(EURO 8/2004)
Článek je založen na vidění světa, které s radostí podpoří každý tradiční socialista, který věří, že stát je vždy ten nejlepší hospodář s vlastními prostředky a majetkem. Zároveň staví na mylném předpokladu, že hlavní či jediný rozdíl mezi klasickým způsobem pořizování staveb a cestou PPP je v tom, že u PPP stavbu financuje soukromý investor.
Jaká je realita? PPP se týká velkých projektů, které jsou obvykle stavěny z veřejných peněz, neboť poskytují služby veřejnosti. Položme si otázku, co všechno je třeba udělat, aby projektovaná stavba/zařízení bylo na světě a sloužilo veřejnosti: 1. Vypracovat projekt; 2a. Provést stavbu; 2b. Zaplatit stavbu; 3. Provozovat stavbu, vybírat případné poplatky od uživatelů a provádět údržbu.
PPP se zrodilo na základě úvahy, že ve všech třech fázích lze vhodným zapojením soukromých podniků s jejich know-how dosáhnout úspor oproti klasickému způsobu, který zapojuje soukromý subjekt pouze do 2a, popřípadě dosáhnout vyšší kvality služeb za stejné peníze.
Realizace PPP v minulém období vedla ke shromáždění řady cenných zkušeností týkajících se potřebné legislativy, způsobu výběrových řízení a konstrukce jednotlivých smluv mezi účastníky PPP.
PPP není považováno za všelék pro všechny typy staveb/zařízení. Pro některé typy projektů se nehodí. Neexistuje rovněž žádná univerzální podoba PPP, která by se hodila na všechny typu staveb. Existují tři základní konfigurace PPP:
a) BOT (Build–Operate–Transfer), kdy veřejná sféra stavbu financuje a zůstává jejím vlastníkem, zatímco soukromý subjekt má na starosti projekt, výstavbu a provoz po určitou předem určenou dobu
b) DBFO (Design–Build–Finance–Operate), kdy veřejná sféra stavbu financuje předem určenými platbami během provozu po určitou předem určenou dobu, zatímco soukromý subjekt je odpovědný za projekt, stavbu a její financování, a konečně za provoz a údržbu po uvedenou dobu, během níž je stavba v jeho vlastnictví. Po skončení této doby stavba přechází do veřejného vlastnictví
c) BOO (Build–Own–Operate). Stavba je ve vlastnictví soukromého subjektu, který získává svoje náklady zpět prostřednictvím uživatelských poplatků. Účast veřejné sféry je omezena na udělení koncese a případné dílčí financování. Po skončení platnosti koncese stavba přechází do veřejného vlastnictví, popřípadě se sjednají nové podmínky koncese.
Pod pojmem „veřejná sféra“ je třeba rozumět stát/obec a případně vhodný fond EU.
V rámci těchto tří možných typů existuje velké množství variant. Konečný výsledek pro státní pokladnu a spokojenost uživatelů závisí na schopnosti příslušných činitelů vybrat nejlepší konkrétní podobu PPP a zajistit náležité smluvní zabezpečení dohodnutých podmínek. Nic mimochodem nebrání, aby samotný výběr konkrétní podoby PPP byl svěřen specializované soukromé firmě. Příslušní činitelé se mohou samozřejmě rozhodnout pro „PPP“ ve formě klasického objednání stavby u soukromé firmy. Zakázat jim ale vpuštění soukromého sektoru i do dalších fází a potřeb projektu znamená rezignovat na možnosti úspor a invence, které soukromý sektor dnes a denně ve své práci vykazuje.
Pavel Bratinka
Euroffice Praha-Brusel
ČLÁNKY DO MAILU