Podvodů s klíčovou daní přibývá, stát se proto chystá na válku s neplatiči. Možná to ale skončí spíš další frustrací malých podnikatelů
Je chladná lednová noc a na osvětlené nádraží v Pardubicích přijíždí zdánlivě obyčejný nákladní vlak. Lokomotiva s čtyřiadvaceti zapřaženými cisternami má za sebou dlouhou štreku. Na cestě z Běloruska musela projet celým Polskem, aby právě tady dosáhla cíle. Po vcelku hladkém celním řízení je náklad vpuštěn do volného oběhu, když tu se ze tmy vynoří příslušníci finanční správy a vlak naložený 1,4 milionu litrů nafty zabavují. Je začátek letošního roku a právě bylo zabráněno jednomu z největších daňových úniků v historii České republiky. Podobných podvodů stále přibývá a týkají se právě daně, kolem které je v poslední době tak horko, totiž DPH.
Možná ještě lepší obrázek o úpadku daňové morálky v českých zemích nám dá pohled na příklady drobnějšího charakteru, které nutně nemusejí být v rozporu se zákonem. Stačí se trochu pozorněji dívat kolem sebe.
Dříve obligátní dotaz „na doklad, nebo bez“, který bylo tradičně slyšet u řemeslníků a byl neklamným znakem, že dotyčný se chce vyhnout nejen DPH, ale chce zatajit i celkovou výši příjmů, nabývá rafinovanějších forem.
Pouze hotově Na okraji velkých českých a moravských měst se množí jako houby po dešti fajnovější podniky, které obsluhují movité obyvatele satelitů. S tím, jak se v těchto příjmových skupinách stává samozřejmostí platba úvěrovými kartami, by jeden předpokládal, že budou přijímány všude. Opak je pravdou. Jeden fungl nový steakhouse na okraji Prahy, před nímž o víkendech parkují vozy, jež by nedělaly ostudu v dobré zahradní čtvrti někde v Mnichově, kupříkladu nebere karty vůbec. Standard služeb ale musí být na úrovni, a tak velice ochotný personál zákazníky s chybějící hotovostí úslužně doprovodí k bankomatu přímo v prostorách podniku.
Stejně tak se množí dříve dosti neobvyklý systém „shop in shop“, kdy v jedné provozovně funguje vedle sebe několik OSVČ s vlastním živnostenským oprávněním. Motivace je jasná: podlézt obratovou laťku, od níž by se museli registrovat jako plátci DPH a jež by zakládala povinnost vést daňovou evidenci. A o to tady jde především. V praxi to znamená, že zaplatí DPH na vstupu, tedy na všech položkách, které nakupují a jsou zatíženy DPH, aniž by mohli uplatnit odpočet.
Jejich náklady jsou tedy o daň uplatněnou na vstupech vyšší (tedy pokud vycházíme z předpokladu, že dodavatelé daň platí), avšak na druhé straně DPH nezatěžuje vlastní marži.
Elitní daňový poradce, s kterým tuto situaci týdeník Euro konzultoval, vehementně odmítal, že by „shop in shop“ sám o sobě představoval jakoukoli formu daňového úniku: „Je to samozřejmě nesmysl, když v jedné hospodě fungují čtyři,ičaři‘, ale je to naprosto legální,“ zdůrazňuje pod podmínkou anonymity. Že by tím zákazníci snad dostávali jakoukoli cenovou výhodu, to se říct nedá, ale rozhodně se tím dotčení podnikatelé vyhnou zatížení svých marží, nákladům spojeným s administrací daně, a hlavně nemusejí vést daňovou evidenci. Nejde tedy jen o DPH, ale také o daň z příjmů fyzických osob.
Na hříšníky tvrdě Česká vynalézavost bude asi vždycky o krok napřed před správcem daně, stát ale nesedí s rukama v klíně. Podíváme-li se na činnost finanční správy za posledních pár let, řekněme od počátku ekonomické krize, lze s klidným svědomím říct, že v rámci svých zákonných možností jde v odhalování velkých daňových podvodů až na samu hranici. Zmiňovaný případ z Pardubic byl jen jedním z mnoha úspěšných zátahů, a byť se dnes ze všech stran ozývá kritika v souvislosti s metanolovou aférou, neměla by být připisována na účet právě daňové a celní správě.
I přes tuto nezpochybnitelnou snahu se velké podvody s DPH nebezpečně množí.
Ještě v roce 2010 odhadovala finanční správa objem podvodů s DPH v oblasti pohonných hmot (které zabírají největší část) na pět až osm miliard korun. Dnes je to až deset miliard. Celkové nedoplatky u DPH vzrostly dle ministerstva financí jen za poslední rok o 11,4 miliardy korun. Jde přitom o odhady postavené tak trochu na vodě. Například podle Nejvyššího kontrolního úřadu, který zkoumal dovoz zboží ze zemí mimo EU, byl mezi roky 2008 a 2010 základ daně v daňových přiznáních přibližně o 445 miliard korun nižší než celková hodnota dovozu. Skutečný výpadek DPH tedy může dosahovat obřích rozměrů.
