňová péče o pohledávky

8. 2. 2011
Autor: Euro.cz

Firma si může snížit daňovou zátěž i přes opravné položky k pohledávkám

Obchodní zákoník přikazuje jednatelům a členům představenstva, aby při vedení obchodních společností postupovali s péčí řádného hospodáře. Mimo jiné to znamená, aby všemi dostupnými legálními prostředky vymáhali neuhrazené pohledávky. To však nestačí. Řádný hospodář musí také využít všech zákonných možností, aby maximálně snížil daňové zatížení obchodní společnosti. Jedním z významných nástrojů je tvorba takzvaných daňových opravných položek k pohledávkám.

bitcoin_skoleni

Najít správnou pohledávku

Daňové opravné položky není možné tvořit ke každé neuhrazené pohledávce. Jejich tvorba přichází v úvahu pouze u pohledávek, které nejsou promlčeny a jež byly zdaněny, to znamená, že společnost při jejich vzniku účtovala o zdanitelném výnosu. Opravné položky tak nelze vytvářet například k pohledávkám vzniklým z titulu cenných papírů, půjček, ručení, záloh, plnění ve prospěch vlastního kapitálu nebo z titulu smluvních sankcí. Každá obchodní společnost je při splnění zákonných předpokladů oprávněna tvořit dva základní druhy daňových opravných položek. K pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení se tvoří takzvané insolvenční opravné položky, a to i když nejsou pohledávky dosud splatné. K pohledávkám po splatnosti je možné vytvářet takzvané časové opravné položky. Zvláštní podskupinou časových opravných položek jsou opravné položky k takzvaným drobným pohledávkám.
K pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení lze jednorázově vytvořit stoprocentní opravnou položku. Základní podmínkou je, že pohledávka bude přihlášena u soudu v období od zahájení insolvenčního řízení do konce lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o úpadku. Byla-li povolena reorganizace, tak namísto přihlášky pohledávky postačí, že dlužník věřitelovu pohledávku správně uvede v seznamu svých závazků podle insolvenčního zákona. Insolvenční opravné položky je přípustné tvořit i k pohledávkám za spřízněnými osobami, jimiž jsou například majoritní společníci nebo akcionáři.

Žaloba nestačí

Pro tvorbu časových opravných položek zákon vyžaduje, aby bylo vůči dlužníkovi zahájeno soudní, rozhodčí nebo správní řízení, jehož se bude věřitel řádně účastnit. Nestačí tedy, aby byla podána žaloba na zaplacení dlužných faktur. Současně je třeba uhradit soudní poplatek a účastnit se soudních stání.
Časové opravné položky lze tvořit v rozmezí od dvaceti do sta procent hodnoty pohledávky, a to v závislosti na době, která uplynula od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky. Například pokud uplynulo od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky více než 24 měsíců, je věřitel oprávněn vytvořit opravnou položku ve výši 66 procent. Výjimku představují pohledávky, jejichž hodnota v okamžiku vzniku nepřesáhla částku 200 tisíc korun. K těmto pohledávkám je možno vytvořit dvacetiprocentní opravnou položku bez nutnosti zahájení soudního, respektive rozhodčího nebo správního řízení vůči dlužníkovi, pokud od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky uplynulo více než šest měsíců.
K takzvaným drobným pohledávkám po splatnosti více než dvanáct měsíců lze vytvořit stoprocentní daňovou opravnou položku, aniž by muselo být ohledně takové pohledávky zahajováno soudní nebo obdobné řízení nebo činěny jiné právní kroky. Zákon přitom stanoví dvě základní podmínky. Podle první nesmí hodnota pohledávky v okamžiku jejího vzniku přesáhnout 30 tisíc korun. Druhá podmínka říká, že tvorba opravných položek za jedním dlužníkem nepřekročí za příslušné zdaňovací období částku 30 tisíc korun.
Opravné položky nestačí vytvořit. Velice důležitá je jejich přesná evidence a správné zaúčtování, aby vás za pár let nepřekvapil finanční úřad při daňové kontrole takříkajíc v nedbalkách.

  • Našli jste v článku chybu?