Přinášíme třetí část seriálu o daňových, penzijních a bankovních systémech jejích členských států, o poměrech na trhu práce a investičních možnostech.
Pro investory jsou ve Finsku nejperspektivnější telekomunikace, energetika, biotechnologie a služby
Finsko má vysoké a složité daně i velké odvody na zaměstnance
Finský daňový systém je, jako ve všech zemích Skandinávie, velice složitý. Daňová soustava rozděluje občany na své zastánce a odpůrce. Společně s vysokou zaměstnaností totiž patří daňový systém mezi hlavní pilíře hospodářské politiky státu a zajišťuje relativně vysokou životní úroveň. V době vysoké nezaměstnanosti dokáží daňové zdroje dostatečně zpevnit záchrannou síť. Proto v zemi nedochází k vážnějším sociálním nepokojům. V současné době se Finsko snaží postupně harmonizovat daňový systém s Evropskou unií - tedy také snížit těžké daňové břemeno.
Daně z příjmů a pracovní doba
Výpočet daně z příjmů fyzických osob je dost komplikovaný - existuje velké množství odčitatelných položek a výjimek, odlišné zdanění pro různé skupiny osob dle výše mzdy nebo platu, rodinného stavu, počtu dětí a tak dále. Průměrné zdanění patří mezi nejvyšší v Unii, pohybuje se okolo 50 procent. U bohatších a lépe placených občanů dosahuje celkové zdanění dokonce až 70 procent. Za právnické osoby jsou ve Finsku považovány akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, spolky, družstva a různé komory. Opět se daňová zátěž liší a spočítat daňovou povinnost je poměrně složité. Průměrné zdanění podniků se pohybuje okolo 30 procent. Dále jsou zaměstnavatelé povinni platit za své zaměstnance sociální pojištění ve výši 20,5 procenta z jejich mzdy. Pracovní doba je každoročně předmětem tripartitních jednání. Průměrný počet hodin odpracovaných na plný úvazek činí 40,9 hodiny týdně, na zkrácený úvazek 20,5 hodiny týdně. Na částečný úvazek pracuje ve Finsku 17,1 procenta žen a osm procent mužů.
Bankovnictví a penzijní systém
Finanční trhy byly v celé historii země velmi „úzké“ a ovládané bankami. Domácnosti dosud směřují své úspory především na bankovní depozita. Ukládání úspor do cenných papírů není tak rozšířené jako v jiných členských státech Evropské unie. Zahraniční banky začaly ve Finsku působit až v 80. letech, kdy došlo k deregulaci finančních trhů a liberalizaci kapitálových toků. Finský finanční trh se internacionalizoval, deregulace přinesla také snížení přímých úvěrů obchodnímu sektoru. Nejvlivnější a největší finské banky jsou Nordea Bank, Okobank a Savings Bank of Aktia LTD. Hodnota penzijních aktiv Finska dosahuje více než 40 miliard dolarů. Národní penze jsou financovány z příspěvků zaměstnavatelů a zajišťují existenční minimum. Příspěvky dosahovaly v roce 2001 v průměru 2,6 procenta z platů. Věk odchodu do důchodu je 65 let pro muže i ženy. Týdenní výše penze činí (v závislosti na řadě faktorů) v přepočtu 93 (!) až 3924 koruny. Z 93 korun týdně samozřejmě nelze žít, a proto je chybějící částka do životního minima doplňována ze systému sociálních dávek. Výše národní penze závisí i na majetkových poměrech budoucího důchodce. Jinak řečeno, kdo má velký majetek, tomu bude důchod patřičně snížen. Vzhledem k velmi nízké státní penzi existuje ve Finsku ještě povinný systém zajišťování důchodů prostřednictvím statutární soustavy zaměstnaneckých penzí. Ty se vypočítávají pomocí sazby 1,5 procenta za každý odpracovaný rok od 23 let a 2,5 procenta od 60 let.
Dovozní podmínky a celní systém
Členem EU se Finsko stalo v roce 1995. Obchodní vztahy s členskými zeměmi Unie se řídí pravidly jednotného vnitřního trhu. Právní předpisy a zákony nevybočují z běžných evropských norem. Kontrole podléhají firmy vyrábějící a vyvážející vojenský materiál a know-how. Kontrolnímu režimu podléhají i nerezidentní fyzické a právní osoby, které mají v úmyslu nabýt nemovitost. S tím souvisí i celá řada dalších regulačních podmínek z oblasti daňové a registrační, které ztěžují vstup na finský trh. Zboží pro komerční účely (vzorky či reklamní předměty) podléhá kontrole a celnímu řízení (certifikát o původu zboží).
DPH a investování
Šestá směrnice Evropské unie stanoví, že základní sazba daně z přidané hodnoty nesmí být nižší než 15 procent. Členské státy jsou oprávněny uplatňovat na vybrané zboží a služby sníženou sazbu daně. Ve Finsku je základní sazba DPH 22 procenta, snížená činí osm procent. Systém tax-free prodejen umožňuje dostat část zaplacené DPH (11-13 procent) zpět. Podmínkou je nákup za více než 50 eur a předložení vyváženého zboží při odjezdu ze země spolu s Tax-free šekem. Zahraniční investory Finsko motivuje celou řadou daňových a lokálních pobídek. Podnikatelské prostředí se jinak řídí zásadou rovnoprávného přístupu k domácím a zahraničním investorům. Uvnitř Evropské unie je volný pohyb kapitálu zaručen jednotnými pravidly vnitřního trhu. S většinou ostatních zemí má Finsko uzavřené dohody o podpoře investic a zabránění dvojímu zdanění. V zemi působí speciální organizace (např. KERA), které podporují regionální rozvoj. Financují a podporují zakládání firem formou grantů, půjček a garancí. Podpora zahrnuje celý výrobní řetězec - od výzkumu a rozvoje přes různá školení až po marketing výrobků a služeb. Daňové úlevy platí maximálně tři roky. V současné době hraje dominantní úlohu IT sektor (Nokia), dále firmy papírenského a dřevozpracujícího průmyslu. Zejména díky nim mohlo Finsko ke konci roku 2002 vykázat aktivní celkovou bilanci investic (+46 miliard eur). Dřívější investiční restriktivní opatření byla po vstupu Finska do EU buď změkčena nebo úplně zrušena. Pouze některé speciální druhy výrob (např. vojenský průmysl či jaderná energetika) podléhají kontrole. Nejperspektivnějšími obory z hlediska investic jsou telekomunikace, energetika, biotechnologie a služby. Zrušena byla i devizová kontrola, ale na požádání bankovního úředníka jsou firmy povinny prokázat způsob nabytí a původ peněz.