Není divu, že se teď ministerstvo financí rozhodlo bouchnout do stolu. Podle slov šéfa úřadu Miroslava Kalouska bude neplatičům DPH vyhlášena válka a extrémně tvrdá opatření stlačí úniky na minimum.
Kdo bude na listině hanby V první řadě ministerstvo chystá zavedení takzvaného blacklistu, v úřednickém jazyce institutu nespolehlivého plátce. Pravděpodobně mediálně nejkřiklavější opatření je součástí novely zákona, která bude-li schválena, začne platit už od příštího roku. Zjednodušeně řečeno: jde o seznam potencionálních provinilců, který bude ministerstvo veřejně spravovat jako vlastní lynčovací nástěnku. Pokud s podnikateli na blacklistu budete obchodovat, automaticky tak na sebe berete riziko za jejich nedoplatky a hrozí, že daně budete muset uhradit za ně.
Proti už se ostře postavili někteří zástupci podnikatelů, hlavně těch menších. „Zveřejňování černých listin a přenášení povinnosti zaplatit DPH na obchodní partnery nejenže nepřinese státu kýžené miliardy, ale vnese do obchodování zmatek, nedůvěru a podnítí stovky soudních sporů,“ říká Karel Havlíček, šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků.
Jde také o to, že černá listina znamená další administrativní zátěž navíc. To je obzvlášť problematické u DPH, jejíž výběr od spotřebitelů v podstatě zajišťují sami podnikatelé, a státu tak už nyní dělají mamutí službu. „Před platbou každé faktury bude nutné ověřovat na webu finančního ředitelství, zda se tam zrovna neobjevil náš dodavatel,“ kritizuje plán Pavla Břečková, ředitelka brněnské strojírenské firmy Audacio.
Ministerstvo argumentuje tím, že podobné opatření je ve světě běžné. To ale není tak docela pravda. Řada zemí jako například Itálie má sice blacklist u DPH zaveden, zahrnuje ale země třetího světa, nikoli konkrétní firmy.
Seznam hanby navíc navazuje na loňské, už tak poměrně tvrdé opatření ručení za nezaplacenou daň. Jako podnikatel zkrátka ručíte za DPH svého dodavatele hned v několika případech, například pokud úmyslně padne do platební neschopnosti či pokud bude daň krátit. V tom případě vás ani neomlouvá, že jste o tom neměl tušení. Legislativa totiž počítá s tím, že jste vinen, i pokud jste „vědět měl, ale nevěděl“. Nutno poznamenat, že tento paragraf zákona, který není příliš účinný díky malé vymahatelnosti, si nevymyslelo Kalouskovo ministerstvo, ale navazuje na směrnici EU.
Od ledna příštího roku se také počítá se zavedením měsíčního zdaňovacího období u všech nově registrovaných plátců DPH. Ve zkratce to znamená složité účetnictví měsíc co měsíc i pro malé firmy, které dosud musely podobnou anabázi podnikat jen jednou za čtvrtletí. Kromě toho se připravuje snížení limitu ročního obratu pro platbu DPH. „Snížení výše obratu z jednoho milionu korun na 750 tisíc už bylo Parlamentem schváleno s účinností od ledna 2015,“ říká Radek Ležatka z tiskového odboru ministerstva financí. Stát doufá, že tímto opatřením sníží počet provinilců, kteří podhodnocují svůj obrat, aby se vyhnuli povinnosti onu protivnou daň platit. Čeští podnikatelé se zatím mohou chlácholit tím, že platnost zákona se pravděpodobně ještě odsune.
Síla vždycky nepomáhá Abychom nebyli pouze kritičtí, je třeba přiznat, že plán ministerstva obsahuje i skutečně dobré nápady. Například plná elektronizace daňových přiznání od roku 2014 by mohla zpřehlednit celý systém a snížit i náklady na výběr daní. Efektivní je také už loni zavedený „reverse charge“. Jedná se o přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele. Pokud firma kupuje zboží přes hranice, nemusí se složitě domáhat odpočtu DPH v jiné zemi, ale všechno se provede doma. Pro stát je naopak snazší bránit řetězovým podvodům spojeným právě s přeshraničním obchodem.
Celkově se ale nelze ubránit dojmu, že zatěžování podnikatelů mnoho dobrého nepřinese. Zamysleme se ještě jednou nad příčinami a následky. Zlodějů státní kasy přibývá díky vnějším tlakům – recese se zhoršuje a firmy jsou zahnané do kouta. Zároveň je pro ně silnou motivací samotné zvyšování daňové sazby, které z každého daňového přečinu dělá čím dál tím lukrativnější byznys. A pak je tu problematika daňové morálky obecně. Tvrdá represe s tím vším mnoho nezmůže.
O autorovi| Tomáš Plhoň * plhon@mf.cz Miroslav Zámečník * zamecnik@mf.cz
